Zpráva

Smutek smývá vše, co zbývá.

Svět po válečném konfliktu, svět hrdinů a svět poražených. Svět obětí a cti, svět silných mužů a ještě silnějších žen. A také svět plný nových začátků a naděje, odpuštění, výčitek, ale i vnitřních běsů, morální viny a nekonečna otázek. Na jakých základech se političtí vůdci dopouštějí válek? Kde je spravedlnost? Kde je pravda? Jak moc je důležité odpuštění? Jak si v tomto světě uchovat zdravý rozum a jak žít správně?

Moderní příběh nám předkládá dávnou historii rodu Átreovců jako napínavou detektivku, ale i jako osobní i společenské drama o nebezpečí hněvu a marnosti odplaty. Generál Agamemnón, jeho žena Klytaimnéstra a děti Ifigénie, Élektra a Orestés prožívají znovu svá slavná dobrodružství, tentokrát v antice dnešních dnů.

-----
Předpremiéra 5. února 2025
České premiéry 6. a 7. února 2025 v Národním divadle
 
Robert Icke
ORESTEIA 
Překlad: Pavel Dominik
Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Petr Vítek
Kostýmy: Eva Zezula (Jiřikovská)
Hudba Ivan Acher
Světelný design: Karel Šimek
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková

Osoby a obsazení:
Agamemnón, Aigisthos - David Matásek
Klytaimnéstra - Zuzana Stivínová
Orestés - Zdeněk Piškula
Élektra - Jindřiška Dudziaková
Ifigénie, Kassandra, Athéna - Berenika Anna Mikeschová
Doktorka - Gabriela Mikulková j. h.
Kalchás, Reportér - Marek Daniel
Cilissa, Fúrie - Veronika Janků j. h.
Meneláos - Jan Bidlas
Talthybios - Pavel Neškudla
Orestés dítě - Maxmilián Brodský* / Jan Deyl*
Ifigénie dítě - Kristýna Seidlová* / Anna Zusková*
* dětská role

-----
Režisér Marián Amsler o inscenaci:
Robert Icke mistrně přepsal Aischylovu Oresteiu do kulis současného světa zmítaného válkami a zodpovědnost za fatální rozhodnutí přenesl z bohů na lidská ramena. V naší inscenaci sledujeme téměř detektivní thriller o rozkladu jedné rodiny, státu i celé společnosti.

Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci:
Oresteia je jedním z velkých, základních příběhů, které jsou hluboce zakořeněny v naší západní kultuře. Řetězení pomsty a trestu, otázka osobního dobra tváří v tvář dobru společenskému, velikost oběti i její mučivé následky, rozvrat rodiny a světa – celá historie Agamemnonova rodu byla dramaticky zpracována už mnohokrát. Britský autor Robert Icke, který se věnuje velmi úspěšně osobitým adaptacím klasických látek, nás ve své verzi zavádí do současnosti nebo blízké budoucnosti, do země uprostřed vleklého válečného konfliktu, kde úspěšný politický vůdce Agamemnón čelí zásadnímu dilematu. Může být jeho dítě cena za tuhle válku? Icke z Aischylovy Oresteie vychází, ubírá však verš, chór a obohacuje původní dramatickou trilogii o novou první část, věnovanou obětování Ifigénie. Přidává také pozoruhodný rámec psychiatrických sezení Oresta s Doktorkou a rekonstruuje tak dramatickou historii celé rodiny prostřednictvím útržků vzpomínek slavného hrdiny.

Generální ředitel Národního divadla Jan Burian o inscenaci:
Těším se na inscenaci Mariána Amslera se Zuzanou Stivínovou a dalšími našimi skvělými herečkami a herci, která bude nově a současně interpretovat téma viny, s nímž se prostřednictvím antického námětu setkáváme v nejrůznějších verzích a nejrůznějších dobách.

David Matásek, představitel Agamemnona, o inscenaci:

Zatímco vy zkoušíte Oresteiu, vaši kolegové chystají inscenaci Privatizace. Oba tyhle tituly mají silný politický kontext. Myslíte, že divadlo má moc něco měnit, že má nějaký politický vliv?
Tuhle úlohu divadla bych nepřeceňoval, ale myslím si, že v každé dobré hře politikum je.
A není podle mě naše povinnost hlásat tu „správnou“ myšlenku, ale nastolit nějaké otázky: jestli jdeme správnou cestou, jaká míra povrchnosti je ještě únosná, jestli se má tolerovat darebáctví... Oresteia se velmi výrazně ptá, jaká je role člověka v současné společnosti. Do jaké míry se můžeme tvářit, že jsme vláčeni rozbouřenýma vodama, a do jaké míry ty rozbouřené vody vytváříme.

Oresteia nebude uvedena jako Aischylovo antické drama, ale inscenujete současnou adaptaci britského dramatika a režiséra Roberta Ickea…
Ta aktualizace není hloupá, není to aktualizace za každou cenu. Někdo může namítat, proč to nehrajeme tak, jak to už bylo napsané, ale já si myslím, že s novou dobou přichází nové otázky a že obecně platné otázky můžeme pokládat v novém kontextu. Nedaleko od nás je válka, takže pochybnosti o smyslu válčení, o smyslu oběti jsou naprosto legitimní.

A v jaké době se tahle nová Oresteia odehrává?
Řekl bych, že to je ryzí současnost. Nemluví se tam o žádných raketách s plochou dráhou letu a podobných věcech, ale přesto je jasné, o co jde: „Musíme vyplout, někam doplout a zničit nepřítele, protože zastává jiný postoj.“ Nejde o žádnou krásnou Helenu nebo co, jen o to zničit ty druhé dřív, než zničí oni nás. Takhle je dnešní doba nastavená, abysme si ospravedlnili svoje kroky, mluvíme přesně takhle – zabít, nebo být zabit. Jako kdyby si lidé nechtěli klást složitější otázky a nechtěli se zabývat širším kontextem.
To všechno je v dnešní době zesílené lupou sociálních sítí, medializací všeho, každého blábolu anebo každé dobré myšlenky. Může se stát, že ty dobré myšlenky v přehršli informací zaniknou. Říct dnes „četl jsem v novinách“, „slyšel jsem v rozhlase“, „viděl jsem v televizi“ už vůbec nic neznamená. Žijeme v době totální hybridní války, každou informaci je možné převrátit naruby. A všechno tohle odráží Oresteia. V tomhle je Ickeova hra hrozně cenná.

Který moment v Oresteie je pro vás nejsilnější?
Asi není nic silnějšího, než zabít vlastní dítě. To je naprosto šílené, jedno z jakého popudu.

(Úryvek pochází z rozhovoru pro magazín Národního divadla Foyer a celý je k dispozici zde.)

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková