Z tiskových konferencí

Pravděpodobně nebude nikoho, kdo by nedovedl popsat základní zápletku klasické komedie Sluha dvou pánů od velkého komediografa své doby Carla Goldoniho. Vděčná komediální hra je doslova stálicí na českých jevištích a nastudování činohrou Národního divadla s Miroslavem Donutilem v hlavní roli stvrzuje její punc již 18 let a neuvěřitelnými 500 reprízami. Díky eskapádám populárního herce a jistě i díky televiznímu záznamu se stala nesmírně populární.

Před rokem a půl se v londýnském Národním divadle objevila „modernizovaná“ verze této slavné hry pod názvem One Man, Two Guvnors, v českém překladu Jitky Sloupové Sám na dva šéfy. Richard Bean, jeden z nejúspěšnějších, ale také nejkontroverznějších britských dramatiků současnosti dosáhl s tímto přepisem slavné komedie Carla Goldoniho nevídaného úspěchu. Bean původní Goldoniho příběh převedl do šedesátých let minulého století a důkladně ho opepřil mafiánským prostředím. Všechny slavné scény z Goldoniho rozpustilé komedie jsou přitom zachovány, jen zábavně posunuty směrem k dnešku.

Jan Konečný, Anna Stropnická (ukázka z představení)

Francis Leghorn (Jan Konečný) má klasický goldoniovský problém...

„Asi vůbec nejpřesnější by bylo tuto komedii charakterizovat jako rozvinutí slavné předlohy směrem k naší současnosti - převedení některých jejích postupů, situací a charakterů postav do naší současnosti. Jedním dechem je přitom nutné dodat, že v žádném případě nejde o samoúčelné „vytěžení“ motivů či situací ze slavné Goldoniho hry, ale o jejich zevrubné autorské prozkoumání a oživení. Rafinovanost a poučenost, s jakými Richard Bean svůj přesun do jiného prostředí a času provádí, jsou velmi promyšlené a důsledné a jako takové neunikly pozornosti britské kritiky, která se vzácně shodla na vysokém ocenění kvalit této hry,“ přibližuje dramaturg Ladislav Stýblo. Dodejme, že hra dokonce získala nejvyšší britské divadelní ocenění (Critics´ Circle Theatre Award) za rok 2011.

V současné době je tato hra uváděna nejen v Londýně, ale od dubna tohoto roku pronikla i na newyorskou Broadway, práva na provozování byla prodána do Francie, Kanady, Španělska, Izraele, Německa, Norska...a nyní také, díky úsilí Divadla pod Palmovkou, do České republiky. Hra bude mít v lednu v tomto divadle českou premiéru. Ale už teď dostali diváci, které přivítal ředitel divadla Petr Kracik, první doslova ochutnávku budoucí inscenace. Proč doslova? Protože kromě několika drobných ukázek z připravované inscenace se všem příchozím dostalo i gastronomického zážitku. A to ne jen tak ledajakého, prezentační akce s podáváním nejrůznějších lahůdek (např. jehněčího karé, flambovaných palačinek, vynikajícího vína...) nabídla přesně ty speciality, které v představení budou reálně „účinkovat“. Ředitel Divadla pod Palmovkou dále pro všechny návštěvníky vlastnoručně připravil klasickou francouzskou cibulačku (12 kilogramů cibule na ni padlo, a byla vynikající!), která v mrazivém dopoledni přišla vhod.

Jan Konečný je Václavem Vostarkem nucen k pojídání dalších a dalších masových kuliček, vlevo Petr Kracik

Jan Konečný, Anna Stropnická, Petr Kracik, Otto Rošetzký

Jan Konečný ...trochu v roli :), Petr Kracik

ochutnávka pro publikum

Jelikož inscenace bude výrazně pracovat s hudebním doprovodem (proč tomu tak bude, se dozvíte o odstavec dál...), o příjemné setkání v Divadle pod Palmovkou se také zasloužila tříčlenná kapela se ukázkami toho, co během představení zazní. Těšte se na skiffle music, bigbeat i „optimistický“ popík.

představení bude naživo doprovázet řízná hudba

Ladislav Stýblo dále říká: „Richard Bean ke Goldoniho hře přistoupil bez sentimentu, ale přitom citlivě a poučeně. Odstranil ze hry mnohé motivy, které odkazovaly na dobu jejího vzniku a které by dnes mohly působit odtažitě, jiné zachoval v téměř původní podobě. Výrazně však posunul dějiště a čas... Z Benátek se v jeho pojetí stalo britské lázeňské město Brighton a z poloviny 18. století se stal rok 1963. Ležérnost, opulentnost i lázeňská bizarnost městečka, které je oblíbeným místem výletů Londýňanů, je zajímavým ekvivalentem Goldoniho Benátek. Podobně příznačné je i Beanovo umístění komedie do počátku šedesátých let, tedy do období zrodu „zlatého období britské pop-music“. Hudba pak významným způsobem spoluvytváří atmosféru této komedie. V hudebním doprovodu představení je až jakási kronika stylů tohoto zlatého věku. Beanovi rozhodně nešlo o nostalgické připomenutí doby, jeho komedie jednoznačně míří do současnosti. Spojuje a používá motivy šedesátých let, Goldoniho Sluhy dvou pánů a postupy komedie dell´arte s cílem zahlédnout skrze minulé epochy naši současnost. A je velkou předností této komedie, že se tak děje zábavně, rafinovaně, nevtíravě a přitom vzácně přímočaře – tak, jak to britské komedie obvykle dovedou.“

poněkud zvláštní zacházení... (samozřejmě jde o ukázku z představení)

A jak je to s postavami? Hlavním hrdinou je Francis Leghorn (Jan Konečný), který je moderní variací na nejslavnějšího z goldoniovských sluhů – Truffaldina. „Francis je skutečným „lúzrem“ naší doby, bystrým, pohotovým a mazaným, ale téměř beznadějně neúspěšným,“ poznamenal Ladislav Stýblo. Podobnou „proměnou“ jako Truffaldino prošly ve vztahu ke Goldoniho předloze i ostatní postavy Beanovy komedie. Z Pantalona de Bisognosi se stal Charlie „Potápka“ Clinch (René Přibil), hlava mafiánské „rodiny“, a z jeho dcery Clarice se stala poněkud natvrdlá, ale pod vlivem ženských časopisů čím dál víc emancipovaná dívka Pavlína (Petra Horváthová). Z Doktora Lombardiho se v Beanově verzi stal nepoctivý právník Harry Flint (Rudolf Jelínek) a jeho syn Silvio se proměnil na Alana (Ondřej Kavan), citově poněkud vychýleného mladíka s nedostatkem jakéhokoliv talentu. Z Beatrice Rasponi se stala Rachel Crabbeová (Anna Stropnická), ve všem všudy moderní dívka, a její milenec Florindo Aretusi se proměnil na Stanleyho Coola (Radek Zima), dobře zajištěného absolventa elitní školy a sexuálního manika. Z hostinského Brighelly se stal majitel luxusní (ale jinak pochybné) restaurace Lloyd Rafting (Ivo Kubečka) a z Pantalonovy služebné Smeraldiny je přidrzlá účetní Dolly (Zuzana Slavíková) planoucí neuhasitelným sexuálním žárem.

Inscenaci Sám na dva šéfy připravuje režisér Antonín Procházka. S Divadlem pod Palmovkou spolupracuje jako režisér již počtvrté. „Podávejte divákům hodně jídla a pití, ať to v pozitivním roznesou. Novinářům dvojitou porci!,“ volá Antonín Procházka.

Radek Zima, Antonín Procházka, Jan Konečný

starý číšník Alfie ...Hynek Chmelař skoro k nepoznání

-mys-
[foto: Michal Novák]