Přítelkyně

Přátelství a vzájemné ovlivňování osobností, časté téma dramatiků, autorka uchopila poměrně originálně a neotřele. Po velice slibné první polovině došlo na odhalování konkrétních událostí z minulosti, děj se nelogicky zacyklil a vývoj děje se nejevil věrohodně. Ze slepé uličky se podařilo vycouvat až na konci, kdy naštěstí nepřišel na řadu přehnaný sentiment, ale návrat k podstatě. Tvůrčí tým se s úskalími textu utkal více než důstojně. Pod vedením režisérky T. Karpianus se obě herečky svých rolí zhostily bravurně, z bezprostřední blízkosti jim šlo věřit každé slovo. Za zmínku stojí i napětí umocňující hudba M. Buzziho.

Příjemná, milá hra, jenž rozhodně nijak neurazila ani nenudila. Nicméně nemohu ani říci, že by mi něco více dala. Na můj vkus tam bylo málo dramatičnosti, mezi postavami nebyl žádný větší konflikt, nebo když něco málo přišlo, tak to nebylo patřičně využito. Též některé jednání a chování obou postav nemělo z mého pohledu jasné a věrohodné opodstatnění. Nemyslím ani tak z hereckého hlediska, jako spíše z toho dramaturgického. Naopak herecky hlavně A. Mihulová rozhodně nijak nezklamala. Jako povedený pak hodnotím hlavně samotný závěr inscenace, kde to vše dobře zafungovalo. 65%