Zpráva

Ve své 108. sezoně Divadlo na Vinohradech připravuje sedm inscenací na velké scéně. V cyklu Česká a slovenská hra v nové zkušebně DnV pak plánuje uvedení dalších čtyř inscenací.

Dramaturgie připravila pro stále ještě dobudovávaný soubor divadla a pro diváky silné příběhy, scénicky vyprávěné v různých žánrech. To, co mají společného, kromě své původnosti, poutavosti a napínavosti (jde přeci o dramata opravdu významných a osvědčených autorů), je také důraz na vztah jedince, chcete-li hrdiny, ke společnosti.

My dnes v naší společnosti prožíváme ne právě snadnou dobu, která převrací a stále bere v potaz hodnoty, které tuto naši pospolitost vytvářejí. A tak se – každý z nás – ať chce či nechce - ocitá v situacích, kdy musí volit, zda se podrobí síle, zda ustoupí nutnosti, zda bude brát ohled na jiné lidi či upřednostní svůj zájem, zda bude jednat podle svého uznání a touhy, nebo se konformně zařadí a přizpůsobí. Ta volba není zpravidla nikdy jednoduchá, nevolíme přece mezi temným zlem a oslňujícím dobrem. Jak zůstat sám sebou a nevyřadit se z lidské sounáležitosti? Čeho se držet při svém rozhodování v tomto odkouzleném, sekulárním světě? Jistěže hodnot – ale kterých? O hodnoty, které vytvářejí z jedinců pospolitost uznávající přirozeně řád lidského světabytí, se dnes vede každodenní dramatický zápas. Proto je tolik lidí zmateno a ve společnosti dostatku a přebytku propadá úzkosti a tu skrývá v osamělosti. Hlediště divadla, ve kterém společně spoluprožíváme příběh hrdiny, poukazující právě k onomu zápasu o lidské hodnoty, ke smyslu našich životů, je místem, které nás z úzkostné osamělosti může osvobodit. A neděje se to jen smíchem, který přináší chvilkovou úlevu. Děje se to skrze zjištění, že se svými pocity, obavami, nadějemi nejsem opuštěný a sám, že lidé okolo mě reagují – díky divadelně vyprávěnému příběhu – na tytéž podněty, že tyto společné reakce dokazují, nakolik ony zpochybňované lidské hodnoty vnímáme, přes veškeré úsilí manipulátorů, většinově obdobně. Funguje-li divadelní zobrazení lidského osudu, není v hledišti nikdo se svými starostmi sám.

Sezonu otevře v září premiéra hry domácího autora, šéfdramaturga DnV Jana Vedrala Kašpar H. (Dítě Evropy), historická detektivka a současně moderní mýtus o zločinu páchaném na lidské duši, v režii Natálie Deákové. Režisér Martin Čičvák potřetí s Ondřejem Brouskem prozkoumá meze společenské výlučnosti hrdiny v inscenaci slavné Camusovy hry Caligula o šíleném (?) římském císaři. Bezesporu nejslavnější hrou o lásce vzdorující rodovým předsudkům je Shakespearova tragédie Romeo a Julie, kterou nastuduje s mladičkými herci v titulních rolích Juraj Deák s premiérou před Vánoci.

S představou velké činohry, o jejíž pěstování vedení DnV usiluje už čtvrtou sezonu, je spojena tvorba významných autorů – moderních klasiků evropské a české dramatiky. Ibsenova Nepřítele lidu, tuto společenskou sondu odhalující dnes tak aktuální meze demokratické správy, kde se veřejné potřeby prolínají se soukromými podnikatelskými zájmy, nastuduje divadlo v režii Juraje Deáka s premiérou v únoru roku 2016. Stejný režisér pak ještě připraví inscenaci komediálního evergreenu G.B. Shawa Pygmailion. Můžeme výchovou změnit osobu, která neodpovídá našim představám a přiblížit ji svému snu, do kterého jsme se zamilovali stejně jako mýtický sochař Pygmalion do své sochy? Je to nakonec láska, která výchovu k přizpůsobivosti rozbije napadrť. A ještě jeden komediální klasik se objeví zjara na repertoáru divadla – látky z několika her J. N. Nestroye zpracovali K. Kraus a Z. Mahler do společenské frašky Provaz o jednom konci. Co se stane, můžeme-li si jako zázrakem náhle splnit všechna svá přání? Režisérem inscenace je Daniel Hrbek. Režisér Martin Huba se vrací na Vinohrady tentokrát proto, aby zde připravil další titul z cyklu „rodinného stříbra“, her historicky spjatých s vinohradskou scénou. Po Čapkově Loupežníkovi a Šrámkově Plačícím satyrovi se v Hubově režii vrátí na scénu Langrova Periferie.

Zásadním počinem nadcházející sezony bude také rozšíření a dramaturgické zaměření divadelního provozu v nové zkušebně divadla. Nová zkušebna Divadla na Vinohradech už dvacet let slouží jako řadou diváků vítaný prostor pro setkávání se s výlučnější dramaturgií a s hereckými osobnostmi souboru jaksi „nablízko“. Její repertoár a i intenzita provozu však jako by celých dvacet let tápal a hledal svůj vztah k velké vinohradské scéně.

Byli to diváci a jejich zájem o inscenace českých a slovenských komorních her, které jsme zde v uplynulých třech sezonách uvedli, kteří nám napověděli, jakým směrem dál repertoár nové zkušebny zaměřit. Ohlas inscenací Kočky na kolejích Josefa Topola, Dvou Júlia Barče-Ivana a Hodinového hoteliéra Pavla Landovského ukázal potřebu a zájem zabývat se v globalizujícím se multikulturním prostředí právě tuzemskou komorní dramatikou, která zachycuje i zcela jedinečná témata související s prožíváním skutečnosti právě v naší (současné i bývalé) zemi.

Nová zkušebna nyní bude sloužit divákům, divadelníkům (a věříme, že i českému divadlu) jako laboratoř české (a slovenské) komorní hry. Hodláme zde pokračovat v uvádění inscenací vynikajících opusů domácího původu. Tyto texty – nově přečtené (často také režiséry mladé a střední generace) – jsou podle našeho přesvědčení zbytečně odsouzeny ke knižní – tedy čtenářské – existenci, i když jejich scénický i obsahový potenciál je překvapivě živý. A máme samozřejmě ambici inspirovat a uvádět i zcela nové texty autorů, kteří teprve debutují.

Do nové sezony přechází na zkušebně ohlasná Rajmontova inscenace Landovského Hodinového hoteliéra, v říjnu připravujeme premiéru hry první dámy českého dramatu Lenky Lagronové Nikdy v režii Kateřiny Duškové a v prosinci v české premiéře sociální grotesku I-Job (Luboše Veselého) Terezy Verecké v režii Zuzany Burianové. Režisér David Šiktanc se s vinohradskými herci střední a mladé generace vrátí k legendárnímu textu Ladislava Smočka Piknik. Vynikající komorní komedii M. Uhde Zvěstování nastuduje ve zkušebně Jan Burian.

V běžném měsíci sezony nabízí DnV divákům na výběr z patnácti i více inscenací, které má na repertoáru. Téměř tři stovky uskutečněných představení za sezonu navštíví kolem sto dvaceti tisíc diváků. Jako instituce veřejné služby usiluje DnV o to, aby se k publiku obracelo jako k občanům, ne jako ke konzumentům. Jsme přesvědčeni, že záměry nové sezony této povinnosti odpovídají a že divácká přitažlivost připravovaného repertoáru není v rozporu s nároky na uměleckou a myšlenkovou hodnotu.

zdroj zprávy: Divadlo na Vinohradech