Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Není padesátnice jako padesátnice
[vydáno: 30.4.2019]
Dojemnou komedii současné americké dramatičky Jen Silverman The Roommate, v níž se usedlá domácnost kdesi v americkém zapadákově otřese v základech, uvede v režii Terezy Karpianus Divadlo Ungelt pod názvem Přítelkyně (tedy nikoli „Spolubydlící“, jak by zněl doslovný překlad). Divadlo Ungelt i tímto titulem stvrzuje skutečnost, že je divadlem českých premiér. Hru o dvou značně nesourodých padesátnicích, které svedl dohromady inzerát na podnájem bytu, „objevil“ umělecký šéf divadla Pavel Ondruch, když hledal text, který by byl další divadelní příležitostí pro Alenu Mihulovou. Od počátku tedy bylo jasné, kdo ztvární jednu z rolí.

„Hru jsme vybrali přímo na tělo Aleně Mihulové, která jako svou partnerku navrhla svou skutečně blízkou kamarádku Jitku Smutnou. Jevištní spoluhra těchto vzrušujících žen přislibuje divadlo, které zábavně vypráví o tom, co všichni – ať už od sebe nebo ze svého okolí – tak dobře známe…,“ říká umělecký šéf divadla Pavel Ondruch.

Jitka Smutná, Alena Mihulová
Jitka Smutná, Alena Mihulová


Sharon v podání Aleny Mihulové, kterou trápí syndrom opuštěného hnízda, si podá inzerát. Stojí v něm, že rozvedená padesátnice hledá spolubydlící ve stejném věku - čistotnou, spolehlivou nekuřačku, značka: klidný podzim života. Dočká se ale pravého opaku - nonkonformní básnířky Robyn. Přesto se nakonec ukáže, že zcela odlišná spolubydlící je pro Sharon tou nejlepší volbou.

O to větší překvapení pak je, že Jen Silverman patří mezi tu mladší generaci autorek, přesto přišla s textem, který s neobyčejným vhledem popisuje životní peripetie žen mnohem starších. Zkrátka divíte se, jak mohla takovou hru a s takovou přesností napsat teprve „třicátnice“. Mladá americká dramatička Jen Silvermanová již v útlém dětství propadla literatuře a posléze dramatu. Zlomovou hrou její kariéry byla právě hra The Roommate - uvádělo ji a uvádí stále mnoho amerických scén a Silvermanová se tak záhy proslavila. Stala se – i díky jejím pozdějším radikálnějším hrám – předním hlasem takzvané queer dramatiky, neboť často píše o homosexuálních ženách.

„Když hledáte dobrý text pro herečky nad padesát, dostáváte záchvat dramaturgické zlosti,“ směje se Pavel Ondruch, „jelikož současná dramatická literatura fatálně opomíjí ženské hrdinky mezi 50 a 60 lety. Není to jenom můj pocit. Snažil jsem se přesto něco najít, vždyť stárnutí nebo syndrom opuštěného hnízda…, to jsou témata jak blázen! Proto mám radost z toho, že podobný záchvat zlosti měla v roce 2014 dramatička Jen Silvermanová, která se rozhodla právě o takových tématech něco napsat a prostřednictvím dvou žen (v poznámkách čteme, že jim je 56 a 52 let) otevřít téma transformace. To ostatně rozpracovává v každé své hře a nemírně ji zajímá, zdali se člověk dokáže změnit, a pokud ano, jak moc.“

Pavel Ondruch, Jitka Smutná, Alena Mihulová, Milan Hein
Pavel Ondruch, Jitka Smutná, Alena Mihulová, Milan Hein


Jak již bylo naznačeno, Alena Mihulová dostala od vedení Divadla Ungelt volnou ruku v možnosti vybrat si „parťačku“ pro tuto práci. „Známe se s Jitkou snad od mých dvaceti, vůbec jsem o tom nepřemýšlela, koho si vybrat pro toto divadelní partnerství, protože nebylo o čem přemýšlet.“ Jitka Smutná si přečetla text a… „Zamilovala jsem se do něho. Hra je to velmi krásná a autorka zná přesnou cestu, kudy a jak diváky vést, i když se hraje o citlivých tématech. Každá postava je přitom úplně jiná, obě ženy procházejí nějakou změnou, ačkoli si vůbec nejsou jisté, jestli změnu vůbec chtějí nebo potřebují. Nakonec se projeví jejich síla a statečnost, navzájem si pomohou ve svých cestách. Upozornila bych diváky, že první dva tři obrazy jsou hodně nesourodé, je to, jako když na sebe narazí brontosaurus s nádherným plameňákem, což skýtá humorné i dojemné situace. ...Já jsem ten brontosaurus,“ spěchá s upřesněním Jitka Smutná. Role Robyn ji zaujala ještě z jednoho úhlu: „Zároveň je mi přidělena role básnířky, která dělá slam poetry. Jelikož taky trochu píšu, tak snad té figuře díky tomu rozumím o trochu více.“

„Pokud představení uvidí mladší divačky, musej bejt nadšený z toho, co je po padesátce čeká!,“ rozzářila se Alena Mihulová. „Moje postava totiž dostane nový vítr do plachet, končí jí stereotypní život, přichází něco zábavnějšího a barevnějšího. Naděje jí ukáže, kolik možností člověk má i v tomto věku. Autorka mi touto hrou říká, děvče, měj prostě jenom oči otevřené, uši nastražené, ať vidíš a ať vnímáš, co nového může přijít do tvého života, hlavně ať nic neprofrčí bez povšimnutí kolem.“

„Je to o naději. O tom, že věk je jenom číslo. Vždycky může přijít něco, co překvapí, obrátí život naruby,“ dodala Jitka Smutná.

„Téma transformace je samozřejmě širší. I sama autorka říká, že změnu řešíme v každém věku. Jen v jiném kontextu. Každý z nás se občas ptá sám sebe, bez ohledu na věk, existuje-li cesta ke změně, jak se změnit a jestli to dokážu. Pak už jen záleží na tom, jak si to ztučníte, podtrhnete, anebo zda se na to vykašlete…,“ zamýšlí se Pavel Ondruch.

Hru přeložil Pavel Dominik přímo na zakázku Divadla Ungelt a bude to vůbec první představení díla dramatičky Jen Silverman v českém jazyce. Česká premiéra hry Přítelkyně je v komorním prostředí Divadla Ungelt naplánovaná na 11. a 12. května.

.....
foto: Michal Novák



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.