Zpráva

Na pražskou divadelní scénu vstupuje velký hit současných světových jevišť s názvem Podivný případ se psem. V Divadle Kalich má premiéru v úterý 12. května 2015. Hlavní hrdina tohoto knižního bestselleru Marka Haddona i cenami ověnčené dramatizace z pera uznávaného dramatika Simona Stephense je mladý Christopher. Matematický génius, ale také autista, který příliš nerozumí okolnímu světu ani lidem. Během zdánlivě nevinného vyšetřování detektivního případu ze sousedství rozkryje docela jinou záhadu – která mu zásadně promluví do života.

Románu se prodalo přes 2 miliony výtisků, byl zvolen knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny, jeho dramatizovaná verze se stala divadelní senzací nejprve v londýnském West Endu (premiéra v srpnu 2012 v Královském národním divadle), kde získala 7 Cen Laurence Oliviera včetně trofeje pro nejlepší hru roku. Následně byla s úspěchem uvedena v roce 2014 i na newyorské Broadwayi.

foto: Richard Kocourek

Pod prvním pražským nastudováním je podepsán respektovaný režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), který proslul svou osobitou, nápaditou divadelní poetikou. „Příjemně mě překvapilo, že knížka i hra nabízejí více témat než problematiku autismu, že jsou především o rodinných vztazích. Ty jsou autory dovedně rozkryté, čemuž rozumíme všichni – na rozdíl od hrdinovy diagnózy, které nemůžeme plně porozumět, pokud s ní nežijeme,“ říká Lukáš Trpišovský. „Nezaměřujeme se na to, jak se Christopherovi daří pohybovat se v našem světě, ale baví nás možnost nahlédnout do jeho světa. Tomu je přizpůsobena scénografie: do bílé kostky, představující mysl hlavního hrdiny, vkládáme jednoduché věci, které vytvářejí organizaci Christopherova světa,“ doplňuje ho Martin Kukučka.

foto: Richard Kocourek

Hlavní role je výjimečnou hereckou výzvou pro nepřehlédnutelný mladý talent Jana Cinu.
„Samozřejmě pro mě bylo důležité ponořit se napřed do studia autismu, nikdy před tím jsem se tímto tématem podrobněji nezabýval. Četl jsem knížky, pustil si nějaké filmy i dokumenty a hlavně jsem měl přes kamarádku, která s lidmi s touto diagnózou pracuje, možnost dostat se přímo mezi ně. Byl jsem jak u menších dětí, tak u dospívajících a všechna ta setkání proběhla v naprosté pohodě. Obdivoval jsem je. Je mi sympatické nevnímat autismus jako postižení, ale spíš jako dar. Po všech těch zážitcích pak bylo na mně najít autistu v sobě. S režiséry jsme se dohodli, že na jevišti nechceme zinscenovat odborný seminář o autismu, ale že se pokusíme vytvořit obraz světa autistů tak, jak si ho představujeme,“ prozrazuje Jan Cina.

Také v ostatních rolích se objevují uznávané herecké osobnosti: Simona Babčáková, Hana Vagnerová, Marek Daniel, Zuzana Stavná a Petr Vančura.

Rozhovor s Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským

Hru Podivný případ se psem lze jistě inscenovat vícero způsoby. Jak byste ji žánrově zařadili?
Martin Kukučka: Asi nejpřesnější mi pro ni přijde výraz nostalgická komedie. Sledujeme také tak trochu detektivku, nicméně především jde o příběh jednoho dospívání. A protože hlavním hrdinou je autista, máme zprvu pocit, že jeho dospívání musí být v něčem výjimečné, zvláštní, možná strašidelnější, ale nakonec pochopíme, že jeho prožitky jsou vlastně dost podobné těm našim. Poprvé opouští bezpečí domova, otevírá se před ním velký svět a on zjišťuje, zda tuhle cestu ustojí. V jejím průběhu dozrávají křehké, delikátní vztahy mezi synem a otcem, synem a matkou, žákem a pedagogem a dochází na ní k řadě komických setkání.

Hlavní hrdina Christopher má od autora předepsanou konkrétní diagnózu – Aspergerův syndrom. Je pro vás tak jasné pojmenování výhodou, či spíše přítěží?
Lukáš Trpišovský: Představitel Christophera Honza Cina se mě hned na začátku ptal, zda má chodit mezi lidi s tímto syndromem a poznat se s nimi, já mu odpověděl, že tohle necháme na něm. My jsme tu potřebu necítili, neboť scénář, respektive knižní předloha jsou už tak konkrétní a v tak konkrétních impulsech napovídají, jak inscenaci stavět, že víc jsem studovat nepotřeboval. Nechtěli jsme udělat seminář o tomto syndromu, ale dostat se do něčího světa, který stojí za prozkoumání.
Martin Kukučka: Nejnebezpečnější na divadle je popisovat, tomu jsme se chtěli za každou cenu vyhnout. To, co nás zajímá, je vidět do hlavy kluka s tímto syndromem a pokusit se rozklíčovat – samozřejmě s divadelní licencí – jeho svět, který je v něčem jakoby pravoúhlý, matematický, přesný. Zakládá si na pregnantním pojmenování věcí a realitu kolem sebe staví na detailech. Ve chvíli, kdy více detailů zůstane nepojmenovaných, dojde k chaosu, hysterii a je zaděláno na záchvat. Pokud si to pojmenujeme takhle zjednodušeně, najednou zjistíme, že se vlastně chováme úplně stejně. V této hře je velké množství obrazů a metafor, které propojují náš „obyčejný“ život se životem tohoto syndromu. Nezaměřujeme se na to, jak se Christopherovi daří pohybovat se v našem světě, ale baví nás možnost nahlédnout do jeho světa. Tomu je přizpůsobena scénografie: do bílé kostky, představující mysl hlavního hrdiny, vkládáme jednoduché věci, které vytvářejí organizaci Christopherova světa. Ostatně, co si budeme povídat, divadlo je trošku autistické už z principu. Také lpí na přesnostech, ať už ve světlech či zvucích, jedna poučka říká, že na divadle detail je bůh, což v případě této inscenace platí obzvlášť.

foto: Richard Kocourek

Role Christophera je bezesporu velká herecká výzva. Jaká má podle vás úskalí?
Lukáš Trpišovský: Myslím, že výjimečných výzev nabízí ta inscenace více. Největší úskalí pro herce v hlavní roli se podle mého názoru skrývá ve způsobu, jak se mu podaří vyvážit, že hraje někoho, kdo v podstatě není příliš komunikativní, a přitom celou dobu komunikuje s publikem. Je velmi těžké tohle udržet v rovnováze, aby se neztratilo jedno nebo druhé.
Martin Kukučka: Myslím, že Podivný případ se psem není možné chápat jako psychologickou hru, ona tak ani není napsaná. Během první půlky se vystřídá skoro padesát situací, což opravdu není obvyklé, takže musíme hrát zkratkovitě, jednotlivé děje probíhají v náznaku nebo v obraze, nedějí se primárně v psychologii.

Čím vás Podivný případ se psem nejvíce oslovil po prvním přečtení?
Martin Kukučka: Na hře i na knížce mě fascinuje, jak jsou napsané hravě. Nejde o naučný text o autismu, ale toto téma je v nich podáno skrze jednoduché věci. Celý svět hlavního hrdiny, celé to velké pátrání jsou popsány na drobných detailech. Proto jsem mluvil o žánru nostalgické komedie – není to ani těžké drama, ani třeskutá veselohra. S hravostí a v jednoduchostech se tu otevírá svět, do kterého člověk docela rád vklouzne.
Lukáš Trpišovský: Líbilo se mi, že Podivný případ se psem nám dává možnost podívat se na běžné situace neobvyklým způsobem, tedy pohledem dítěte, které má zvýšenou citlivost na určité informace nebo detaily. To mi přišlo zábavné. A příjemně mě překvapilo, že knížka i hra nabízejí více témat než problematiku autismu, že jsou především o rodinných vztazích. Ty jsou autory dovedně rozkryté, čemuž rozumíme všichni – na rozdíl od Aspergerova syndromu, kterému nemůžeme plně porozumět, pokud s ním nežijeme.

zdroj zprávy: Jaroslav Panenka