Raimund Theater v současné době hraje muzikál Lloyd Webbera "Fantom opery". Po totálním zklamání, po poslední návštěvě pražské verze v prosinci 2023, jsem jen pevně doufal, že si spravím chuť.

K nápravě došlo vskutku plnohodnotně. Známý příběh sopranistky Christine Daaé, kterou velmi obdivuje duch opery a je jejím učitelem, který touží po tom, aby se stala hlavní star. Fantom tak znepříjemňuje bytí současné primadoně a připravuje nesnadné chvíle novým majitelům divadla. O přízeň Christine však usiluje Raoul, Christinin blízký kamarád z dětství a v současné době i její velká láska. Láska, kterou však žárlící Fantom nedokáže snést. Přiměje jej snad polibek k tomu, aby zjihnul a nechal ostatní v poklidu žít?

Nevím, co má VWB pořízeno za licenci, ale je znát, že je poctou původním autorům. A nechybí ani legendární lustr, který je během aukce spuštěn dolů, nad hlavy diváků ve středu hlediště, aby jej mohli všichni přítomní, ať na scéně, tak v hledišti sledovat. Sledovat jeho velikost, kdy aukcionář vypráví jeho historii, který vede jen k jednomu okamžiku. Šlehne záblesk, vyjde kouř, hadry, které celý lustr halí, zmizí v útrobách lustru a jeho zář a lesk, s problikáváním, během vytahování do výšin sálu, tak všechny přítomné přenásí o několik let zpět. Scéna se průběžně mění a už jsme na zkoušce opery Hannibal pařížské opery.

Představení má spád, nemá hluchá místa, odsýpá to. Režie je výborná - každý ví, co má dělat. 

Co Vám vezme dech je scéna konkrétního výstupu "Fantom of the Opera", kdy Fantom odvádí Christine do svého úkrytu v útrobách operního domu. Oba stojí nahoře v popředí spojených cca 8 metrových desek, čtvrtkruhového půdorysy. Fantom otevírá dveře a zírá do prázdnoty, která míří do hlediště. V hlavě se vám honí, proč to otevírá, vždy to nikam nevede. Avšak jsme na divadle a divadelní kouzlo zapůsobí. Znenadání se začnou vysouvat ze stěny jednotlivé stupně schodiště a Fantom s Christine po těchto stupních sestupují do jeho příbytku. Na scénu proniká mlha a oba vstupují do loďky, který jakoby se vznášela nad mlhou mířící do cíle.
Variabilita scény je uspokojující. Jeho velikost tak nechává vyznít hromadné scény v kompaktní velikosti, kdy si člověk říká, zda by se ještě kus jeviště nehodil. Nehodil! Díky. Autoři se nebojí využít jevištní výšky. U výše zmíněných vysokých stěn se dá prostým rozevřením dostat do rudě laděné pracovny obou ředitelů Opery Populaire. 
Za pozornost jistě stojí závěr první poloviny, kdy je Fantom svědkem krátkého dostaveníčka Christine a Raoula - scéna tak nechá prostor obrovské soše, která odkazuje na sochy, zdobící střešní okraje operních budov budovaných v minulém století. 
Christinina vzpomínka na otce - na hřbitově - scéně dominuje velký náhrobek, doplněný hudebním nástrojem a listem notového zápisu odkazující na jeho povolání. Hřbitov je zcela reálný, další náhrobky opodál, částečná zbořená zeď... Vše je tedy velkolepé, prezentující to nejlepší. Muzikál superlativů ve své ryzí podobě. 
Překvapivá byla scéna "Maskenball", protože očekáváno bylo schodiště. A co jsme dostali? Prostý prostor jeviště, který ovšem posloužil skvělé choreografii, kterou zdobily krásné kostýmy. Vše uzavřené v jakoby zrcadlovém sále, který dekoruje zlatavá barva svícení.

Celé jen vše podtrhuje naprosto dokonalý zvuk! Povedený je light design. Ve scénách z podzemí tak dokresluje prosvítající paprsky, které sem míří z výšek do prostor Fantomova úkrytu. 

Výlet do Vídně jistě spojte s návštěvou divadla, protože nejen, že #divadlomasmysl, ale zjistíte, že se dají dělat věci i lépe a užijete si výpravu, se kterou se na našich jeviští potkáte zřídkakdy.

IG: @emanuelflame