SIALská trojčata
Zmužilý kabaret o stavbě Ještědu

V libereckém Malém divadle F. X. Šaldy proběhla v pátek 5. 10. 2018 světová premiéra očekávané novinky SIALská trojčata. Zcela novou hru napsali na míru libereckému divadlu Milan Šotek a Radovan Lipus, který se ujal režie. Scénu vytvořil známý herec a také architekt David Vávra (spoluaktér Šumných měst); kostýmy pak navrhla Eva Kotková. Hudbu k inscenaci složil Jiří Janďourek a aranže písní realizoval Jan Jirucha. Hudební a pěvecké nastudování provedl Marek Ottl, vedoucí postava libereckého Big'O'Bandu.

Zdařilá scéna
Povedená scéna tvoří siluetu Ještědu při pohledu seshora, Ještěd je ale natočen o 90° směrem k městu – špička (tvořená menší šikmou) se nachází vepředu u hlavního jeviště. Strany jsou dotvořené půlkruhovými částmi a na jejich obou stranách se nacházejí 3 řady pro diváky. Vlevo je umístěna kapela tvořená klávesami, kytarami, bicími, saxofonem a trombonem. Pravý roh tvoří dvě malé dřevěné lavice s lampou. Na horním jevišti se pak u portálů nachází dvojice zajímavých designových stolků. Zbylé scény jsou později jednoduše dotvářeny většími či drobnějšími rekvizitami, které vytvořil rekvizitář Malého divadla Ladislav Říha. Diváci jsou na kabaret navnaděni asi 15 minut před začátkem představení, kdy kapela pro příchozí vyhrává.

Glosátorem a přímým pamětníkem celého příběhu SIALu je Václav Helšus jako Děd Ještěd. Hlavní roli Karla (Hubáčka) hraje a zpívá Tomáš Impseil, kterému notně sekundují Jan Jedlinský (Mirek) a Petr Hanák (Ota). Sorelu ztvárňuje Karolína Baranová. Nejvíce rolí postupně zastávají Michaela Foitová (Múza, Úča, Telegrafistka) a Eliška Jansová (Múza, Řeka Nisa, Telegrafistka). Zbylé role (například Žáci, Slavní architekti či Hlas lidu) tvoří komparz čtyř mladíků (alternace Ondřej Ulihrach, Vojtěch Bursa, David Ficek, Jakub Landsmann, Max Stejskal a Richard Slouka).

Mistrně napsaný text
Velkou pozornost si zaslouží samotný text hry (který má divák v programu celý k dispozici, včetně textů písní). Pozorný (a snad i méně vnímavý) divák ve hře objeví takřka nekonečnou řadu nejrůznějších slovních hříček (někdy až s náznakem dvojsmyslu). Za všechny uveďme část zahajovacího monologu, který pronáší Děd Ještěd: „...Jsem Ještěd a ještě dnes jsem přišel mezi vás...." nebo z první písně (Zmužilost): „Když tě Ještěd praští / Těžko už tě pražští / Kolegové zlákaj zpět / Postavím tu nový svět!". Kromě toho se divák dozví hodně zajímavostí ze života Helšuse (Kolik diváků v hledišti ví, že pochází z Loun? Nebo že ví zcela přesně, ve kterých místech Malého divadla seděl Václav Havel při premiéře své hry Asanace?). Všechny tyto pamětnické střípky jsou přitom důmyslně trochu skryty v drobnějších epizodkách příběhu SIALských architektů, inženýrů, statiků a dalších mnoha profesí lidí významně spjatých s Libercem 60. let.

Herecké, pěvecké a taneční výkony
Liberecké herečky a herci, včetně komparsu, podávají skvělé výkony. Běžný divák si možná při prvním zhlédnutí hry, která se hraje 1,5 hodiny bez přestávky, nestihne utříbit všechny části mozaiky do kompaktního celku. Ale to vůbec nevadí – pamětníci si připomenou všechny události, které se staly před více jak 50-ti lety, mladší generaci zaujmou třeba taneční a pěvecká čísla; všichni se dozvědí spoustu zajímavostí o městě, kde žijí či studují. Činoherní soubor se během posledních několika let výrazně omladil a zdárně se doplňuje s herci, kteří v libereckém divadle působí řadu let. Náročné písně (kterých je 9 a přídavek) vyznívají i přes špatnou akustiku divadla přesně tak, jak byly napsány a zamýšleny – velkou měrou k tomu přispívá živý orchestr pod vedením Marka Ottla. Všechny písně jsou doplněny výbornou choreografií, kterou vytvořila činoherkyně Jana Stránská. Před hodně dlouhou dobou (v roce 2003) ji slovenský režisér a choreograf Ján Ďurovčík v programu ke svému prvnímu libereckému muzikálu Malováno na skle (kde se Stránská alternovala v hlavní ženské roli) označil za „mimořádně pohybově nadanou".

Celé představení je velmi zdařilou poctou Karlu Hubáčkovi, Miroslavu Masákovi, Otakaru Binarovi, v menší míře Zdeňku Patrmanovi (v interpretaci Helšuse) a všem dalším význačným aktérům SIALu. Každá generace si v něm najde „to své". Některým divákům možná může vadit hlasitá živá hudba. Ve výsledku ale vše perfektně zapadá do sebe a režiséru Lipusovi se skutečně podařilo vytvořit velkolepou svatbu, která musí naplňovat nejrůznější požadavky všech zúčastněných.

(psáno ze světové premiéry 5. 10. 2018)

Jan Šrajer