Z tiskových konferencí

Legenda nebo historie?
vydáno: 28.1.2012
Papežka je neobvyklý (femininum ke slovu papež nenajdete snad v žádném jazyce) název pro německý historický muzikál, který vznikl podle světového bestselleru Donny W. Crossové. Jejím románem se inspiroval mladý německý skladatel a textař (i příležitostný zpěvák) Dennis Martin, jehož (již třetí) muzikál měl světovou premiéru 3. června minulého roku v Zámeckém divadle v německé Fuldě, v režii Stanislava Moši, který byl k práci na tomto muzikálu osloven berlínským producentem Peterem Scholzem. Inscenace sklidila - vzhledem ke kontroverznímu tématu - až nečekaný úspěch, němečtí diváci ji dokonce zvolili muzikálem roku 2011!

„Šel jsem do toho pod podmínkou, že druhým divadlem, kde bude muzikál Papežka uveden, bude Městské divadlo Brno. To víte, že si nás prověřovali, i Dennis Martin naše divadlo již několikrát navštívil, aby zhlédl některá představení. Nakonec z toho vznikla koprodukce, která nám přináší určité výhody, například nemusíme znovu nákladně vyrábět scénu či kostýmy,“ pochvaluje si režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša.

Stanislav Moša
Stanislav Moša


„Téma knihy Donny W. Crossové je natolik zvláštní, ale krásně zpracované, není divu, že různé produkční či umělecké skupiny usilovaly o přenesení příběhu i na jeviště muzikálového divadla. Až Dennis Martin jako jediný získal od autorky předlohy práva na muzikálové zpracování. Abych se při režírování v Německu nenudil, rovnou jsem přeložil libreto do češtiny. Hodilo se to, protože z provozních důvodů jsme byli nuceni přistoupit narychlo ke změnám dramaturgického plánu, Papežka se dostává na náš repertoár proti původním předpokladům dříve,“ vysvětluje Stanislav Moša.

Řada pochybností se vznáší nad nebývalým příběhem plným tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se. Možná..., snad..., legenda či historie? Byla či nebyla? Deváté století je tak vzdálený čas, že už nikdo nikdy neprokáže, zda se mohlo stát, aby se na papežském stolci na nějaký čas objevila žena. Oficiální prameny katolické církve žádné bílé místo v seznamu papežů neuvádí, proti tomu se příběh dívky Jany, která se stala papežem, objevuje v mnoha různých modifikovaných záznamech. „Příběh byl oblíbeným námětem u Boccaccia, Petrarky, existuje několik románových zpracování, téma neušlo ani filmařům, existuje italská divadelní hra,“ vypočítává dramaturgyně Klára Latzková. Pro představitele katolické církve je otázka této historické záhady stále poněkud nepříjemná, o čemž se přesvědčili tvůrci muzikálu při jeho světové premiéře v Německu, ale i Klára Latzková, když se pokoušela získat tematickou úvahu do programu k inscenaci od některého z našich představitelů katolické církve. „Až šestý oslovený se nevymlouval na časové zaneprázdnění...,“ prozradila.

Mikuláš Bryan, Klára Latzková, Ondřej Tajovský
Mikuláš Bryan, Klára Latzková, Ondřej Tajovský


„Dech beroucí příběh je pro většinu historiků pouze raně středověkou legendou, na které není nic pravdivého a která je pouze zajímavým tématem několika studií a bádání. Nicméně stále existují i teorie, které Janu považují za historickou osobu. Pro toto tvrzení lze nalézt i několik „důkazů“. Vedle nemnoha obrazů, na kterých je Jana namalována v okamžiku své smrti, je to například i tehdy prokazatelně zavedená zkouška pohlaví nově nastupujícího papeže a změna tradiční trasy papežského procesí tak, aby se vyhnulo ulici, kde Jana zemřela... Německý historický muzikál Papežka se však nepokouší nalézt pravdu, pouze vypráví strhující příběh, který se mohl stát,“ zdůraznila Klára Latzková.

„Mně je to úplně šum a fuk, jestli je to legenda nebo to byla skutečnost,“ usmívá se Stanislav Moša. „Na tom příběhu je zajímavá myšlenka, že vůbec není důležité, jestli je člověk muž nebo žena. Podstatné jsou schopnosti, nadání, osobnost jedince, aniž bych chtěl tomuto tvrzení dávat jakýkoli feministický podtext. Vyplývá z toho fascinující úvaha, že nám mají vládnout ti nejchytřejší a nejschopnější, zároveň ti, kteří mají na to vzít na svá bedra poslání, ne-li úděl sloužit lidu. Kdo by si nepřál, aby se skutečnost blížila tomuto ideálu...! Nečekejte však romantickou historku o vzniku ideálního člověka, ten příběh je velmi krutý. Také Jana má kromě svého obrovského lidského rozměru zcela přirozené jednoduché lidské touhy, má svou osobní vizi, hledá lásku a její naplnění.“

Je více než pravděpodobné, že každého napadne otázka, jakou hudbu od muzikálu, který pojednává o historickém tématu, ale kterou zkomponoval rocker, vlastně očekávat. Odpověď je zdánlivě jednoduchá: „Hudba je současná a má v sobě historizující prvky,“ říká Stanislav Moša.
Dan Kalousek, který má na starosti hudební nastudování, k tomu dodal: „V Martinově hudbě slyšíme odezvy středověké hudby, dokonce s náznaky gregoriánských chorálů, zároveň – jak se od muzikálu očekává – jsou v něm muzikálové hity v tom nejlepším smyslu slova. A co drží tyto dvě hodně vzdálené vrstvy pohromadě? Asi naše originální aranžmá... (smích)“ (Instrumentaci připravil Igor Vavrda.)

Rozdíl mezi německou verzí a brněnskou inscenací je, že v Brně hudba pojede naživo a obstará ji plný zvuk početného 26členného orchestru.
„Všichni se tomu diví, ale vysvětlujte Němcům a dalším, že my jsme odkojeni Janáčkem!,“ poznamenal Stanislav Moša.

Dalo by se říci, že i přebásnění textů písní šlo „českou“ cestou, jak naznačil překladatel Mikuláš Bryan. „Písňové texty jsem se pokusil v několika pasážích přiblížit české poetické tradici, využívající obrazotvornost nebo metafory přece jen ve větší míře než němčina. Do textů jsem propašoval i pár aliterací. Je samozřejmě otázka, jak se to bude hercům zpívat...“
„...Zpívá se to báječně,“ reagoval Petr Gazdík.

V inscenaci je použita poměrně komplikovaná scénografická stavba, Stanislav Moša její složitost s nadsázkou přirovnal k Rubikově kostce kombinované s ježkem v kleci. Dominantním prvkem scény Christophera Weyerse je schodiště. Což pochopitelně znamená zas jiný oříšek, a to pro choreografickou práci.

Hana Holišová, Svetlana Slováková
představitelky titulní role Hana Holišová a Svetlana Slováková


Ani představitelům hlavních rolí muzikál v žádném případě nepřinese jednoduché herecké úkoly. „Úskalí role Jany vyplývá už ze své podstaty, že musí věrohodně zahrát muže. Což by ještě snad šlo, horší je to s osudovými zvraty a různými etapami života Jany,“ říká Hana Holišová. „Ve zkratkách musíte postihnout to všechno, co se v tu chvíli odehrává jak v postavě, tak i to, jak je ovlivňována okolím. Potom nutně hledáme způsob, jak vyjádřit Janin rozpor mezi tím, jak přistupuje k víře a svému poslání, zároveň je to žena, která touží po lásce...“

Kromě Hany Holišové budete v titulní roli Jany vídat Svetlanu Slovákovou. Další postavy ztvární Petr Gazdík v alternaci s Robertem Jíchou, Ladislav Kolář, Stano Slovák, Aleš Slanina, Igor Ondříček, Ivana Vaňková nebo Johana Gazdíková, Milan Němec nebo Lukáš Vlček, Tereza Martinková nebo Michaela Horká, Jan Mazák, Tomáš Sagher nebo Alan Novotný. Inscenace si neklade za cíl věrohodnou interpretaci historických událostí, přesto některé postavy jsou historicky skutečné.

S návštěvou muzikálu Papežka si pospěšte, neboť bude uváděn pouze v únoru a březnu. Pak se kulisy spakují, aby se inscenace vydala na další turné s německo-švýcarským obsazením. Návrat inscenace na Hudební scénu Městského divadla Brna se předpokládá až na podzim tohoto roku.

-mys-