aneb jak nedělat výpravný pohádkový muzikál...

Byla nebyla jednou jedna malá holčička, Dorotka, žijící u svého strýčka a tety v Kansasu, kterou i s jejím domem jednoho dne uneslo magické tornádo do země Oz. V kouzelné zemi rozdělené do čtyř částí – Východní, Jižní, Západní a Severní – si dívenka brzy našla tři věrné přátele, Plecháče bez srdce, slaměného Strašáka bez mozku a Zbabělého lva. Společně s nimi se ve snaze dostat se zpět do Kansasu vydala do Smaragdového města, aby se setkala s mocným Čarodějem ze Země Oz, který jediný by jí mohl pomoci zpět domů a jim pomoci s jejich trápeními. Cestou přitom zlikvidovali Zlé Čarodějky z Východu i ze Západu, Dorotka dokázala vrátit Strašákovi mozek, Plecháčovi srdce, Lvovi odvahu a odhalila skutečnou podstatu Čaroděje ze Země Oz. A nakonec se – protože jsme v pohádce – vrátila domů.

Příběh původně z pera L. F. Bauma zvěčnil na filmovém plátně již roku 1939 Victor Fleming a po něm jej pro svá filmová díla využili i mnozí další tvůrci. V anglicky mluvících zemích se stal zcela notoricky známým a odkazy na něj se objevují ve filmu, televizi i další literatuře. Celý vlastní příběh s ním pevně propojený pak v novele s názvem „Wicked: Život a Časy Zlé Čarodějnice ze Západu" sepsal i G. Maguire. Ten si, jak z názvu ostatně vyplývá, ke zpracování vybral právě postavu v původním příběhu zlé – zelené – čarodějnice.
A byla to právě jeho novela, která se následně stala námětem pro jeden z celosvětově dosud nejúspěšnějších muzikálů. Roku 2003 měl muzikál Wicked premiéru v San Franciscu i na slavné Broadwayi, kde se hraje dodnes. Mezitím se představil na mnoha dalších jevištích napříč celým světem a roku 2019 – v září – si našel cestu i do České republiky.

První poklonu je tedy třeba uvést již v úvodu – odvaze tvůrčího týmu, protože uvést tento muzikál v České republice je bez ohledu na jeho předchozí úspěchy rozhodně odvážné. Zatímco v mnoha jiných státech je totiž příběh Čaroděje ze země Oz notoricky známý již malým dětem, u nás jeho proslulost a všeobecná známost zdaleka tak velká není. Pro to, aby tedy muzikál z něj vycházející mohl být úspěšný, je třeba s ním velmi schopně pracovat zejména po dramaturgické stránce. Je nezbytné některé pasáže ve Wicked / v Čarodějce odkazující na Čaroděje ze země Oz lépe vysvětlit, zdůraznit, obrazněji přiblížit tak, aby je i divák zcela neznalý měl šanci pochopit a „užít si".
Premiérovému českému uvedení světového muzikálu Wicked na scéně GoJa Music Hall se to povedlo tak zpola. Ač některé vysvětlivky přidává, mnohé scény a příběhy v něm zdaleka nevyniknou tak, jak by měly, aby všichni diváci pochopili, co a proč se stalo. Někdy jsou nevýrazné obecně, jindy pak vyniknou pouze pro diváky v předních řadách – ti, kteří sedí dál, si musí spoustu detailů domyslet (a třeba otázky toho, jak vznikli Strašák bez mozku, Plecháč bez srdce a Lev bez odvahy, či co a jak se v závěru stalo s Elphabou, pro ně zůstávají při nejmenším ne úplně čitelné).

Naopak proti divákům v předních řadách mají tu výhodu, že si v takovém detailu nevychutnají scénu, kostýmy a celou výpravu. Fantastické a pohádkové muzikály si už podstaty věci říkají o bohatou a okázalou výpravu. Scéna Daniela Dvořáka však působí ze všeho nejvíc papundeklově, ačkoli je na ní znát inspirace zahraničními nastudováními, neskryje ani to, že jde o jejich chudší a mnohem méně efektní příbuznou. Recykluje kusy použité v předchozích představeních a onen zlatý rám představující operu z Fantoma opery, který v GoJe už nejspíš nikdy nesundají, je jen třešničkou na dortu. Hned vedle dalšího tristního bodu, jímž jsou kýčovité a poněkud lacině působící projekce.

Je to škoda, protože hereckými i pěveckými výkony představitelé (a hlavně představitelky) hlavních rolí zahraničním kolegům tzv. „šlapou na paty". Markéta Pešková (Kateřina Herčíková je pěvecky rovněž výborná, nicméně herecky proti kolegyni významně méně výrazná) i Nikola Ďuricová jsou ve svých rolích herecky naprosto suverénní a skvělé výkony podávají i po stránce pěvecké, stejně jako Petr Ryšavý a herci v dalších – vedlejších rolích, ať už Lukáš Randák jako Boq, Barbora Rajnišová jako Madame Morible, či Monika Sommerová a Felicita V. Prokešová v roli Nessarose. Ze zhlédnutých alternací mírně zaostává jen Čaroděj Josefa Štágra, který postrádá trochu víc charismatu pro právě tuto roli.

V pražské GoJa Music Hall se tak opět povedla inscenace, která vyčnívá skvělými výkony, zejména v ústředních dvou dámských rolích, sází na osvědčenou světovou dnes již klasiku s nápaditou hudbou i příběhem (byť ten bohužel většinu českých diváků nezavede do tak známého prostředí, jako v zemích, kde dosud sklízel úspěchy), ovšem zásadně ztrácí po výtvarné stránce, což výpravnému fantasknímu příběhu značně ubližuje.