Z tiskových konferencí

Inscenace Den naděje (v originále Dagur Vonar) je koprodukčním projektem činohry ND a City Theatre Reykjavik (což je nejstarší divadlo na Islandu, bylo založeno v roce 1897). Tato hra současného dramatika Birgira Sigurdssona patří asi k tomu nejlepšímu, co v islandském a vůbec severském divadle za posledních dvacet let vzniklo. Ve své zemi byla uvedena již dvakrát, v letech 1987 a 2007, vždy s mimořádným ohlasem i počtem repríz, což na dílo tak silné dramatické povahy nebývá obvyklé. Činohra pražského Národního divadla k režii islandské hry přizvala islandského režiséra. Je jím Gudjon Pedersen. Oboustranná spolupráce mezi ND Praha a City Theatre Reykjavik však má a bude mít více podob.

„Nedívejme se na to ale z turistického hlediska,“ říká šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. „Island je bezesporu nádherná země, ale jako podstatnější – pro nás divadelníky – jsou tamní velmi kreativní lidé, umělecky cítící, kteří nemají jakési mindráky z toho, že jsou malým národem. (pozn.: Island má pouhých 300 tisíc obyvatel) Islandská dramatika je pro nás velká neznámá. Marně jsme pátrali v paměti, jestli se u nás nějaký autor z této země hrál. V každém případě je islandská dramatika vzácná. Už jen proto, že po celém světě překladatelů z islandštiny moc nenajdete. Spolupráci s City Theatre Reykjavik jsme začali již před třemi lety, nyní v tom pokračujeme tímto projektem - uvedením hry Birgira Sigurdssona v režii islandského režiséra na naší komorní scéně Kolowratu. Budou následovat i další kroky, i když vše trochu záleží na vývoji ekonomické krize, která citelně zasáhla i Island. Plánujeme tedy uvedení české hry tam, připravujeme hostování City Theatre Reykjavik zde v Praze a samozřejmě my bychom měli vyjet s vybranou „velkou“ inscenací ND a představit se islandskému publiku. Jaký to bude titul, je zatím v jednání. Den naděje zájezd doplní jakožto komorní hra, i když je to asi poněkud kuriózní přivézt Islanďanům jejich hru a v režii jejich režiséra.“

Více o samotné hře Den naděje prozrazuje dramaturg inscenace Martin Urban: „Na scéně Divadla Kolowrat představíme opravdu mimořádný text. Ač tato hra bývá označována jako realistické psychologické drama, přece se této charakteristice vymyká. Udržuje napětí mezi světem kruté reality a podivnou krásou nemocné fantazie. Nese v sobě napětí mezi touhou po vztahu a zneužíváním vztahu, touhou po umění a nepochopením reality sociálně jednoduchého života. Z chyb a nepochopení, z přemíry chtění a nedostatku vzájemného vcítění se rodí fatální drama přesahující jeho postavy. Příběh je čistě tragický a má vše, co k tragédii patří, včetně závěrečné katarze. Příběh vdovy a jejích dospívajících dětí, dvou synů a duševně nemocné dcery, nás zavede do drsné a zvláštní reality padesátých let na Islandu. Čas hry snad ani není podstatný, zvláště když si uvědomíme, jaké typy společenských krizí se cyklicky opakují. Dlouho jsem přemýšlel, k jaké jiné hře Den naděje přirovnat. Nikoliv poetikou, stylem nebo tématem. Nakonec jsem došel k poznání, i když je to hra zcela jiného druhu, že mi atmosférou a napětím tak trochu připomíná Topolův Konec masopustu. I zde se setkává jakási zarytá archaičnost života s něčím moderním. V příběhu rodiny, který je popsán v přesném realistickém duchu, se odráží antická tragédie se všemi svými parametry. Jde o originální dílo nejen v kontextu severského divadla. Birgir Sigurdsson je bezesporu autor, který stojí i za další pozornost.“

Pro islandského režiséra Gudjona Pedersena je obrovskou poctou pracovat v Praze a inscenovat zde dramatický text svého krajana, který je ve své zemi velmi uznávaný a označováný jako „moderní klasik“. „Na všem pracujeme velmi intenzivně, doba ekonomické krize nám navíc připravila aktuální pozadí. Kdybych měl definovat, o čem hra v dnešní době je, tak asi o tom, že jsou chvíle, kdy člověk musí ztratit úplně všechno, aby se uměl bez emocí ohlédnout za minulostí a žít pro budoucnost.“ Otázce, jací jsou čeští herci, se režisér šibalsky vyhnul. „Spíše mě zajímá a inspiruje, jak herci z té které země pracují se ztvárněním konfliktních situací, potažmo jakými způsoby se různé národy vyrovnávají s krizí. To víte, na Islandu pořád fouká vítr, ráno chvilku svítí slunce, v poledne sněží, odpoledne prší, večer přijde bouřka, a zvláštní nám to nepřijde. Tady je to logicky jiné...,“ tajuplně uvedl.

Hra Den naděje slibuje nevšední zážitek, který může být umocněn tím, že z Islandu je celý tvůrčí tým. Vedle režiséra Pedersena též scénografka Rebekka A. Ingimundardóttir a autor hudby Peter J. Charleston. (Kdo vysloví napoprvé bez chyby jméno islandské výtvarnice, prý dostane volnou vstupenku :-)))

Pokud by vás zajímalo, které české hry se hrají v islandských divadlech, tak režisér Gudjon Pedersen prozradil, že jich není mnoho, ale hrají se. Jmenoval hry Václava Havla a dramatizaci Švejka.