Zpráva

Hra naší doby, popsong našich duší, afterparty našich rituálů.

Co dnes znamená Havlův odkaz pro Evropu? Může vzniknout nové spojenectví? A jak by vypadala krajina Adama a Evy na dnešní politické scéně? Tyto otázky otvírá nová hra vlámského dramatika Pietera De Buyssera Afterparty, která vznikla pro Divadlo Archa. Premiérová série představení tohoto koprodukčního projektu s Vladimírem Javorským a Christelle Cornil v hlavních rolích proběhne od 22. do 24. března.

Je pět ráno, Pražský hrad. Ráj je daleko. Ceremoniář Jan Ptáček, kterého najal už dávno zmizelý, milovaný, moudrý prezident, nadzdvihne ubrus a objeví pod ním úřednici EU Fanny Racine. Něco se vymklo z rukou. Něco se ale zase může kouzlem v dobré obrátit. Nu, dobrá tedy, dobrá, ale co to je, to dobro? A co je živým odkazem Václava Havla pro současnou společnost?

Ve své tvorbě Pieter De Buysser promýšlí a zpochybňuje současnou každodennost, přičemž pozorně sleduje soudobá společenská, politická a obecně lidská témata. V každém ze svých vyjadřovacích prostředků – ve filmu, próze, dramatu, eseji, politických projevech a akcích, hledá De Buysser novou cestu, jak se navrátit k velkým příběhům a utopiím.

Prvotní impuls ke vzniku inscenace dal ředitel Archy Ondřej Hrab. „Když jsme před dvěma lety začali uvažovat s vlámským dramatikem Pieterem De Buysserem o potřebě pohlédnout na odkaz Václava Havla z evropské perspektivy, netušili jsme, jak radikálně se svět v následující době promění. Jak rychle společnost přijme hru na to, že lži jsou jen „alternativní fakta“, že naše země budou lepší, když kolem nich postavíme ploty nebo zdi. Vypadá to, že znakem těch, kteří se snaží o nový řád světa, ať je to Boris Johnson, Geert Wilders či Donald Trump, je odbarvená kštice. Co by proti nim zmohl Havlův knír? Jak bránit hodnoty, které Havel zastával? Hru jsme nazvali Afterparty. Nejde však jen o narážku na Havlovu Zahradní slavnost, která se do angličtiny překládá jako Garden Party, ale o situaci, v níž se nacházejí protagonisté hry stejně jako my všichni. Zdá se, že velký večírek svobody a demokracie je u konce. Co bude následovat, až se ráno probudíme? Pieter De Buysser spolu s Vladimírem Javorským a Christelle Cornil pro nás připravili výlet do blízké budoucnosti. Najdeme tam spolu s nimi řešení? Probudí nás duch Václava Havla?“

Pieter De Buysser doplňuje: „Havel je mnohdy prezentován jako maskot triumfu kapitalismu nad komunistickou totalitou. Přitom on sám nás výslovně varoval před tím, že vítězové studené války se mohou snadno začít velmi podobat svým bývalým protivníkům. Havel nejenže prozíravě diagnostikoval politické patologie a ostře před nimi varoval; navrhl také různé způsoby odboje proti nim. To všechno zvládl dělat nekonvenčně a velmi chytře. Snažil se „žít v pravdě“. Havel načrtl „jakýsi zárodečný předobraz či symbolický mikromodel oněch smysluplnějších ‚post-demokratických‘ politických struktur, které by mohly zakládat lepší uspořádání společnosti.” Afterparty je divadelní hra, a tak má úplně jiný kontext; přímé politické významy živému uměleckému dílu překážejí. Celá hra je ovšem plná odřezků politických střetů a ideologií. Chtěl jsem se vymanit z rituálů politických blábolů a čelit problémům přímo, jasně, čistě. Zároveň používám hry, hrátky, lži, podvody, krásu, poezii, velmi lidské pocity, porozumění a nedorozumění.“

Pieter De Buysser (*1972) je holandsky píšící spisovatel, žije a pracuje v Bruselu. Jeho román Řezači kamene vyšel v červnu 2016 česky v nakladatelství Argo. Jeho díla získala ocenění v několika evropských zemích, on sám bývá označován za „fenomén vlámského divadla“ či „vypravěče 22. století“. Jeho práce byla popsána jako „hold kritickému myšlení, humoru a vypravěčskému umění“ (Cobra, Belgie), v němž se „magicky snoubí poetika a politika“. (Le Temps, Švýcarsko). De Buysser je autorem více než 25 textů pro divadlo a film, vedle toho režíroval mezinárodně uznávaná divadelní představení Book Burning (Pálení knih), Landscape with Skiproads (Krajina na přeskáčku), Immerwahr a Afzal. První tři jmenované inscenace uvedlo Divadlo Archa, jehož je v sezoně 2016/2017 mezinárodním rezidentem.

Čtyři otázky pro Pietera De Buyssera

Při představování projektu Afterparty jste v Arše loni přímo na pódiu rozbil několik vajíček, což některé lidi naštvalo. To je docela slibný začátek. Co nás čeká dál?
Chtěl jsem vytvořit hru pro dva hráče, kteří zjišťují, že se ocitli uprostřed zmatku, osobních krizí, světových krizí, globálních krizí. Ponořují se až na dno a ze dna se vynořuje něco nového. To je Afterparty. Vlastně je to afterparty v pravém slova smyslu. Je to jako afterparty po Havlově Zahradní slavnosti... nebo po nějakém jiném večírku. Afterparty je oslavou konce starých politických rituálů a předehrou k něčemu novému.

Obsahuje vaše hra Afterparty jakousi krabičku poslední záchrany v postpravdivé společnosti?
Ano, Havlova snaha o „život v pravdě“ se dá brát jako KPZtka pro postpravdivou společnost. Fakta existují a musí se respektovat. Také ale existuje poetika. Umění, estetika, emoce, osobní prožitky. My musíme pravdu a fakta hájit, protože jsou dnes pod opravdu silným tlakem, útočí se na ně ze všech stran. Havlův pojem „život v pravdě“ se mi moc líbí. Jde přitom o něco jiného než o uchopení pravdy.
Mě zajímá, co znamená skutečně žít v pravdě. V demokracii na to můžeme dostat tolik odpovědí, kolika lidí se zeptáme. S těmito odlišnostmi se musíme učit žít. Život v pravdě znamená pro muslima něco jiného než pro ateistu, přesto spolu ale musíme žít a respektovat, že v pravdě žijí oba dva. Život v pravdě je duchovní cvičení. I lidi jako já, pro které je duchovno něco jako legrační bajka, představení vybízí ke starodávnému duchovnímu cvičení. Je to taková hra: nasaď si knír a vyzkoušej si rituál života v pravdě.

Zaujalo vás – z pohledu vlámského umělce – během příprav na Afterparty něco konkrétního na českém nebo evropském poli?
Hodně jsem se dozvěděl. Objevil jsem třeba práci scénografa Josefa Svobody. Ivan Havel mi ukázal obrázky, které jejich maminka kreslila, když se kluci Havlovi učili písmenka. Jsou nádherné, byla to skvělá kreslířka. S Ivanem Havlem jsem vůbec mluvil hodně. Taky mě dost překvapilo, kolik lidí už na Havla kašle. Zdá se mi, že hodně lidí ze starších generací si užilo to, jak Havel všechno převrátil vzhůru nohama, skoncoval s komunismem, osvobodil zemi, byl morálně bezúhonným prezidentem, a basta. Demokracie není hotová, nic není dokončené. Neplatí, že tím, že se zbavíte komunismu, jste se dopracovali do nějakého konce. Je to sdílená odpovědnost všech a každý jedinec je osobně odpovědný za její naplňování. Je nutné se opravdu ponořit do Havlova díla, a to není lehké. Postavit Havlovi sochu, pojmenovat po něm letiště, a tím mu prokázat úctu, je mnohem jednodušší. Tady je ale zapotřebí každodenní práce. Nejste s Havlem hotovi, to ani nejde. Havla není možné „dokončit“. A to je dobře.

Čím je pro vás Havlův odkaz dodnes důležitý? Je vůbec ještě pro západ relevantní?
Havlovo poselství pro Belgii, Francii a zbytek Evropy je trochu jiné. Na západě se teď o prezidentské funkce ucházejí úplní magoři – Marine Le Pen, Geert Wilders, Theresa May, Trump... Havel pro mě znamená ideál možného. Bylo to možné a bude znovu. Už jen to, že ho lidé zvolili prezidentem. Tom Stoppard řekl, že je vlastně nepochopitelné, jak se tak milý člověk vůbec stal prezidentem. To se mi líbí. A není to ani tak dávno, je to pořád ta samá společnost. Tím pádem je možné, aby i v dnešní politice byl prezidentem někdo jako Havel. I se všemi svými chybami, a že jich měl dost, nebyl to žádný světec. To se musí říkat, je potřeba to opakovat. Zároveň ale jako prezident působil v mezích své ceremoniální funkce. Způsob, jakým hovořil k lidem a jak vytvářel představu o smyslu politické reprezentace, byl neuvěřitelně krásný. Je výjimečným symbolem naděje a jeho odkaz v Evropě otvírá celé moře možností. O to mi jde především. Měli bychom se začít zabývat reálnou možností, že lidé jako on mohou být prezidenty malých zemí.

Text a režie: Pieter De Buysser
Projekt vznikl na základě konspirace Ondřeje Hraba a Pietera De Buyssera.
Účinkují: Christelle Cornil a Vladimír Javorský
Dramaturgie: Esther Severi
Scéna: Herman Sorgeloos
Kostýmy: Anne-Catherine Kunz
Česká překlad: Magda de Bruin Hüblová
Anglický překlad: Miles O´Shea
Francouzský překlad: Martine Bom
Uváděno v češtině a francouzštině s anglickými titulky.

Vstupenky za 290 / studenti a senioři za 150 Kč jsou v předprodeji v pokladně Divadla Archa a síti GoOut.

zdroj zprávy: Magdaléna Štefanová