Zpráva

V pondělí 17.11. proběhl v Huse na provázku první slavnostní díl nového cyklu Kabinetů Havel. Součástí večera se stalo provolání, které se od brněnských divadelníků pojí právě k 25. výročí tzv. sametové revoluce.

TEXT PROVOLÁNÍ:

Dnes je tomu právě dvacet pět let, kdy byla na pražské Národní třídě brutálně potlačena pokojná studentská manifestace. Tehdejší policejní násilí probudilo občanskou odvahu a stalo se počátkem převratných událostí, které ukončily čtyřicet let totalitní komunistické nadvlády a zapsaly se do historie jako sametová revoluce. Přirozenou součástí tehdejších nenásilných společenských změn byla i česká a slovenská divadla, která dala okamžitě k dispozici svá jeviště a přispěla ke kritickému dialogu, k probouzejícímu se občanství a rodící se demokracii. V euforii a radosti ze znovunabyté svobody možná zůstal jejich tehdejší přínos nedoceněn, je však nepochybné, že přispěla k formulování základních politických požadavků, k poklidnému převzetí moci, k nenásilí i nebývalé slušnosti, solidaritě a kulturnosti, jaké u podobných historických převratů nenacházíme. Možná i proto se dodnes zdráháme tehdejšímu zázraku vůbec říkat revoluce.

Po pětadvaceti letech je však situace zcela jiná. Česká společnost se ocitla v hluboké deziluzi z politického cynismu, relativismu a zpochybňování naší základní zahraniční orientace. Ideály listopadu 1989 vzaly dávno za své, ve veřejném životě převládá taková míra nekulturnosti a hrubiánství, jaká byla dříve nepředstavitelná. Místo stmelování různých částí společnosti se mnozí ústavní činitelé předhánějí v jejich rozeštvávání, lež a pohrdání občanskými postoji se pro některé z nich staly běžnou pracovní metodou. Absence jasné vize o budoucnosti státu je nahrazována skandálními provokacemi, v nichž se nakonec utopí i to dobré, co kdo pro tuto republiku vykonal. Soudy často selhávají ve schopnosti dát občanům pocit spravedlnosti, z vysoké i místní politiky se vytrácí duchovní hodnoty, stejně jako pojmy morálka, odpovědnost, čest a svědomí.

Mnoho našich spoluobčanů už této atmosféře podlehlo do té míry, že občansky rezignovali, o věci veřejné se opět nezajímají a k volbám nechodí. Tento stav v sobě nese mnoho rysů čehosi, co je možné s nadsázkou označit jako neo-normalizaci, jako jakousi ozvěnu stereotypů, na nichž byla založena husákovská éra. Tento stav je o to horší, že tentokrát si za něj můžeme jen a jen my sami, neboť svobodně zvolení politikové jsou, jak známo, jen odrazem mravního stavu společnosti.

Jde však o to - nevzdávat snahu o změnu tohoto stavu.

Chceme nadále přispívat k lepší společensko politické atmosféře v České republice, navázat na všechna obdivuhodná vzepětí polistopadové euforie, pokračovat v dialogu s veřejností všemi myslitelnými prostředky.

Víme, že smyslem divadla není vesele se hýbat, uspávat, bavit. Smyslem divadla je myslet, formulovat, zastávat se, ohrazovat se. Vyzýváme ostatní divadelní scény k tomu, aby byly znovu připraveny nabídnout své prostory veřejnosti, pokud útoky na ideály a odkaz sametové revoluce budou pokračovat a pokud by se projevy politické hrubosti měly v české politice opakovat či dokonce se v ní natrvalo zabydlet.

Myslíme, že ono pětadvacetiletí, jež si v tyto dny připomínáme, nás ze všeho nejvíc zavazuje k aktivitě. K přijetí odpovědnosti. K činorodosti.

Kabinet Havel 2014: Všechno, co potřebujeme, je Pravda