řepešínský

Muzikál Paula Gordona na motivy známého příběhu Charloty Brontë nazvaný Jana Eyrová se v režii Petra Gazdíka a v české premiéře uváděl na Hudební scéně Městského divadla Brno jen do 23. září 2o23. Děkuji, že jsem ho měl možnost vidět. Rozhodně stálo za to příběh vidět a hlavně slyšet. Bůh ví, kdy, kde a kdo jej bude inscenovat znovu. Je to přeci jen těžší až dramaticky operní a jen pár melodií má šanci stát se hitem. A propos; Alena Antalová v roli Mrs. Fairfax potvrdila, že je velká hvězda; Martina Severová jako Mary Ingram potvrdila své výsostné pěvecké kvality a Dagmar Křížová v titulní roli je pro mne velkým objevem. Dávám 75%.

méně je někdy více a já jen doufám, že sám whilliam v hrobě neobrací. Z původního textu zbyla snad jen setina nahrazená ve zbylých 9o % velmi osobitou režijní interpretací probíhajícího se děje beze slov. škoda, čekal bych víc a k lepšímu výsledku bohužel nepomohli ani zcela odhalení hopsajcící erika s marianem.

škoda, že gieselmannovi holubi v amslerově režii zůstali jen na půlce cesty svého letu z holubníku hadivadla provětrat vzduch napříč dějinami domácí kultury; škoda, přeškoda. co na holubech většina ocení je hudba především, taky scénografický nápad s několika dveřmi a pak i eva novotná se svými akrobatickými výkony. mne osobně v celkovém součtu všechny tři nesporné klady nastudované hry holubi opět dostaly, což s přihlédnutím k vynaložené energii a síle celého tvůrčího týmu do této inscenace vložené, hodnotím závěrem jako zlatý střed, což jistě také není k zahození ani k holubů utracení. frř

Jedním slovem vynikající je Kolářovo nastudování Cooneyho konverzační komedie 1 + 1 = 3 s Jiřím Resslerem v hlavní roli, které vzniklo pro Malé divadlo komedie Brno, jež s tímto u diváků velmi oblíbeným kusem hostuje na scéně Divadla Bolka Polívky. Až na poněkud rozpačitý a zbytečně zdlouhavý začátek i na místy v diváckých salvách smíchu utopené pointy některých scén se dá jednoznačně napsat, že s touto adaptací se týmu podařilo skvěle skloubit styl anglického humoru, šmrnc, rytmus a dynamiku vývoje děje s hereckými výkony na té nejvyšší úrovni. vřele doporučujeme všem, co se chtějí bavit. fř (více v článku na blogu)

milé, hravé a skutečně veselé jsou vánoce ve stejnojmenném představení na scéně horáckého divadla jihlava, ... ale přeci jen mírně seškrtat by chtěl původní text Ayckbournovy komedie, aby se stal děj rychlejším, svižnějším a především dynamičtějším, čímž by pak byl i stravitelnějším pro obyčejného diváka. veselé vánoce se až díky finálové části posledního dějství dokáží jemně vytáhnout nad zlatý střed, i když po pravdě řečeno, vymazat všechny nedostatky z předešlých dvou scén ani to samo o sobě nedokáže. kladem inscenace veselé vánoce jsou i velmi vyrovnané herecké výkony všech představitelů. (více v článku na blogu)

pískoviště michala walczaka nastudované jiřím pokorným pro eliadovu knihovnu pražského divadla na zábradlí jako hra o nenaplněném vztahu mezi mužem a ženou, mezi dvěma světy, nastudované navíc jako hra, v níž se oba hlavní hrdinové neustále míjí, ač jde jeden druhému ve svém vztahu na proti, ač se snaží najít společnou řeč, aniž by nezůstalo ušetřeno jejich ego. pískoviště je zde ale i o tom, že muži jsou prostě dominantnější a že děti, respektive mladší, jsou k sobě navzájem otevřenější. a klobouk dolů před výkonem z. hadrbolcové, která má charakteristiku postavy holčičky fakt zmáklou na 1*. (více v článku na blogu)

eva novotná jako bezkonkurenční eva krajčírka ze všech preissových gazdin rob, co jsem doposud viděl na domácích jevištích; a o kladu tohoto představení jasně svědčí i fakt, že dodnes na toto nastudování, a to je už dávno stáhlé z repertoáru, vzpomínám s husí kůži a se slzami v očích. děkuji celému týmu inscenátorů včetně režiséra b. rychlíka za naprosto nevšední zážitek. děkuji, děkuji, děkuji a paní evo vám z celého upřímného srdce přeji co nejúspěšnější pouť našimi dějinami s nesmazatelnou stopou v nich.

velmi svojské, netradiční a naprosto originální je nastudování inscenace jiřího havelky svět v ohrožení v interpretaci uměleckého souboru brněnského hadivadla, z nichž je zde jednoznačně nejslabším článkem celku cyril drozda v roli maurice maeterlincka. i tak ale stojí za to svět v ohrožení vidět, protože patří mezi jasně nadprůměrné kusy, které jsou v současném čase na repertoáru domácích divadelních scén. zajímá vás proč? pokud ano, více postřehů ze světa v ohrožení hledejte na mém zdejším blogu, vždyť další subjektivní doplňující informace se mi sem do tohoto hodnocení stejně nevejdou. frř (více v článku na blogu)