Zpráva

Novou sezonu odstartují v pražském Švandově divadle velkým třeskem: uvedou zde vůbec první činoherní adaptaci románu Krakatit podle Karla Čapka. Premiéra inscenace v režii Daniela Hrbka je 28. září 2013.

Režisér a zároveň ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek pojal Krakatit jako faustovské drama o poznání, pokušení, ničivých ambicích i spalující milostné horečce.

„Snažili jsme se zachovat ´Čapkův Krakatit´ a zároveň volit současnou formu vyprávění - akcentovat současné okolnosti tak, abychom příběh ing. Prokopa nevnímali jako „protiválečné retro“, ale jako živý a napínavý příběh zápasu o spasení člověka, jeho duše,“ popisuje režisér inscenace Daniel Hrbek, který Čapkův román zdramatizoval společně s dramaturgyní Martinou Kinskou.

Podle Hrbka uvidí diváci jiný Krakatit, než jak jej znají z černobílého filmu Otakara Vávry: „Krakatit můžeme vnímat jako univerzální příběh člověka, který toho chtěl příliš mnoho – a to je pořád velice aktuální téma. Je to příběh o neukojených ambicích, o potřebě vykonat ,něco velkého´ bez ohledu na následky, bez faktického přijmutí zodpovědnosti za své činy. A je to i věčný příběh člověka a jeho svůdce,“ dodává režisér, podle něhož je Čapkova předloha třaskavou kombinací špionážní detektivky, červené knihovny a dobrodružného románu, ve kterém lze najít motivy z Odyssea, Fausta, ale i z románu pro služky.

V hlavní roli inženýra Prokopa, který vynalezl trhavinu dosud nepředstavitelné síly, uvidíme Tomáše Pavelku, tajuplnou Princeznou Wille je Zuzana Onufráková. Dále hrají Filip Čapka (Tomeš), Stanislav Šárský (Plinius, Doktor Tomeš), Jaroslav Šmíd (Cousin), Robert Jašków (D´Hémon), David Punčochář, Marek Pospíchal, Martina Krátká (Anči) a Kristýna Frejová (Dívka v závoji). Pohostinsky se v Krakatitu představí Petr Vaněk (Carson) a Marek Daniel (Oncle Charles).
„Na postavě inženýra Prokopa mě zajímá jeho zápas s egoismem, což je pro mě podstatné téma naší inscenace a zároveň je vnímám i jako svoje osobní téma,“ říká o svém hrdinovi herec Tomáš Pavelka. „Tak jako mnoho lidí, i inženýr Prokop touží po velkých věcech, velkých činech a na své cestě k nim je nepokorný, bezohledný a někdy tak zraňuje sebe i okolí. Je to ale také člověk, který v sobě nechá - navzdory všem uklouznutím - zvítězit to lepší, takže k němu můžeme cítit sympatii i soucit,“ říká Pavelka.
Ženský prvek, někdy vřelou a jindy ledově chladnou Princeznu, ztělesňuje Zuzana Onufráková. „Je to vlastně poprvé co, hraju ženu tak urozenou a se všemi konvencemi, které k jejímu stavu patří,“ říká Zuzana Onufráková. „Líbí se mi její svobodomyslnost, její síla, energie a schopnost jít si za svým, i když nefandím vždycky tomu, jaké zbraně při tom používá. A spojuje nás vášeň pro koně, protože i já mám v sobě lásku pro všechno živé,“ dodává herečka.

Inscenační tým zajímavě doplnil hudebník a výtvarník Milan Cais, známý především jako zpěvák a bubeník skupiny Tata Bojs. „Na Čapkovi mě vždy fascinovala zvukomalebnost jeho stylu, dynamika, rytmus i tah jeho textů – literární a určitý "muzikální" talent u něj šly zřejmě ruku v ruce,“ říká Milan Cais, jehož scénická hudba ke Krakatitu se snaží vždy uchopit a podpořit danou atmosféru. „S režisérem Danielem Hrbkem jsme se shodli, že z románu na nás vane čistý industriální, technicistní tón, a že bychom oba cítili muziku v současném duchu. Swing a jazz, které ve 20. letech minulého století rozhýbaly hudební scénu, tak uslyšíme jen jako dekadentní ozvěny,“ říká Milan Cais, který se při skládání hudebního doprovodu rozhodl jít spíše střídmou a minimalistickou cestou.

Za pozornost stojí i stylové kostýmy navržené v duchu starých verneovek. Ty přímo pro Krakatit vytvořil mladý talentovaný výtvarník Jozef Hugo Čačko. Zaujme také scéna Petra Masopusta a Daniela Hrbka, kterou tvoří šikmá kulisa třípatrového činžáku doplněná projekcemi. Také výprava a scéna umožňují hlavnímu hrdinovi, ing. Prokopovi napínavé putování v krajině reality i snových přeludů.

Stejně jako režisér Daniel Hrbek, i dramaturgyně a spoluautorka divadelní dramatizace Martina Kinská vnímá Krakatit především jako stále živý příběh o nalézání sebe sama, svého poslání, charakteru i místa ve světě. Jak ale připomíná, inscenace zdůrazňuje také Prokopovu dobrodružnou pouť v říši archetypů, nevědomí a snů, kterou popsal ve svých dílech třeba Carl Gustav Jung: „Ne náhodou ing. Prokop začíná svůj příběh ,od nuly´ – ve tmě a v nevědění, ve ztrátě vlastní paměti, tím pádem vlastní minulosti. Začíná žít nanovo a v tomto novém životě se zároveň rozpomíná na to, co jej pronásleduje, ničí a zároveň vytváří a ustanovuje – na svůj stěžejní objev – Krakatit... Prokop je jako hrdina sympatický v tom, že vlastně žádným hrdinou není. Jak se snaží bojovat, především sám se sebou, jak se poznává, bolestivě, jinak to snad ani možné není. A stojí jej to ohromné úsilí, aby na konci své cesty snad nalezl skutečný klid, smír v sobě a vůči sobě, ať už je to klidný spánek na jednu noc či na celou věčnost. Kdo z nás tohle může říct o sobě?,“ uzavírá Martina Kinská.


Víte, že...?
Název knihy Krakatit byl inspirován katastrofálním výbuchem sopečného ostrova Krakatoa (Krakatau), který se odehrál z 26. na 27. srpna 1883: zářijová premiéra ve Švandově divadle tak přichází přesně v době 130. výročí této tragédie. Exploze slyšitelná až pět tisíc kilometrů daleko byla asi třinácttisíckrát silnější než výbuch atomové pumy v Hirošimě v roce 1945 a o život přišlo tehdy 36.000 lidí... Právě vynález atomové bomby Čapek v Krakatitu jasnozřivě předpověděl: objev zkázonosné válečné zbraně se však oproti románu nakonec neodehrál v oblasti chemie, ale fyziky.

Karel Čapek dopsal román Krakatit v září roku 1923 (knižně vydán byl v květnu 1924; předtím vycházel od konce prosince roku 1923 do poloviny dubna následujícího roku v Lidových novinách) během svého pobytu ve výletní restauraci v Rudolfově u Jindřichova Hradce. Na rozdíl od ostatních Čapkových románů je Krakatit silně autobiografický, na což upozorňovali odborníci i řadoví čtenáři již v době jeho vzniku. Jednou z nejvýraznějších postav Krakatitu je princezna Wille, s níž hlavní hrdina v románu prožívá vášnivý milostný vztah. Dlouhá léta se věřilo, že princezniným předobrazem byla herečka a později i spisovatelka Olga Scheinpflugová, Čapkova životní partnerka, s níž se mimo jiné právě ve Švandově divadle seznámil. Teprve v roce 1979 vyšlo najevo (a dochované Čapkovy dopisy to potvrdily), že skutečnou Princeznou z Krakatitu byla Věra Hrůzová, dcera brněnského univerzitního profesora. Pozorný čtenář najde v textu dokonce i nepřímé odkazy (např. přesmyčka v názvu zámku Zahur).

Krakatit byl zfilmován dvakrát stejným režisérem Otakarem Vávrou. Zatímco první zpracování s Karlem Högerem jako ing. Prokopem z roku 1948 dodnes patří k ceněným dílům poválečné kinematografie, pozdější remake s názvem Temné slunce (v němž hrál inženýra Prokopa Radoslav Brzobohatý) považoval sám režisér Otakar Vávra za jedno ze svých nejhorších rozhodnutí - „aktualizovaný“, době i silně poplatný film z roku 1980 dnes už právem zavál čas.

Na divadelních prknech se Krakatit objevil zatím jen jako opera (v roce 1961 ji uvedla opera Státního divadla v Brně, autorem hudby i libreta byl Václav Kašlík), jako činoherní inscenace bude uveden 28. září ve Švandově divadle vůbec poprvé.