Z tiskových konferencí

V sezoně 2012/13 oslaví Dejvické divadlo své kulatiny, je tomu již 20 let, kdy se bývalá tělocvična v Zelené ulici proměnila v malý divadelní sál. První představení se zde odehrálo 14.10.1992, byla to faustovská inscenace ještě studentů katedry alternativního a loutkového divadla. Ti zde po ukončení studií našli svůj stálý prostor a působili zde čtyři sezony. Pro Dejvické divadlo získali i první Radokovy ceny. Řeč je o souboru, který vedl pedagog a režisér Jan Borna, partě herců, která posléze spoluzaložila dnes velmi úspěšné Divadlo v Dlouhé. Do uvolněného divadla v roce 1996 „postoupila“ další skupina „alternativců“ z DAMU, tentokrát pod vedením Miroslava Krobota, osobnosti, která je neodmyslitelně spjata s uměleckým vedením Dejvického divadla až do současnosti. Mladé herce doplnila skupina tehdy „silných třicátníků“ (např. Ivan Trojan, David Novotný či Martin Myšička) a v průběhu dalších let do angažmá přišli třeba Lenka Krobotová, Simona Babčáková, Tatiana Vilhelmová, Martha Issová, Jaroslav Plesl, Václav Neužil, poslední velkou posilou je Hynek Čermák. Mimochodem, víte, že v prvních letech provozu divadla se hrálo v obráceném gardu, jeviště bylo na opačné straně, než je tomu dnes? Za dvacet let existence se Dejvické divadlo stalo čtyřikrát divadlem roku, Příběhy obyčejného šílenství se staly hrou roku, inscenace Sestra Úzkost či Muž bez minulosti byly oceněny jako nejlepší inscenace roku. Za herecké výkony další prestižní ceny získali Ivan Trojan, David Novotný nebo Václav Neužil.

...Získat vstupenky do Dejvického divadla díky jeho mimořádným uměleckým kvalitám (a bohužel také kvůli jeho komorním dispozicím) není zcela snadné (ale ne nemožné!). Otázka „většího divadla“ samozřejmě občas probleskne, ale to, že myšlenky na to rychle zhasnou, je vlastně logické. Do hry je totiž často brán prvek komorního setkání s diváky, a jak se ukazuje na zájezdech do větších divadel, ne vždy inscenace zasazená do velkého prostoru funguje optimálně. Tato výlučnost, stejně jako vázání na místo (díky grantu od zakladatele divadla, tedy Prahy 6) vlastě ani neumožňují v tuto chvíli přesun jinam, jak potvrdila ředitelka divadla Eva Kejkrtová-Měřičková. Do Dejvického divadla je sice cesta o něco delší než do jiných divadel, ale zdá se, že to nevadí ani hercům ani divákům, kteří při předprodeji měsíc co měsíc vytvoří před divadlem dlouhého hada. (Již druhou sezonou však parádně funguje také systém přímého on-line prodeje vstupenek, stačí si jen ohlídat zahájení prodeje.)

Jubileu dvou desítek let existence divadla je věnována podstatná část této sezony. 7. listopadu bude v Písecké bráně zahájena výstava fotografií nazvaná DEJVICKÉ DIVADLO 20 LET. Zároveň na vernisáži proběhne křest knihy FOTOALBUM DEJVICKÉ DIVADLO 20 LET. Hlavním posláním publikace je přiblížit ve fotografiích a jejich komentářích atmosféru inscenací, které byly v průběhu let v DD uvedeny. Jako bonus obsahuje fotografie z dalších divadelních i mimodivadelních akcí. Publikaci bude možné zakoupit od 8. listopadu v pokladně DD za 450 Kč. „Kniha má dvě a půl kila, tak se na to připravte,“ s úsměvem upozornila Eva Kejkrtová-Měřičková. Minulost připomene tvorba čtyř fotografů Aleny Hrbkové, Michaela Tomeše, Milana Chrdleho a „dvorního mistra fotografa“ Hynka Glose. Nahlédneme především hluboko před digitální éru fotografie.

Petr Zelenka

Diváci se také mohou těšit na dvě nové inscenace. V prosinci bude mít premiéru nová hra Petra Zelenky Dabing Street v autorově režii. Pak bude dozkoušen Čechovův Racek, hra, která již měla být realizována, ale to víte, v DD mladé členky souboru jsou samé radostné povinnosti.

„Ve dvou věcech jsou Češi skutečně nejlepší: v dabingu a pití alkoholu,“ konstatuje dramatik a režisér Petr Zelenka. Tato slova asi nejvěrněji vystihují, o čem bude jeho nová hra, již třetí, kterou napsal přímo pro Dejvické divadlo (připomeňme, že první byla hra Příběhy obyčejného šílenství a druhá Teremin). Dabing Street je hra o lidech, kterým se nepodařilo udržet slibně prosperující dabingové studio. Žánrově půjde o komedii, byť je o věcech vážných, a chce být nenásilnou reflexí společnosti. V hlavní roli se představí Martin Myšička. „Příběh člověka, který se kvůli alkoholu dostane až na úplné dno, bude v jeho podání milý,“ slibuje Petr Zelenka. A dabing, kolem kterého se točí děj, by měl být na jevišti všudypřítomný. „Dabováni budou třeba i lidé, kteří kvůli opilosti nemohou mluvit, a proto hovoří za ně jiní...,“ naznačil autor.

„Sezona, jak vidíte, není koncipována nějak oslavně, logicky pokračujeme v tom, co tady děláme. Chceme udržovat linii adaptací klasických nebo současných textů a vedle toho linii původní autorské tvorby,“ říká umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot. „A jsme rádi, že Petr Zelenka se opět uvolil u nás pracovat.“

Třetí projet sezony je poněkud zvláštní. Miroslav Krobot k tomu řekl: „Došlo k dohodě mezi námi a Českou televizí, že se pokusíme o společný projekt takového komediálního sitcomu s pracovním názvem Hotel Meteor, který bude stát převážně na hercích z našeho divadla. Mohla by to být vzájemně výhodná kooperace. My nabídneme herce, kteří budou mít čas, a pro nás to bude příležitost uvést naši poetiku do širších souvislostí. Čeká nás práce zhruba jako na běžné inscenaci, pak se to natočí. Následné uvedení na divadle vyloučeno není, ve smlouvě ta možnost zakotvena je.“

Miroslav Krobot

Rok 2013 je posledním rokem běhu čtyřletého grantu, který Dejvickému divadlu přidělilo Hlavní město Praha. V současné době žádá o přidělení dalšího víceletého grantu na období let 2014-2017. Snad nedojdou naplnění černé scénáře, které v nekoncepčním prostředí mohou nastat. Stačí, že obavy budí šuškanda, že město prý bude v kapitole kultura opět krátit...

V této chvíli HMP zůstává nejvyšším podporovatelem Dejvického divadla (grant pokryje 35 % jeho rozpočtu). 10 % prostředků pochází od sponzorů a stejný objem prostředků laskavě poskytuje městská část Praha 6. Pěti procenty pak přispívá Ministerstvo kultury. Zbývajících 40 % si divadlo na sebe vydělá, což je vzhledem k jeho malé kapacitě až nečekaný výsledek. „Soběstačnost divadla je limitní, to hezké číslo je dané stávající popularitou Dejvického divadla a zájmem diváků o naše divadlo, ale nemůžeme spoléhat na to, že tomu tak bude i nadále,“ dívá se realisticky na věc Eva Kejkrtová-Měřičková.

-mys-
[foto: Michal Novák]