Zpráva
Holešovické Studio ALTA uvede 17. května pražskou premiéru dvojitého sóla pro Daniela Račka a Martinu Hajdyla Lacovou s názvem man shape revised. Pod vedením norské choreografky Karen Foss v něm umělci z mnoha úhlů pohledu žasnou nad tím, čím vším může být MUŽ.
Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost? Jak vnímáme vlastnosti muže, ženy a toho, co je mezi nimi a co tyto kategorie přesahuje? Může být naše společnost prostá genderu a plná lidskosti? Taneční dílo man shape revised je tekoucí pohyb lidských těl – bez pohlaví, bez genderu, jen plný zázraku lidského bytí. Bytí člověkem. V podání etablovaných tanečníků vyzrálé generace se choreografie stává živelnou i poetickou výpovědí o tom, že člověk je víc než jen gender.
„To, co je soukromé, je soukromé. Co když to, co mě definuje, není jen gender? Pro mě existuje jen ČLOVĚK: bez ohledu na to, jakou podobu na sebe člověk vezme, v první řadě je to jeho konečné označení: je to ČLOVĚK. Kdybych si mohla vybrat, neměla bych gender vůbec žádný. Chtěla bych být vnímána jako PLNÝ NEBO PLNÁ ŽIVOTA. Odmítám být kategorizována jako muž, nebo žena. Myslím si, že jsem obojí. A víc než to. Pořád se pohybující. Těžko zachytitelná. Nikdy ne zcela pochopitelná. Nepokojně se proměňující. Nezadržujte mě. Nikomu do mě nic není – je to jasné?,“ shrnuje Karen Foss své myšlenky.
Sólo tak představuje jistou frustraci, ale především i něhu a zranitelnost lidí bez ohledu na pohlaví. „Když muž ukazuje v mužském světě svou zranitelnost, dostává se do nevýhody, je lehkým terčem. V ženském světě to může být signálem toho, že není schopen převzít roli otce a ochránce rodiny. Na druhé straně je ale ve vztazích zranitelnost součástí vzájemné důvěry. Zranitelnost může znamenat, že se někdo neumí bránit – ale taky to může znamenat, že se nechce bránit a ubližovat jiným,“ doplňuje Daniel Raček svůj pohled.
Dílo, které původně vzniklo jako sólo pro Daniela Račka, později doplnila Martina Hajdyla Lacová jako druhá strana a součást stejné mužské postavy. Tvůrčí tým tak vykračuje z konvenčně vnímaných kategorií a předsudků a ukazuje gender jako proměnnou, která má u každého člověka zcela autentický, vlastní projev.
Gender by mohlo znamenat být něžný…
kf Quiet Works / ME-SA: man shape revised
Pražská premiéra: 17.5.2019 / Studio ALTA
TVŮRČÍ TÝM:
Interpretace: Martina Hajdyla Lacová, Daniel Raček
Koncept: Karen Foss, Daniel Raček
Hudba: Jørgen Knudsen
Hudba a text man shape/2019: Lærke Grøndved
Hudební aranž a produkce: Leon Muraglia
Text: Leon Muraglia, Lærke Grøntved, Karen Foss
Světelný design, scénografie: Sigve Sælensminde, Katarína Ďuricová
Video: Vibeke Heide
Foto: Marit Anna Evanger, Linda Průšová
Producent: kf Quiet Works, ME-SA/ Karolína Hejnová
Za podpory: MK ČR, Norwegian Foreign Ministry, Foundation for Performing Artists
zdroj zprávy: Tatiana Brederová
Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost? Jak vnímáme vlastnosti muže, ženy a toho, co je mezi nimi a co tyto kategorie přesahuje? Může být naše společnost prostá genderu a plná lidskosti? Taneční dílo man shape revised je tekoucí pohyb lidských těl – bez pohlaví, bez genderu, jen plný zázraku lidského bytí. Bytí člověkem. V podání etablovaných tanečníků vyzrálé generace se choreografie stává živelnou i poetickou výpovědí o tom, že člověk je víc než jen gender.
„To, co je soukromé, je soukromé. Co když to, co mě definuje, není jen gender? Pro mě existuje jen ČLOVĚK: bez ohledu na to, jakou podobu na sebe člověk vezme, v první řadě je to jeho konečné označení: je to ČLOVĚK. Kdybych si mohla vybrat, neměla bych gender vůbec žádný. Chtěla bych být vnímána jako PLNÝ NEBO PLNÁ ŽIVOTA. Odmítám být kategorizována jako muž, nebo žena. Myslím si, že jsem obojí. A víc než to. Pořád se pohybující. Těžko zachytitelná. Nikdy ne zcela pochopitelná. Nepokojně se proměňující. Nezadržujte mě. Nikomu do mě nic není – je to jasné?,“ shrnuje Karen Foss své myšlenky.
Sólo tak představuje jistou frustraci, ale především i něhu a zranitelnost lidí bez ohledu na pohlaví. „Když muž ukazuje v mužském světě svou zranitelnost, dostává se do nevýhody, je lehkým terčem. V ženském světě to může být signálem toho, že není schopen převzít roli otce a ochránce rodiny. Na druhé straně je ale ve vztazích zranitelnost součástí vzájemné důvěry. Zranitelnost může znamenat, že se někdo neumí bránit – ale taky to může znamenat, že se nechce bránit a ubližovat jiným,“ doplňuje Daniel Raček svůj pohled.
Dílo, které původně vzniklo jako sólo pro Daniela Račka, později doplnila Martina Hajdyla Lacová jako druhá strana a součást stejné mužské postavy. Tvůrčí tým tak vykračuje z konvenčně vnímaných kategorií a předsudků a ukazuje gender jako proměnnou, která má u každého člověka zcela autentický, vlastní projev.
Gender by mohlo znamenat být něžný…
kf Quiet Works / ME-SA: man shape revised
Pražská premiéra: 17.5.2019 / Studio ALTA
TVŮRČÍ TÝM:
Interpretace: Martina Hajdyla Lacová, Daniel Raček
Koncept: Karen Foss, Daniel Raček
Hudba: Jørgen Knudsen
Hudba a text man shape/2019: Lærke Grøndved
Hudební aranž a produkce: Leon Muraglia
Text: Leon Muraglia, Lærke Grøntved, Karen Foss
Světelný design, scénografie: Sigve Sælensminde, Katarína Ďuricová
Video: Vibeke Heide
Foto: Marit Anna Evanger, Linda Průšová
Producent: kf Quiet Works, ME-SA/ Karolína Hejnová
Za podpory: MK ČR, Norwegian Foreign Ministry, Foundation for Performing Artists
zdroj zprávy: Tatiana Brederová
Další zprávy
Východočeské divadlo Pardubice v příští sezóně uvede sedm premiér
(Východočeské divadlo Pardubice, 13.5.2024)
Individuální pandemie Clémenta a Laury. V MeetFactory vzplane Oheň Marie Pourchet.
(MeetFactory, 9.5.2024)
Vzlet na konci května představí premiéru inscenace Kytice, my homeland, která vychází z textů K. J. Erbena. Hlavní roli matky ztvární Michal Kern.
(Vzlet, 9.5.2024)
Nová inscenace Naivního divadla zavede diváky až do dalekého pohoří Himálaj
(Naivní divadlo Liberec, 6.5.2024)
Brněnská nezávislá divadla
(2.5.2024)