Zpráva

Na Činoherní scéně Městského divadla Brno se představí jedna z nejsugestivnějších her Williama Shakespeara, Antonius a Kleopatra, v níž se střetává neřest se ctností, touha s povinností, povznášející láska s politickým pragmatismem. Láska se stává rozbuškou války a celé říše jsou obětovány pro milostnou vášeň. Shakespeare tento příběh o lásce a moci dokázal vyjádřit nádhernou poezií, která i po staletích bere dech svou krásou a intenzitou. Pro režiséra Stanislava Mošu se po Benátském kupci a Králi Learovi tato hra stává potřetí v krátké době příležitostí, jak postihnout na současném jevišti shakespearovské „velké divadlo světa“ v jeho protikladnosti i velkoleposti.

Tragický milostný příběh dvou velikánů antických dějin, římského vojevůdce a královny Egypta, pojal Shakespeare jako komorní drama vášnivé cizoložné lásky v kulisách velkého světa, a zároveň jako oslavu lidskosti a trpký výsměch samolibé moci. Postavil proti sobě Západ a Orient, rozum a cit, dravé, nelítostné mládí a rytířsky pošetilou zralost…

Hra napsaná na přelomu let 1606 a 1607 dějově navazuje na tragédii Julius Caesar z roku 1599. Svou datací i svým vyzněním je na přechodu mezi velkými tragédiemi autorova vrcholného období a pozdními romancemi. V centru hry stojí nejproslulejší milenecká dvojice starověku, jíž se před Shakespearem i po něm dostalo řady literárních zpracování. Hlavním pramenem jsou Plútarchovy Životy slavných Řeků a Římanů. Příběh velkého vojevůdce Antonia, kterého ke zkáze přivede „kurtizána“ Kleopatra, jak ho s mnoha působivými detaily vypráví tento antický spisovatel, nabyl v různých adaptacích i odlišných podob. Shakespeare tedy nepřejímal jen známý děj, ale mohl vycházet i z rozporuplných hodnocení titulních postav. V každém případě došel osobitého pojetí: stárnoucí milenci, jejichž osobní touhy se střetávají s nadosobními povinnostmi vladařů, se při pohledu do soukromí jeví poněkud směšní a nedokonalí, ale o to lidštější a věrohodnější.

Dějištěm hry, která zahrnuje historické události dlouhých deseti let, je, alespoň ze sebestředného hlediska jejích protagonistů, celý tehdejší svět. Příběh se volně přelévá mezi dvěma jeho protipóly, Římem a Egyptem, ale přeskakuje často jakoby filmovým střihem na Sicílii, do Atén, Sýrie… Shakespeare charakterizuje oba póly rozděleného světa řadou protikladných aspektů. Zatímco Řím, reprezentovaný najmě mladým, bezskrupulózním dobyvatelem Octaviem Caesarem, představuje civilizaci, jíž patří budoucnost, tajemný Egypt s jeho odkvétající vládkyní Kleopatrou, v jejíchž tenatech uvázl před Antoniem nejeden římský potentát (nejslavněji ovšem diktátor Gaius Julius Caesar), je místem radostného prožívání přítomnosti a současně i místem odsouzeným k zániku. Mužský a ženský princip, rozum a cit, povinnost a slast leží v této hře na opačných střelkách kompasu. Uprostřed stojí Antonius, jehož k Západu vážou povinnosti římského velitele a k Východu láska ke Kleopatře, vězí hluboko v onom dilematu, které později formuloval Goethe svým proslulým „herrschen oder geniessen“, panovat nebo užívat života. Mnozí se shodují v tom, že v Kleopatře vytvořil Shakespeare svou nejzdařilejší ženskou postavu. Je kvintesencí všech ženských ctností i nectností. Umí být vznešená i nízká, je proměnlivá jako Luna, která je její patronkou. Ona je tou největší egyptskou záhadou. Tato milenka s bohatou minulostí si jako na svou poslední kořist políčila na Antonia, zmocnila se ho a snad ani ona sama (jako on) neví, zda ho miluje nebo jen využívá k vlastním záměrům. Antonius podlehne kouzlu této „čarodějky“ a bez ohledu na vše se od ní nechává vést do záhuby. Jejich láska, plná zvratů a nervozity, může dozrát do plné intenzity citu až ve chvíli, kdy oba tento svět opouštějí a triumfují nad světskými malichernostmi. Jak uboze z jejich pohledu musí vypadat Octavius se svou vítěznou pompou.

Shakespeare jako občan své země věděl, že vláda a moc jsou neslučitelné s lidskými slabostmi a že budoucnost patří lidem typu Octavia Caesara, ale jako člověk stranil „nemorálním“ milencům, kteří se dokážou vymknout zákonitostem světa a na konci života chtějí raději být a milovat než dobývat a vládnout.

Režie této milostné tragédie se v překladu Jiřího Joska ujal Stanislav Moša, příběh se odehrává ve scéně Christopha Weyerse a v kostýmech Andrey Kučerové, hudební doprovod vytvořil Mirko Vuksanović. V titulních rolích se můžete těšit na Petra Gazdíka (Marcus Antonius) a Ivanu Vaňkovou (Kleopatra). V dalších rolích se představí Jakub Uličník (Octavius Caesar), Michal Isteník (Domitius Enobarbus), Viktor Skála (Lepidus), Dušan Vitázek (Sextus Pompeius), Igor Ondříček (Agrippa), Petr Halberstadt (Canidius), Dagmar Křížová (Octavia), Hana Štěpánová (Charmian), Eliška Skálová (Iras) a další.

Premiéra proběhne v sobotu 29. srpna 2020 na jevišti Činoherní scény Městského divadla Brno.

zdroj zprávy: Kateřina Vižďová