Zpráva

Divoké historky na horizontu událostí
vydáno: 15.1.2019
Zemský ráj to na dohled? - vesmírná groteska, jevištní báseň o konci světa nebo futurologický kongres? Tři zastavení na horizontu budoucnosti. V brněnské Redutě nás čekají nás blízká setkání vzdálených nadějí nebo život v paralelních světech našich černých děr? Tři mladí režiséři Zuzana Burianová, Honza Holec a Anna Klimešová se třemi nadějnými autory Adamem Skalou, Davidem Košťákem a Petrem Erbesem se pod uměleckou režijní supervizí Martina Františáka utkají s časem, který možná přijde nebo už možná dávno odešel na jinou planetu, aniž bychom si toho všimli.

Zuzana Burianová s Adamem Skalou se rozhodli pro žánr tzv. „existenciální grotesky“ z blízké budoucnosti, přítomnosti i  minulosti. Znuděný sourozenecký pár si krátí čas pitím piva, díváním se na televizi a „louskáním“ jednoho kindervajíčka za druhým. Nuda blízké budoucnosti ovšem skončí ve chvíli, kdy v jednom vajíčku naleznou stroj času, který je posune o dvacet minut do minulosti. Tam ovšem potkávají své minulé já. Co teď? Jak z toho ven? Druhá část s názvem Ráj 2.0 Davida Košťáka v režii Jana Holce je časoprostorovým skokem do nicoty. Ztraceného prostoru bez signálu, kde krajinu tvoří poslední fragmenty vnitřní i vnější krajiny víry a beznaděje. Spasí nás satelit? Slova z Bible v překladu z 21. století? Je apokalypsa zkáza nebo vykoupení?

Anna Klimešová s Petrem Erbesem vezmou v poslední části projektu budoucnost do svých rukou a uspořádají vědeckou konferenci s vesmírně nesmírnými objevy. Zemi už dávno spálilo slunce a zalehl písek. Lidstvo ve snaze o přežití učinilo exodus na měsíc Phobos. Ovšem 2000 let poté si nikdo není jistý proč a zda je Země skutečně pramatkou obyvatel Měsíce. Vše má odhalit unikátní archeologický nález. Koho našli pod dvaatřicet metrů hlubokou vrstvou písku? Možná dojde i na mumifikaci.

Stav beztíže mezi jednotlivými částmi zajistí Martin Františák a K. H. Mácha. „Máchův Máj netřeba představovat. Mnozí jsme s jeho těžce naučenými verši a se zaťatými pěstičkami stáli u tabule. Snad v nás uvízl kus nádherné mateřštiny a možná i kus planoucího rebelova srdce. Máchovým Májem budeme protkávat inscenaci o budoucnosti. Třeba právě tento básnický text je ten pravý k zaslání poselství o zemi, lidech, o čase, který by bylo dobré uložit do černé skříňky a vyslat jej nekonečným vesmírem vstříc jiným časům a galaxiím. Aby vesmírem plula zpráva o tom, že zde je čas, a také o tom, jak tajemná jsou na Zemi svítání i soumraky. A aby se o nás lidech co nejvíce dozvěděli,“ dodává režijní supervizor inscenace Martin Františák.

Režijní tým si zvolil pro všechny tři části jednotný scénografický tým – Ján Tereba (scéna), Zuzana Sceránková (kostýmy). Hlavní sjednocujícím scénickým prvkem však zůstává satelit, který se v jednotlivých částech proměňuje. Stává se jak posledním spojením se světem, civilizací, tak i hlavním vysílačem směrem k vesmíru. Může také symbolizovat zapomenutý objekt kdesi v polích, jehož původní funkci již nikdo nic netuší. Pro každou inscenační miniaturu vznikla osobitá vesmírná kolekce kostýmů, v nichž si Zuzana Scéránková pohrává jak s různými „sci-fi“ prvky, tak i se současnými módními trendy.

Těšte se na střet s budoucností, která může být zábavná i krutá, na prostor plných otázek a neviditelných hranic, který se bezpochyby neobejde bez jemné optiky Hubbleova dalekohledu a smyslu pro humor.

zdroj zprávy: Gabriela Kodysová