Z tiskových konferencí

Michala Dlouhého v netradiční roli amerického prezidenta a hru z prostředí nejvyšinutějších lidí světa nabídnou Městská divadla pražská na závěr sezony. Dvě ne zcela korektní komedie, přesto tolik vypovídající o hrůzných politických nešvarech, resp. reálném strašáku dneška. Břitký komentář i osvobozující zesměšnění jsou společným jmenovatelem obou komediálních her.

Na roli amerického prezidenta se v Divadle ABC připravuje Michal Dlouhý. Jako odcházející hlava státu Charles Smith se představí v nekorektní politické frašce Listopad (November) od Davida Mameta. Režie se ujal Petr Svojtka.

Hra jednoho z nejlepších současných amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith chystá na novou prezidentskou volbu, ve které jsou ovšem jeho šance na znovuzvolení takřka nulové. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci oslav Dne díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů... Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme.

Michal Dlouhý, Jiří Janků, Petr Svojtka (foto: Michal Novák)

Dramaturg Jiří Janků ke stylu tvorby amerického autora říká: „Mamet píše velice úsporné dialogy, takové spíše situační, které jdou v rychlém tempu k jádru věci. Libuje si v používání vulgarismů, tím si do jisté míry vlastně vydobyl jméno. S jeho hrami jsme se mohli u nás setkávat především v Činoherním klubu, nejčastěji přivádí na jeviště lůzry, lidi z okraje, podvodníky a zlodějíčky. Listopad je tedy hra poněkud vymykající se, Mamet se tentokrát pustil do těch nejvyšších kruhů. Vtipně propojil dvě události, které s listopadem v americké společnosti souvisí, a to prezidentské volby a Den díkůvzdání, obě události vmontoval do své hry, která poukazuje velice kriticky na problémy, které hýbají politikou.“

Podle režiséra Petra Svojtky Mametova hra Listopad na prkna Divadla ABC patří: „Myslím, že je to výborně napsaná a velice vtipná hra z nejvyšších pater politiky. Je sice o americkém prezidentovi, nicméně po všech těch veselostech, co jsme u nás zažili v souvislosti s přímou prezidentskou volbou, ale také po všem, co se v posledních letech provalilo v politice české, americké a světové, nám hra připadá velice aktuální. Tím, jak si z těch hrůzných nešvarů dělá legraci a dovádí je ad absurdum.“

Michal Dlouhý (foto: Michal Novák)

Autor hry David Mamet, který se proslavil scénářem k filmu Vrtěti psem, je proslulý svérázným humorem a rafinovanou prací s jazykem. „Je opravdu velký oříšek naučit se text správně. Pro mě snad vůbec nejtěžší, co jsem kdy dělal. A to jsem dělal Havla i Shakespeara, ale nikdy jsem se tak nezapotil, jako při tomhle textu. Je to, jak se říká, kláda. Jeden bonmot stíhá druhý. Aby gagy vyšly, musíte je říkat přesně. Nesnese to žádnou improvizaci,“ říká představitel hlavní role Michal Dlouhý.

Proti inscenacím, které se již v českých divadlech (Městské divadlo Kladno, Buranteatr, Komorní činohra, Divadlo F.X.Šaldy) hrály, či ještě hrají, dramaturg a režisér Městských divadel pražských prosazují uvést Mametovu hru Listopad bez škrtů...

„Není úplně jednoduché dostat to do hlavy,“ potvrzuje Petr Svojtka. „Text vyžaduje naprostou přesnost, text má daný rytmus, musíme trvat na absolutní jazykové přesnosti. Mametův jazyk se hodně opírá o vulgarismy, ale způsobem velice poetickým, vytváří poezii svého druhu, skrze niž demaskuje nejvyšší patra politiky, a je jedno, jestli v Bílém domě, nebo na Pražském hradě.“

„Pro mě je to zatím noční můra,“ směje se Michal Dlouhý. „Hraju člověka hozeného do politiky, který se podle toho chová. Já s tím nesouhlasím, jak se chová, proto těžko se mi to hraje. Navíc ve velkém prostoru divadla ABC musíme nuance vyjádřit jinak než třeba v Hráčích, které hrajeme v Rokoku. A k těm vulgaritám...to je normální politický žargon, bohužel. Snad se divák neurazí, takhle ti lidi mezi sebou mluví, když je nikdo neposlouchá, nebo si myslí, že je nikdo neposlouchá. Na jedné zkoušce nám režisér pustil pár ukázek, nestačili jsme se divit...“

Henrieta Hornáčková, Radim Kalvoda (foto: Michal Novák)

Poslední premiérou Městských divadel pražských v této sezoně bude hra španělského, přesněji katalánského dramatika Jordiho Galcerana (1964), u nás naprosto neznámého. Jeho komedie Burundanga tedy bude uvedena v Městských divadlech pražských (na scéně Divadla Rokoko) v české premiéře.

Téma pro komedii nesnadné a zdánlivě neakceptovatelné – terorismus. Na první pohled téma může působit vážně, ale „smíchová“ hodnota hry je značná, jak potvrzují tvůrci.

Jordi Galceran, dramatik, dramaturg a režisér, patří k předním katalánským divadelníkům. Na svém kontě má celou řadu inscenací v prestižních španělských divadlech a několik her, které se dočkaly úspěchů i v zahraničí. Podle jeho divadelní hry Grönholmova metoda byl natočen film Metoda, který zaznamenal světový ohlas. „Jeho dílo, ač komerčně velmi úspěšné, je vždy angažované v tom nejlepším slova smyslu. Není mu lhostejné, v jakém světě žije. Proti zlořádům své doby bojuje humorem. Humor u něho není cílem, nepíše proto, aby bavil, ale zbraní, kterou se snaží zasahovat protivníka, demaskovat, zesměšnit,“ přibližuje Galceranův styl dramaturgyně Věra Mašková.

„Situace jsou napsané velmi dobře, hra má překvapivé pointy. A tak naší jedinou obavou je, že si diváci u pokladny neřeknou o vstupenky, protože nebudou umět název hry vyslovit, i nám to chvíli trvalo...,“ říká režisér Ondřej Zajíc a dodává: „Jordi Galceran je autor, který poučeně píše situační komedii. Vypadá to banálně, ale je to jedna z nejtěžších disciplín, protože autoři velmi často v takových případech sklouzávají do různých klišé nebo k avantgardním nápadům. Hra mluví současným jazykem, postavy nejsou napsané nějak okázale, všichni jsou trochu natvrdlí, ale není to prvoplánové, jen bystře odpozorované.“

na tiskovém setkání (foto: Michal Novák)

Ve hře Burundanga si autor zvolil nebezpečného protivníka. Věra Mašková k tomu uvedla: „Snaží se utnout hlavu sani, která děsí celý moderní svět – totiž terorismu. Příběh, který začíná jako nevinná romantická komedie, v  níž nepůjde o nic většího než o milostné problémy, se pod vlivem drogy pravdy, tedy burundangy, mění rázem v nebezpečnou noční můru. Z milého, trochu neohrabaného úředníka, budoucího perspektivního taťky a manžela, se vyklube terorista. A od tohoto momentu se rozjíždí kolotoč bláznivých situací, v nichž se jedná o únosy, výkupné a možnou likvidaci separatistické organizace ETA, ale také o lásku a důvěru. Výborně napsaná situační veselohra líčí teroristy spíše jako zoufalce, kteří moc rozumu nepobrali a kteří se nakonec chytí do vlastní pasti. Galceran svou bitvu se strašákem vyhrává v bláznivých situacích, v nichž oběť únosu, zděšena neschopností teroristů, poskytuje školení, kterak zacházet s obětí, jak žádat o výkupné, zatímco zabijáci vaří omáčku, zkrátka v situacích, které vzbuzují osvobozující smích. Smích, z něhož maličko mrazí.“

Jordi Galceran je podle mínění tvůrců autor, který dokázal říct pravé slovo v pravou chvíli. A podobně jako u Shakespearova Snu svatojánské noci je i zde tajemná droga osudovým spouštěčem věcí. „Východisko možná triviální, nutno však dodat, že tato droga je reálná, existuje, používala se často k manipulaci lidí. Nevedeme nad hrou duchaplné a duchamorné rozpravy, důležité je v ní držet situace a sebeironii. Není to McDonagh...a láska tady zvítězí,“ naznačuje Ondřej Zajíc. K tomu si povzdechl, že z Radima Kalvody vyrobit teroristu je těžký, protože je neskutečně hodnej. Ale když už se to podaří...

-mys-