Zpráva
Závěrečnou premiérou dramaturgického cyklu HaDivadla 2017/18 s titulem Věčný návrat – Krize budoucnosti je česká premiéra adaptace zapomenutého románu ruského vizionářského spisovatele Andreje Platonova (1899–1951). Čevengur – příběh prvních let komunistické revoluce a magicky mnohoznačného období po VŘSR 1917. Premiéra 25. září 2018.
„Román, který Platonov napsal v letech 1926–1929, byl pro svou experimentální a nadčasovou povahu (dobovými kritiky častován jako ,jurodivý‘), nevyhovující jasnému požadavku na ideologickou prospěšnost umění za Leninovy éry, po dlouhá léta pro vydání zakázán a v ruštině vyšel poprvé až v roce 1988 (tedy přesně před 30 lety),“ říká umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj, který na vzniku inscenace vedle režiséra Jana Kačeny výrazně spolupracoval.
Dílo, které svou ambiciózní a symbolickou podobou náleží k proslulé skupině průkopnických modernistických děl 20. let minulého století (vedle Joyceova Odysea, Haškova Švejka či Brochových Náměsíčníků), bývá zpětně objevováno jako nejvýstižnější a nejodvážnější pojednání o revolučním období, které otřáslo nejen sovětskou krajinou, ale zasáhlo celou Evropu včetně zčerstva ustanoveného Československa. Andrej Platonov (vlastním jménem Andej Platonovič Klimentov), ve své době pronikavý literární pokušitel forem a avantgardního způsobu psaní, se po zavržení Čevenguru ocitl na okraji společnosti, potýkal se s restrikcemi režimu a zemřel v poměrně mladém věku v roce 1951. Román přesto patří k vrcholným klenotům živelné tvůrčí ruské generace 20. let ovlivněné konstruktivismem, suprematismem, filmovou montáží či utopickým charakterem vize o kosmologické přeměně nového revolučního člověka a „společným plánem“ vzkříšení člověka, odvrhnutí smrti a skloubení bytí lidstva, přírody a strojů. Dodnes stále inspiruje k mnohým adaptačním výzvám (např. velkolepá inscenace Schauspiel Stuttgart Franka Castorfa) či filozofickým pojednáním (v českém prostředí mj. Zdeněk Vašíček).
Autoři scénické adaptace – režisér Jan Kačena, který v HaDivadla pracuje poprvé, ve spolupráci s Ivanem Burajem, uměleckým šéfem scény – v projektu akcentují především téma vazby otce a syna, vztahu člověka k půdě a motiv očekávání nového pořádku věcí a příštích, zatím málo probádaných, a spíše jen tušených výzev, které závěr první světové války a moskevská Velká říjnová socialistická revoluce celé ruské krajině přináší.
Čevengur v pojetí HaDivadla zobrazuje lidstvo a zemi ve třech fázích: před začátkem Dějin, v průběhu zrání a cesty směrem dál – za novou budoucností, která se společným úsilím musí budovat – a v závěru v přímém, absurdně nutném a zároveň všedním, zároveň tragickém, střetu s počátkem éry sekretariátu, vedeném ideologií rovnosti a marxismu. Komunismus, který se skupina obyvatel malého městečka Čevengur hluboko v ruské pustině snaží, dle moskevského návodu, nastolit a dovést do důsledků (což v praxi znamená též zbavit se hříšné buržoazie, ale také instituce práce, egoismu a umírání), se v symbolické rovině stává apokalyptickou vizí, která lidské síly a možnosti snad převyšuje. Mýtický rozměr fenoménu komunismu a zkušenost 20. století, která se k ideji pro dnešní Euroasii váže, ve zpracování obrazivě nahrazuje syrovou a vypjatou metaforu apokalypsy – tak jak jí končí samotný román – tedy vyvraždění evengurských vojsky běsnící občanské války.
Vyprávění se tak stává především magickým a žánrově pestrým příběhem o cestě, ztrátách, nacházení a hledání budoucnosti, opřeným o kolektivní hereckou energii takřka celého souboru HaDivadla a pronikavou naturálně-budovatelskou výpravu Matěje Sýkory a autorky kostýmů Bio Mashy.
Čevengur
Bucharin řekl, že dějiny se dělí na tři fáze: matriarchát, patriarchát a sekretariát. Co ale skutečně přijde po smrti otce?
Román zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova. Jurodivý pohled na uskutečňování Velké říjnové revoluce. Šílenější Švejk. Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Pouť mladého komisaře nám otevírá katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Příroda, lidi a stroje. Dějiny jako permanentní apokalypsa plná barev a tvarů. Je ale cesta ven?
Ve vzdálené vesnici Čevenguru vyhlásili, že komunismus už nastal. Nikdo nepracuje a buržoazie leží mrtvá opodál. Jak se žije v Prvním dni komunismu? A jak ve Druhém? Dá se láska institucionalizovat? Šílená cesta do nitra lidských dějin a přírody jako jejich nestranného pozorovatele. Přijde Lenin?
„Mám tě rád, Saško, a skoro bych řekl, že moc a z té moci vznikla válka.“
Autor: Andrej Platonov
Režie a adaptace: Jan Kačena
Dramaturgie: Ivan Buraj
Scéna: Matěj Sýkora
Kostýmy: Bio Masha
Výběr hudby: Pavel Boika
Citovaný překlad: Anna Nováková
Obsazení
Saška: Mark Kristián Hochman
Malý divák, úředník, Moskvič: Jiří Svoboda
Čepurný, Ceckin, umírající: Jan Lepšík
Kulkin, cestující: Jiří Miroslav Valůšek
Bůh, Šoustalov, umírající: Miroslav Kumhala
Proška: Táňa Malíková
Zachar Pavlovič, Ostatní: Cyril Drozda
Kopjonkin: Lucie Andělová
Soňa, Miss Moskva: Agáta Kryštůfková
Hlasy: Teodor Švanda, Magdalena Straková a David Fadinger
Klavír: Kiril Chlebnikov
Premiéra 25. září 2018
zdroj zprávy: Anna Stránská
„Román, který Platonov napsal v letech 1926–1929, byl pro svou experimentální a nadčasovou povahu (dobovými kritiky častován jako ,jurodivý‘), nevyhovující jasnému požadavku na ideologickou prospěšnost umění za Leninovy éry, po dlouhá léta pro vydání zakázán a v ruštině vyšel poprvé až v roce 1988 (tedy přesně před 30 lety),“ říká umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj, který na vzniku inscenace vedle režiséra Jana Kačeny výrazně spolupracoval.
Dílo, které svou ambiciózní a symbolickou podobou náleží k proslulé skupině průkopnických modernistických děl 20. let minulého století (vedle Joyceova Odysea, Haškova Švejka či Brochových Náměsíčníků), bývá zpětně objevováno jako nejvýstižnější a nejodvážnější pojednání o revolučním období, které otřáslo nejen sovětskou krajinou, ale zasáhlo celou Evropu včetně zčerstva ustanoveného Československa. Andrej Platonov (vlastním jménem Andej Platonovič Klimentov), ve své době pronikavý literární pokušitel forem a avantgardního způsobu psaní, se po zavržení Čevenguru ocitl na okraji společnosti, potýkal se s restrikcemi režimu a zemřel v poměrně mladém věku v roce 1951. Román přesto patří k vrcholným klenotům živelné tvůrčí ruské generace 20. let ovlivněné konstruktivismem, suprematismem, filmovou montáží či utopickým charakterem vize o kosmologické přeměně nového revolučního člověka a „společným plánem“ vzkříšení člověka, odvrhnutí smrti a skloubení bytí lidstva, přírody a strojů. Dodnes stále inspiruje k mnohým adaptačním výzvám (např. velkolepá inscenace Schauspiel Stuttgart Franka Castorfa) či filozofickým pojednáním (v českém prostředí mj. Zdeněk Vašíček).
Autoři scénické adaptace – režisér Jan Kačena, který v HaDivadla pracuje poprvé, ve spolupráci s Ivanem Burajem, uměleckým šéfem scény – v projektu akcentují především téma vazby otce a syna, vztahu člověka k půdě a motiv očekávání nového pořádku věcí a příštích, zatím málo probádaných, a spíše jen tušených výzev, které závěr první světové války a moskevská Velká říjnová socialistická revoluce celé ruské krajině přináší.
Čevengur v pojetí HaDivadla zobrazuje lidstvo a zemi ve třech fázích: před začátkem Dějin, v průběhu zrání a cesty směrem dál – za novou budoucností, která se společným úsilím musí budovat – a v závěru v přímém, absurdně nutném a zároveň všedním, zároveň tragickém, střetu s počátkem éry sekretariátu, vedeném ideologií rovnosti a marxismu. Komunismus, který se skupina obyvatel malého městečka Čevengur hluboko v ruské pustině snaží, dle moskevského návodu, nastolit a dovést do důsledků (což v praxi znamená též zbavit se hříšné buržoazie, ale také instituce práce, egoismu a umírání), se v symbolické rovině stává apokalyptickou vizí, která lidské síly a možnosti snad převyšuje. Mýtický rozměr fenoménu komunismu a zkušenost 20. století, která se k ideji pro dnešní Euroasii váže, ve zpracování obrazivě nahrazuje syrovou a vypjatou metaforu apokalypsy – tak jak jí končí samotný román – tedy vyvraždění evengurských vojsky běsnící občanské války.
Vyprávění se tak stává především magickým a žánrově pestrým příběhem o cestě, ztrátách, nacházení a hledání budoucnosti, opřeným o kolektivní hereckou energii takřka celého souboru HaDivadla a pronikavou naturálně-budovatelskou výpravu Matěje Sýkory a autorky kostýmů Bio Mashy.
Čevengur
Bucharin řekl, že dějiny se dělí na tři fáze: matriarchát, patriarchát a sekretariát. Co ale skutečně přijde po smrti otce?
Román zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova. Jurodivý pohled na uskutečňování Velké říjnové revoluce. Šílenější Švejk. Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Pouť mladého komisaře nám otevírá katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Příroda, lidi a stroje. Dějiny jako permanentní apokalypsa plná barev a tvarů. Je ale cesta ven?
Ve vzdálené vesnici Čevenguru vyhlásili, že komunismus už nastal. Nikdo nepracuje a buržoazie leží mrtvá opodál. Jak se žije v Prvním dni komunismu? A jak ve Druhém? Dá se láska institucionalizovat? Šílená cesta do nitra lidských dějin a přírody jako jejich nestranného pozorovatele. Přijde Lenin?
„Mám tě rád, Saško, a skoro bych řekl, že moc a z té moci vznikla válka.“
Autor: Andrej Platonov
Režie a adaptace: Jan Kačena
Dramaturgie: Ivan Buraj
Scéna: Matěj Sýkora
Kostýmy: Bio Masha
Výběr hudby: Pavel Boika
Citovaný překlad: Anna Nováková
Obsazení
Saška: Mark Kristián Hochman
Malý divák, úředník, Moskvič: Jiří Svoboda
Čepurný, Ceckin, umírající: Jan Lepšík
Kulkin, cestující: Jiří Miroslav Valůšek
Bůh, Šoustalov, umírající: Miroslav Kumhala
Proška: Táňa Malíková
Zachar Pavlovič, Ostatní: Cyril Drozda
Kopjonkin: Lucie Andělová
Soňa, Miss Moskva: Agáta Kryštůfková
Hlasy: Teodor Švanda, Magdalena Straková a David Fadinger
Klavír: Kiril Chlebnikov
Premiéra 25. září 2018
zdroj zprávy: Anna Stránská
Další zprávy
Činohra ND uvede text nominovaný na Cenu Evalda Schorma pro mladé autory
(Národní divadlo, 26.5.2022)
Geisslers přinesou divadlo do historických paláců Národní galerie Praha
(Geisslers Hofcomoedianten, 26.5.2022)
Východočeské divadlo Pardubice se navrací na Kunětickou horu
(Východočeské divadlo Pardubice, 24.5.2022)