Z tiskových konferencí

Jeden z nejslavnějších románů všech dob Les Misérables, v češtině známý jako Bídníci  (i když současnější překlad by měl být spíš „Ubožáci“, jak upozornil dramaturg Miroslav Ondra), dopsal a vydal jeho autor Victor Hugo v roce 1862 již jako slavný francouzský básník a spisovatel, když mu bylo šedesát let. I když samotný román psal celých třináct let, materiál na něj sbíral zhruba od roku 1832. Rozsahem můžeme opravdu hovořit o veledíle, neboť v původní francouzštině čítá 655 478 slov a nejnovější český překlad zabere v knihovně přes úctyhodných 1 400 stran. Hned po vydání prvního dílu měl román obrovský, na tehdejší poměry i komerční úspěch, kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků, budila emoce všech druhů, později se stala předlohou více než desítky filmů… a jednoho muzikálu, který změnil dějiny tohoto žánru.

Claude-Michel Schönberg a Alain Boublil stvořili legendu, která se postupem času svojí popularitou vyrovnala románové předloze, ale cesta k jednomu z nejslavnějších a nejhranějších muzikálů byla dlouhá. Muzikál vyšel z francouzského historického prostředí, prapůvodní první verze ostatně byla ve Francii inscenována (a režisérem nebyl nikdo jiný než Robert Hossein, jehož známe jako hraběte de Peyrac z Angeliky). „O celosvětový úspěch muzikálu se však zasloužila produkční péče muzikálového mága Camerona Mackintoshe, který zacítil potenciál totálního hitu a začal s autory předlohu dále rozvíjet. Našel pro toto dílo překladatele do angličtiny, Herberta Kretzmera, který nejen převedl muzikál do řeči West Endu a Broadwaye, ale také dopsal některé písně, a v režii režisérských matadorů Trevora Nunna a Johna Cairda ho uvedl v Londýně v Barbican Arts Centre v roce 1985. Po nepříznivém kritickém ohlasu to vypadalo na neúspěch, ale po přenesení muzikálu na West End se potvrdilo Mackintoshovo vizionářství a z díla se stal skutečný trhák. V roce 1987 byli Les Mis uvedeni na Broadwayi a získali dvanáct nominací na Ceny Tony. Tím ovšem spanilá jízda tohoto megamuzikálu neskončila. Do dnešních dní se hrál v 57 zemích, byl přeložen do 22 jazyků a na celém světě jej vidělo na 150 milionů diváků,“ přiblížil jeho fenomenálnost Miroslav Ondra.

Jeana Valjeana opět ztvární Petr Gazdík

Bídníci  byli prvním moderním muzikálem, který se dostal do porevolučního Československa a zcela otočil kormidlo pohledu na žánr. Tento muzikálový fenomén, jakým Les Misérables jsou, u nás začal nepříliš vysokým počtem repríz, na těch prvních bylo poloprázdné hlediště (hrálo se přes prázdniny v pronajatém Divadle Na Vinohradech v Praze). Až po pár týdnech se to rozkřiklo, co úžasného vzniklo, a na závěrečné dny uvádění nebylo možné sehnat ani vstupenku, prý jen přes černý trh. Bohužel tehdy pak nebyl prostor, kde s uváděním pokračovat, možná ani vůle.

Ivana Vaňková, Kristýna Daňhelová, Aleš Slanina, Esther Mertová (s "putovní" skleničkou s mikrofonem
- tiskovka byla streamovaná na sociálních sítích divadla) a Dan Kalousek

Diváci v Brně mohli muzikál vidět v roce 2009, kdy jej uvedlo Městské divadlo Brno a v pěti letech odehrálo 149 repríz. A jako opožděný dárek ke dvaceti letům Hudební scény MdB je tu nové nastudování tohoto slavného příběhu o propuštěném galejníkovi Jeanu Valjeanovi, jeho neúnavném pronásledovateli, policejnímu komisaři Javertovi, malé osiřelé Cosette, která najde domov a posléze i lásku studenta Maria, či zvrhle komické dvojici žlučovitých majitelů hospody Thénardierových, kteří přežívají za všech režimů…
Dodejme, že Petr Gazdík byl v roce 2010 za svůj mimořádný výkon v roli Jeana Valjeana odměněn prestižní Cenou Thálie. V novém nastudování bude účinkovat samozřejmě také, alternovat tuto nádhernou roli bude spolu s ním Lukáš Janota (který prý dlouho nemohl uvěřit, do jaké role byl obsazen, čekal spíše jinou, nějakou menší...).

K návratu Bídníků  režisér a ředitel MdB Stanislav Moša uvedl: „Když jsme zvažovali, co předložíme našim divákům k 20. výročí naší Hudební scény, tak samozřejmě první volba padla na Bídníky. Ti se však ještě hráli v Praze v jiné produkci, tak jsme museli počkat. Problém jsme vyřešili novým nastudováním Čarodějek z Eastwicku, což je také inscenace z našeho zlatého fondu.“

Megamuzikál o tom, že „naděje přežije i na dně stoky“ v kongeniálním překladu Zdeňka Borovce, tedy opět zazáří v Brně. Autory hudebního nastudování, dirigenty a sbormistry jsou Dan Kalousek a Dominik Pernica, scénu navrhl Christoph Weyers, kostýmy Andrea Kučerová, autorem scénických projekcí je Petr Hloušek, choreografem Michal Matěj, dramaturgem inscenace Miroslav Ondra.

do svého mateřského divadla se vždy rád vrací Lukáš Vlček

„Proč jsme tolik toužili po návratu tohoto muzikálu… Osobně jsem stále fascinován knihou Victora Huga nebo dodnes mám v paměti, jak jsem kdysi v Londýně Les Misérables viděl poprvé a byl omráčen, jak také může vypadat divadelní událost. Pochopitelně jsem pak dlouho toužil uvést tento titul i v našem divadle. O práva jsme tehdy požádali, jen co se Petr Gazdík vyklubal ze svého jinošství a bylo možné ho ´zestařit´,“ vzpomíná Stanislav Moša, který zmínil i jinou perličku: „Když jsme byli pozváni na slavnostní koncert k 25. výročí první londýnské premiéry, Petr Gazdík nejen překvapil mládím, ale dominoval i výškou (včetně hlasové). Producent Cameron Mackintosh z Petra téměř omdlel blahem. Pro nás to samozřejmě byla událost, že nám věnoval tolik pozornosti. Ani dnes Petr Gazdík ani zdaleka nebude nejstarším představitelem Jeana Valjeana…“

„A pak je tu fascinující příběh o několika zásadních postavách, kdy sledujeme životní osudy nádherných charakterů,“ přibližuje Stanislav Moša další důvody návratu Bídníků. „Základní a nepominutelné téma je ubožáctví, jevištěm procházejí témata, jako je láska, omezení, chudoba... Ale oni nejsou bídní (jde o trošku chybný překlad vycházející z potřeb tehdejší produkce, a vžilo se to asi lépe než „Ubožáci“). Tito ubozí lidé jsou nositeli sociálního tématu a vedle toho reprezentují boj o svobodu a zachování práv, což je něco, co se týká celé historie člověka. Čím si procházeli a jak jednali, to nebyla revolta proti monarchii, ani žádná revoluce, jen pevný postoj proti vládě, která byla kvazidemokratická, jelikož neplnila své sliby. I kvůli tomu tehdy umírali lidé a stavěly se barikády. Ti ubozí jsou výzvou pro nás všechny, že stojí za to bojovat o svou svobodu a o to, co našim životům dává smysl, co je nejdůležitější, a proti tomu, co nám staví překážky. Libreto pracuje s těmi tématy vlastně velice jednoduše, je precizně strukturované...
Ze všech těchto důvodů jsme přijali závazek, že připravíme nové nastudování. Scéna bude podobná, ale ne identická. I kostýmy se trošku změní - jak se mění náš pohled na charaktery postav. Významná změna se týká aranží hudby…“

Dan Kalousek, dirigent a spoluautor hudebního nastudování díla k tomu uvedl: „Ikonickou hudbu k Bídníkům zná snad každý, sestává se z šesti hlavních leitmotivů, při nichž si hned vybavíte postavy nebo konkrétní situace. Formálně je to de facto opera, vše je zpívané. V naší první premiéře byl tento muzikál opatřen velkou symfonickou aranží, nedávno však dostal nový instrumentální kabát, jenž jsme požadavkem agentury povinni užít. Zní o poznání komorněji, aniž by to ubíralo velikosti díla. Je určitě jiný, než na co jsou posluchači zvyklí. Pro nás je to paradoxně mnohem náročnější. V orchestřišti je nás o pár členů méně, ale musíte zastat více. A v jevištní rovině musíte více hledat rovnováhu mezi napsaným zpěvním partem a interpretační pravdivostí. Co je zpíváno a co tím má být řečeno, ještě nemusí být totéž. Divák by měl mít pocit, že se vlastně „nezpívá“, ale že na jevišti existuje a žije postava…“

o podrobný vhled na fenomén Bídníků se postaral dramaturg Miroslav Ondra (uprostřed)

„Skoro se to vzpírá tomu, aby šlo o úlohy pro operní pěvce. Pojetí rolí je spjaté nejen s emocionálním prožitkem, ale i polohami, které vyžadují absolutní kondici interpretů, nedá se nic řemeslnými triky „schovat“. Obsazení je navíc obrovské, čítá na 36 rolí. To vše je zcela neslučitelné s virózami, které kolem nás procházejí, a tak se na nás nezlobte, že hrajeme ve dvou třech alternacích a nebudeme dopředu sdělovat, koho ten který večer uvidíte. Na jevišti budou vždy ti, kteří budou nejlépe připraveni, aby před vás předstoupili,“ vysvětluje Stanislav Moša a přidává vzpomínku: „Snad mohu prozradit, že můj milý kolega Zdenek Merta, který v tom roce 1992 byl supervizorem tehdejší průkopnické inscenace, byl konfrontován s odkládáním premiéry o týden, protože na dvou třech místech nebylo něco dodrženo či se tehdy něco od představy agentury odchýlilo. My už si v roce 2009 mohli dovolit kreativnější přístup, dokonce takový byl i požadavek, abychom pracovali jako jakási laboratoř, byť i to má své omezení, protože třeba ti, co zrovna nejsou na jevišti, se obvykle v zákulisí v běhu převlékají…“

V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Petra Gazdíka nebo Lukáše Janotu (Jean Valjean), Lukáše Vlčka nebo Dušana Vitázka (Javert), Ivanu Vaňkovou, Andreu Zelovou nebo Svetlanu Janotovou (Fantine), Aleše Slaninu nebo Roberta Jíchu (Thénardier), Lucii Bergerovou, Johanu Gazdíkovou nebo Viktórii Matušovovou (Madame Thénardier), Jakuba Mauera nebo Libora Matouše (Marius), Marca Salvadoriho nebo Kristiana Pekara (Enjolras), Esther Mertovou nebo Barboru Slaninovou (Cosette), Kristýnu Daňhelovou, Dagmar Křížovou nebo Lesanu Krauskovou (Eponine) a řadu dalších.

„Dovolte mi osobní vyznání. Jsem rád, že vedle kolegů, kteří tehdy hráli, se objeví na jevišti další nové osobnosti našeho souboru. V nejednom případě jde o tehdejší členy company nebo představitele menších rolí. Došlo ke krásnému prolnutí, jež naši práci rozvíjí a obohacuje o nové pohledy. Neříkám, že nová inscenace bude extra lepší, ale že bude setsakramentsky dobrá,“ usmívá se režisér Stanislav Moša.

Premiéra inscenace jednoho z nejslavnějších muzikálových děl se uskuteční 24. a 25. ledna 2026 na Hudební scéně Městského divadla Brno.

zpracoval + foto: Michal Novák