Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Legendární disco muzikál prověří také soubor MdB
[vydáno: 11.1.2018]
Před třemi lety se podařilo pražskému Divadlu Kalich rozpoutat „horečku sobotní noci“, nyní se o totéž pokusí Městské divadlo Brno. Milovníci disca a rytmů skupiny The Bee Gees, nebo snad všichni ti, kterým se zastaví srdce při vzpomínce na Johna Travoltu, se mohou těšit na druhé tuzemské nastudování proslulého muzikálu Horečka sobotní noci. Oproti pražské inscenaci pracuje Městské divadlo Brno s novou verzí tohoto muzikálu, která akcentuje složité sociálně politické podhoubí zdánlivě bezstarostného příběhu. Dalším rozdílem je to, že nová inscenace ponechává songy v angličtině - tvůrci se dobrali názoru, že není nutné ty poměrně jednoduché texty převádět do češtiny, a zbytečně tím eliminovat jejich původní kouzlo. Titulkování s koncepčním překladem textů písní je však připraveno. „Dospěli jsme k přesvědčení, že bude lepší zachovat jejich originalitu,“ sdělil režisér inscenace Stanislav Moša.

„Ve své době, tedy v hlavně v 60. letech, se Bee Gees přetahovali s Beatles o první příčky hitparád. Zajímavostí je, že film přišel v době, kdy tato slavná skupina už trochu byla za zenitem. Byl to právě film, který discománii celosvětově znovunakopl. Možná nebýt mimořádných hereckých a tanečních kreací Johna Travolty, film by pravděpodobně zapadnul. Jinak zásadní rozdíl mezi filmem a divadelním zpracováním je ten, že hudba nezní jako podkres, písně se staly integrovanou součástí příběhu a zpívají je přímo aktéři příběhu,“ vysvětluje dramaturgyně inscenace Klára Latzková.

Stanislav Moša
režisér Stanislav Moša


Jelikož tento muzikál stojí a padá s tanečními čísly, k vytvoření choreografií byl osloven jeden z nejpovolanějších, Igor Barberić. (Tento chorvatský choreograf sám v minulosti účinkoval ve velkých evropských produkcích tohoto muzikálu.) Kostýmy Andrey Kučerové samozřejmě budou odkazovat na dobu konce 70. let a velkolepá scéna německého výtvarníka Christopha Weyerse je inspirována slavným mostem spojujícím Brooklyn a Manhattan. Rozhodně nesmí chybět prostředí tanečního klubu, byť se s ním bude pracovat za celou inscenaci pouze třikrát. Ten zpodobní abstrakce, podlaha se světelnými čtverci. Aranže písní připravil Tomáš Küfhaber - prý jsou skvělé, zní z tábora zkoušejících, a napomáhají bourat odstup i těm, pro které Bee Gees zrovna nejsou jejich šálkem kávy. Mimořádná pozornost byla věnována i nazvučení inscenace, jako supervizor byl přizván Andreas Brüll, špičkový zvukař ze Švýcarska.

Se Švýcarském má tato inscenace ještě podstatnější spojitost. Režisér Stanislav Moša se svým tvůrčím týmem a připravil Horečku sobotní noci již v létě 2017 ve švýcarském Walenstadtu. Horečka zde byla uváděna jako open air produkce a s mezinárodním obsazením. Početnost účinkujících je u tohoto titulu taková, že skoro byl problém inscenaci obsadit, v Brně, líhni talentů, to šlo prý téměř hladce, ačkoliv tak rozsáhlé konkurzy MdB nepamatuje. Pro ztvárnění hlavní role Tonyho Manera byli nakonec vybráni Kristian Pekar a Marco Salvadori.

Kristian Pekar
Kristian Pekar, Dagmar Křížová


„Získali jsme nabídku realizovat tento titul pro Švýcarsko, ale viděli jsme v tom příležitost i pro náš soubor, který v poslední době posílila skupina interpretů nejmladší herecké generace. Zejména jsme potřebovali dva mládence, kteří budou schopni zvládnout bez trápení extrémně náročnou roli, která obsáhne rockově tenorové zpívání i pořádnou porci tance. Divadlo je v tomto krajně spravedlivé, i sedmiminutové sekvence musíte zahrát, zazpívat a v reálném čase ještě k tomu tančit extraligu. Tady je ten hlavní důvod, proč Horečku nasazujeme: máme na to herce,“ říká Stanislav Moša a pokračuje:

„V našich končinách slovo „disco“ má v sobě cosi pejorativního, neboť je spojen s určitými autory. V tomto muzikálu se však zpívá o podstatných věcech, vychází z reality 70. let ve společnosti, která byla na několikrát postižena: tvrdým pádem měny, ta společnost se vzpamatovává nejen z výsledků skandální války ve Vietnamu, ale i z domácích politických otřesů a dalších morálních šrámů. To všechno mělo obrovský dopad na mladou generaci, která se ocitla na křižovatce a přemýšlí, jak se svými životy nakládat. Děj muzikálu se navíc odehrává v Brooklynu, tedy čtvrti s nižší sociální úrovní než naproti v nablýskaném Manhattanu. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že hrajeme novou verzi Horečky, než která je známa z jiných uvedení, včetně toho českého. Hudba Bee Gees samozřejmě zůstává, ale libreto je významně posíleno o ten sociální rozměr. Verze muzikálu z roku 2013 je hlubší, niternější, divadelnější. Téma Horečky se dotýká rozpadu společnosti, je vyústěním ztráty iluzí občanů té doby. V tom je ten příběh živý i dnes. Sledujeme příběh mladých lidí, kteří jsou stavěni před otázku, co udělat se svým životem. Brooklynský most se v naší inscenaci stává metaforou cesty za lepším životem. I náš hrdina na toto téma vede poměrně důležitý a přitom nefilozofující monolog, že v tomto momentě své životní etapy rád tančí, chce tu mladou energii pustit z řetězu a užít si tance jako způsobu života. Je to projekt jeho mladé životní etapy s tím, že nikde není psáno, že je to plán na celý život. Tony si uvědomuje, že přijdou i jiné fáze života a je pravděpodobné, že se pak začne věnovat naplno právě jim.

Když choreograf Igor Barberić viděl ty naše konkurzy, ze schopností našich mladých herců byl nadšený jak malé dítě. Na druhou stranu ten muzikál je tak náročný, že ony dlouhé sekvence v tanečním tempu neuzpívají ani ti nejlepší, proto některé, zdůrazňuji jen některé pasáže, budou podpořeny nahrávkou sborů nebo zpěvem off stage. To není nekorektní metoda, ale nutnost. Tanec je tady explozí energie mládí, v kontrastu se stíny doby. Je v tom ještě patrné doznívání 60. let (sex, drogy...). Ne že by se na jevišti mělo objevit něco pohoršlivého, jsou to prostě fakta (jako že od tance je blízko k sexu). Ani slovník té generace není eliminován, nevezeme se na vlně hyperkorektnosti…“

Marco Salvadori
Marco Salvadori


Švýcarskou inscenaci pravděpodobně nikdo z našich diváků neviděl (z tamních cen vstupenek by se nám nejspíše protočily panenky), a tak zmíníme další rozdíly mezi oběma inscenacemi. Na open air scéně nemohla být použita ta světelná podlaha (prostředí tanečního klubu bylo řešeno zcela jinak).
„Ve Švýcarsku hudbu obstaralo sedm skvělých hudebníků, zatímco teď v Městském divadle Brno herce doprovodí téměř třicetičlenný orchestr. Je to velká odpovědnost i osobní výzva; každý jakýkoli necitlivý zásah do hudby, která je nesmírně propracovaná a všeobecně známá, je okamžitě znát. Aranže se snad vydařily. Zůstali jsme věrni původnímu zvuku Bee Gees, kterému dominuje ta poutavá rytmika; zvuk, troufám si říct, bude velice pěkný…,“ přibližuje dirigent Tomáš Küfhaber.

Představitelé hlavních rolích se rozhodně nesetkávají s něčím, co by neznali… „Bee Gees jsem poslouchal v podstatě od malička, nebylo s rodiči větší cesty autem bez pouštění této hudby,“ vzpomíná Kristian Pekar. „Velké pecky Bee Gees jsem samozřejmě znal, jen jsem netušil, že ve své době byli tak slavní. Při zkoušení se dozvíte spoustu zajímavých věcí…,“ dodal Marco Salvadori.
„Na vesnických diskotékách, kam jsem kdysi chodila, to hráli běžně,“ popsala svou zkušenost s poznáváním muziky Bee Gees Dagmar Křížová.

Je někdo, komu snad ty vlezlé disco songy skupiny Bee Gees alespoň občas neproblesknou hlavou, nebo jako vzpomínka na nejednu diskotékovou akci z mládí? Travoltovskou mánii si asi také mnozí z nás pamatují. Blyštivý disco styl možná okusí v závěru představení i sami diváci v hledišti. Aneb přidejte se!

vizuál k inscenaci
vizuál k inscenaci


P.S. John Travolta, stejně jako do Divadla Kalich, ani do Městského divadla Brno (zatím) svým soukromým tryskáčem nepřiletí.
.....
foto: Michal Novák
vizuál k inscenaci: Jef Kratochvil, Tino Kratochvil



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.