Z tiskových konferencí

Další a velmi očekávanou premiérou Činoherního klubu je hra Bůh masakru známé současné francouzské dramatičky Yasminy Rezy. Krutý i zábavný obraz ze života plného konfliktů navazuje na dramaturgickou linku Činoherního klubu, kterou pro ty, kteří viděli Osiřelý západ, Pana Polštáře, Amerického bizona či Hrdinu západu, nemusíme ani moc představovat.

Ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka nejdříve upozornil na zvláštní shodu okolností či zajímavost: „Když jsme byli před několika měsíci domlouvat s Milanem Kunderou poslední náležitosti k uvedení jeho hry Ptákovina v našem divadle, dozvěděli jsme se, že Yasmina Reza je blízkou přítelkyní rodiny Kunderových. S autorkou jsme se vzápětí i sešli a rovnou domluvili její návštěvu na našem představení. Ta se uskuteční v červnu příštího roku. Musím prozradit, že setkání s ní bylo velmi příjemné, a tak věřím, že ji nezklameme.“

Ondřej Sokol se zatím na scéně Činoherního klubu systematicky (a velmi úspěšně) věnoval anglosaské dramatice, tohle bude jeho první režie francouzské hry. „Když jsem hru Bůh masakr přečetl, bylo mi jasné, že by mohla být další skvělou příležitostí pro neokázalé herectví, které se v Činoherním klubu snažíme praktikovat. Tedy hledat herectví střídmých a přitom nezvyklých prostředků, což je myslím metoda pro tuto scénu specifická. Na textu je patrné, že autorka je také herečka. Tuto přidanou hodnotu si při čtení ani neuvědomíte, až pak v momentě, kdy dialogy, v tomto případě rozdělené do čtyř hlasů, uslyšíte na jevišti. Jsou opravdu bravurně napsané a mají úžasnou strukturu. Až na zkouškách se mi odkryly souvislosti, jichž jsem si při čtení ani nevšimnul! Pro mě práce na francouzské hře není vůbec žádným krokem stranou, styl je jistě trochu jiný než u současných anglosaských autorů, ale věci kolem nás pojmenovává s nemenší přesností. Jsou to jádra problémů a situace, které nás na divadelní práci a hraní zajímají: ať jsou to možné způsoby řešení mezilidských problémů či hledání odpovědí na znepokojivé otázky týkající se dnešní společnosti,“ říká mladý režisér.

Jednou z takových otázek hry Bůh masakru je, jak máme uvěřit v nějaký civilizační proces, solidaritu či vzájemnou toleranci, když nejsme s to řešit sebemenší konflikt...

„Yasmina Reza nám předkládá určitý typ dramatiky, která na modelu uzavřené společnosti popisuje do hloubky vždy jeden problém. Hra Bůh masakru je takovým velmi moderním pohledem na lidskou psychologii. Je to pohled drsný, ale zároveň i humorný. Humor přitom nevytěsňuje závažnost tématu a zároveň neubírá nic na drsnosti. Uvidíte situace, které mohou nastat v běžném životě, akorát jsou obnažené na dřeň,“ naznačuje Vladimír Procházka.

Ondřej Sokol k tomu uvedl: „Vypadá to neslučitelně – krutost a humor. Autorka umí být nekompromisní v popisu demagogických rysů společnosti, odkrývá ty nejhorší lidské vlastnosti, které už málem považujeme za dobré, demystifikuje problémy. Hra nepostrádá napětí, text nám předkládá různé masky lidí, ačkoliv na jevišti uvidíte takovou skoro milou, normální schůzku dvou manželských párů, které se setkají, aby civilizovaně vyřešily konflikt jejich synáčků. I to autorce stačí jako východisko pro překvapivé a často utajované psychologické principy chování lidí ve společnosti. Pro nás je ale zásadní, abychom extrémní polohu situací viděli také zábavně.“

„Hra si plyne v reálném čase, jako když jede vlna. Přitom je to dokonalý výlet do 13. komnaty a exkluzivní setkání s odhalenou temnotou člověka. Ano, divák by se především měl bavit, ale jsem si téměř jistá, že po zhlédnutí si uvědomí některé souvislosti, ze kterých tak zvaně mrazí v zádech. Bůh masakru ještě k tomu je typ hry, která díky mnoha nuancím se dá vidět vícekrát. Je to podle mého názoru hra návyková, ať pro její humor, tak obsah, který je třeba rozkrývat,“ zamýšlí se Ivana Chýlková, představitelka jedné z rolí. K takové pozvánce není co dodat... :)