Z tiskových konferencí

Ve druhé polovině 15. století spatřil světlo návod k inkvizičním procesům v podobě knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), jejíž autorství je připisováno dominikánským mnichům Kramerovi a Sprengerovi. Obsahuje teologický výklad temných nebo nadpřirozených sil a tehdy zadokumentované (nebo jen tradované) případy a návody k pronásledování čarodějnic. O dvě století později inkvizice drastickým způsobem řádila v českých zemích. Inkviziční procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku měly tehdy na svědomí 101 upálených obětí...

Tyto skutečné historické události se staly předlohou pro nový český multimediální muzikál Kladivo na čarodějnice, který se divákům poprvé představí 30. dubna ve zrekonstruovaném holešovickém Divadle Milenium. (Datum premiéry, jak vidíte, bylo vybráno skutečně stylově.) Připomeňme, že v mnohém atypický prostor, vzniklý přestavbou jednoho z objektů Pražské tržnice a ještě před tím městských jatek, již v minulosti k muzikálové produkci sloužil: byla zde uváděna česká verze muzikálu Cats či divadelní podoba Starců na chmelu, anebo dodnes vzpomínaný propadák v podobě „muzikálové“ Rusalky.

Muzikál vzešel ze spolupráce dvou hudebních skladatelů a producentů Pavla Holého a Milana Levého, scénáristy Marka Kožušníka a textaře Jana Krůty. Režisérem muzikálu a též jeho choreografem je bývalý tanečník Ladislav Beran.
Osudy historicky doložených postav jsou zpracovány do muzikálového příběhu, v němž je obraz tehdejší doby ztvárněn postavami jako Zuzana Voglická, děkan Kryštof Lautner, inkviziční soudce Boblig z Edelstadtu či jeho přisluhovač Hrbáč. Strhující příběh křivdy, lásky, bolesti a víry se dočkal i filmového zpracování (slavný film Otakara Vávry). Tvůrci muzikálu však z expresivního filmu nevycházejí, raději se soustředili na studium archiválií a autentickou interpretaci událostí.

Pavel Holý si pochvaluje přípravy muzikálu: „Na práci na „Kladivu“ se sešla spousta skvělých lidí. Námět je stará věc, známe film, možná znáte i knihu o jednom šílenci, který s podporou církve měl na svědomí spoustu obětí. Už dlouho jsme uvažovali o tom, jaké téma použít, aby bylo dostatečně nosné a silné. Nakonec jsme se shodli na této volbě. Kluci pak prolezli třeba muzeum v Šumperku, dostali se k mnoha starým záznamům, které se nám ukázaly být vhodnějším materiálem pro libreto než film. V mnohém je jistě skvělý, ovšem také je to film pracující s uměleckou fikcí. A v několika bodech je nepřesný. Například inkvizitor Boblig podle knihy Malleus maleficarum vůbec nepostupoval, ten podle všech dostupných pramenů byl náboženským fanatikem sám v sobě. My chceme ukázat, jak to bylo doopravdy.“

Známý textař Jan Krůta k tomu dodal: „Pánové Levý a Holý napsali úžasnou muziku. Když je povedená hudba, je potom daleko zajímavější i práce pro textaře. Jak asi víte, já se věnuji popmusic, takže práce na textech k písním tohoto muzikálu byla pro mě jiná. Mohl jsem být daleko odvážnější, textařsky se vyřádit, zabřednout do jazykové roviny, kterou normálně nefrekventujeme. Půjde často o vulgární a tvrdá slova, která čeština jen může znát. Je velmi pravděpodobné, že právě taková slova ti různí zvrhlíci, katové, zrůdní inkvizitoři křičeli do světa... Budeme se pohybovat v 17. století, jsou to charaktery, které bohužel nevymřely. A pochopitelně, když je někdo úchyl, musí mluvit (zpívat) jako úchyl. Jeho jazyk tudíž nevězí jen v jazykové rovině dotyčného století, ale je citově zabarvený (včetně třeba oněch zmiňovaných vulgarismů). Nicméně ono vulgární je uvnitř charakterů a není tam vystrkováno jako pastva pro neméně úchylné diváky. Hudba je natolik dramatická, že slova jsou, aspoň podle mého pocitu, adekvátní. Napětí v tomhle muzikálu vyplývá právě z protikladu negativního a něžně křehkého...“

Muzikál bude realizován s využitím moderních technologií včetně propojení dění na jevišti s projekcemi. Autorem scény a projekcí je Petr Čepický: „Často jsme nad libretem diskutovali a snad se nám podařilo dotáhnout spoustu věcí do takové fáze, že máme kompletní výchozí materiál. Teď jde o to, jak to naplníme a propojíme s ostatními složkami. Získali jsme opravdu kvalitní interprety, tím je vše o něco jednodušší. Ale jeviště Milenia vůbec nemá hloubku, je to jevištní prostor značně atypický. A tak náš ještě čeká velký úkol, aby herecká interpretace byla podpořená pro tento prostor vhodnými scénickými prvky. Spolu s projekcí by měly být spíš atmosférotvorné a ne moc popisné, zkrátka aby pomohly ději především v náladě. Liberto, jak zde již zaznělo, se opírá o fakta, ale bez divadelní stylizace by se to samozřejmě neobešlo.“

Jaká bude hudba? Tvůrci dlouze hledají vhodné přívlastky... Nakonec ji charakterizují jako muzikálovou, filmovou, romantickou, melancholickou, pro taneční čísla industriální a pro drsné scény – jak jinak – rockovou. Živý orchestr by se do Milenia nevešel, hudba půjde z nahrávky. Nikoli však samoúčelně, neboť se počítá i s mnoha hudebními či zvukovými efekty. „Ne, že by to nebylo proveditelné na živo, ale ten hlavní důvod je opravdu ten, že by orchestr musel sedět v hledišti...,“ vysvětlují tvůrci.

Nyní probíhá dovybavení divadla veškerými technologiemi a ještě budou upraveny vstupní prostory. Divadlo Milenium bude slavnostně otevřeno 17. března a týden před premiérou muzikálu Kladivo na čarodějnice se počítá s uspořádáním historicky koncipovaného jarmarku v prostoru před divadlem.

Jan Krůta na závěr řekl: „Fanděte nám, jako my si fandíme navzájem. Snad vás téma zaujme.“

Muzikál vzniká ve vlastní produkci, bez zastupování cizí agenturou. Účinkovat v něm bude 41 herců a 10 tanečníků. Obsazení, kterému předcházela série konkursů, samozřejmě najdete na infostránce Divadla Milenium. Vstupenky mají být ve čtyřech cenových relacích, pěkná místa vás přijdou na 595 nebo 495 Kč. 1. března se spouští reklamní kampaň, samozřejmě poběží i předprodej vstupenek.