Zpráva

Již 19. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka začne 21. listopadu ve Stavovském divadle inscenací Fronta – Na západní frontě klid hamburské scény Thalia Theater. Tato působivá inscenace je právem označována za nejdůležitější scénický příspěvek německojazyčného divadla k výročí první světové války. Německo-belgická koprodukce vychází z románu E. M. Remarquea a mnoha dobových dokumentů a ukazuje, jak rafinovaně a výmluvně se dá válka ztvárnit na jevišti – opět s velkými osobnostmi německého hereckého umění, tentokrát v režii Luka Percevala.

Poté uvidíte svěží, přidrzlou a dojemnou produkci berlínského Divadla Maxima Gorkého (Maxim Gorki Theater) s názvem Co je venku, do toho mi nic není – inscenaci nové divadelní hry Sibylle Berg v režii Sebastiana Nüblinga. Čtyři skvělé herečky a čerstvý vítr nové intendance této scény přinášejí zuřivou, kousavě komickou momentku ze života dnešní mladé ženy a s ironií i pochopením pro její životní postoje – a to v Divadle v Dlouhé. Zároveň se můžete také osobně seznámit s autorkou této „hry roku 2014“: Sibylle Berg bude 24. 11. od 17 hodin prezentovat svou novou knihu Srdečné díky za život. Z českého překladu bude číst Soňa Červená.

Pražský divadelní festival německého jazyka připravil pro letošní ročník i koprodukci, a to se skupinou She She Pop z Berlína, kterou pražské publikum už dobře zná. Inscenace s názvem Svěcení jara, v němčině doslova Jarní oběti, byla inspirována Stravinského skladbou a připravena ve spolupráci s matkami performerek a performera. Zabývá se otázkou ženské oběti v rodině a ve společnosti – tuto dojemnou, moudrou, sebekritickou a vtipnou práci uvidíme ve spolupráci s Divadlem Archa a Festivalem Akcent.

I letos bude prezentována německojazyčná inscenace z Lucemburska. Svatojánská noc autorského dua David Greig a Gordon McIntyre o úspěšné, ale čerstvě opuštěné rozvodové právničce a nenápadném drobném kriminálníkovi z Les Théâtre de la Ville de Luxembourg je „play with songs“ s báječnou hereckou dvojicí Martinem Englerem a Josiane Peiffer, kteří připravili publiku – jak píše časopis Theater heute – brilantní večer.

V tomto festivalovém ročníku bude také prezentována česká inscenace, která inovativně a navíc zábavně zpracovává téma českoněmeckého soužití. Jedna hospoda, jedna událost a lidé, kteří by rádi zapomněli – jenže ono to nejde. Dechovka je živé a působivý dokumentární divadelní projekt – vychází z hrůzných činů z doby těsně po válce v Dobroníně u Jihlavy, kde byla při tancovačce zavražděna skupina sudetských Němců. Silný zážitek z produkce divadla Vosto5, s dávkou trochu jiné dechovky slavné skupiny Sto zvířat a v režii ceněného divadelního režiséra Jiřího Havelky. I letos bude jednomu z českých souborů udělena Cena Josefa Balvína, tentokrát skupině Tygr v tísni za inscenaci Meyrink, Nováková, Kubák: GOLEM Štvanice. Protože tuto „imerzivní“ produkci, která diváka obklopuje a pohlcuje, už z technických důvodů nelze uvést živě, chceme ji prezentovat na původním místě, ve vile č.p. 858 na ostrově Štvanice, jako multimediální videoinstalaci GOLEM Cube.

Jedním z posledních představení letošního festivalu bude dramatizace románu Laskavé bohyně v režii Antonia Latella a v provedení vídeňského Schauspielhausu. Když v roce 2006 tento román Jonathana Littella vyšel, byl to skandál. Autor totiž líčí třetí říši z velice provokativní perspektivy: spojuje fiktivní životopis svého protagonisty Masimiliana Aueho s reálnými událostmi a osobami holocaustu a vypráví o kariéře nacisty v letech 1941-1945 z pohledu pachatele. Litell se odvážil tam, kam se zatím neodvážil nikdo: Chce po nás, abychom si zlo zasadili do kontextu a tím ho pochopili, ale ne odpustili, vyjádřil se režisér. Rakouská kritika mluví v superlativech o mistrovském díle, nadšení a velkém potlesku pro spektakulární inscenaci vídeňského Schauspielhausu.

Devatenáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka ukončí inscenace mnichovského divadla Münchner Kammerspiele, snad nejuznávanější německé scény: Gasoline Bill v režii René Pollesche. V divadelních dílech tohoto autora i režiséra vždy vládne nenápadný půvab anarchie: inscenace vzniká jako kolektivní proces a text jako koberec utkaný z kousků látek plný filmových citací, popových diskursů a teoretických úvah k nesnesitelné složitosti bytí. Ta „velikánská témata“ už jsou možná passé. Pořád je tu ale ještě nekonečná spousta malých, mikroskopických otázek, které musí být na jevišti položeny a projednány. Tak divoce, tak absurdně, tak komplexně jako skutečnost. Přinejmenším. Vtip, sebeironie a především umění mnichovských herců (Sandra Hüller se stala již podruhé „herečkou roku“) nás potěší v pražském Divadle na Vinohradech.

V průběhu 19. ročníku však festival nabízí mnohem víc: kromě již běžných diskusí publika s herci a dalšími tvůrci představení je pořádána výstava divadelních plakátů Stejné barvy, která v Novoměstské radnici ukáže to nejzajímavější ze současné plakátové tvorby německojazyčného divadla.

zdroj zprávy: Milan Neubauer