Komentáře

Děkuji za rychlou reakci, ještě se poněkud rozepíšu (ale nenutím Vás to číst, to už je jen moje grafománie), tak to vezmu od toho nejdůležitějšího. Adekvátní náhrada - už se stalo, chtěl jsem být slyšen jako konkrétní člověk, což se mi splnilo, zbytek je historie.

---

Proces v případě změny představení. Beru si ponaučení pro příště a možná mám i jedno pro Vás. To, že jste těm, kteří Plíce nechtěli vidět, bez problémů vrátili vstupné, Vás šlechtí. Otázka však zní: Jak jsem mohl vědět, že tomu tak bude? Když jste zrušili Otce, v oznámení stálo, že je představení zrušeno, stejně jako výčet možností kompenzace (vrácení vstupného, výměna vstupenky na jiný termín). Tohle je (má jediná) zkušenost, z níž jsem si odvodil Vaši komunikaci při mimořádné události.

V oznámení o zrušení Matky stojí jen to, že se Matka nemůže odehrát a místo ní nasazujete Plíce. Poučen Vaším komunikačním stylem z předchozího případu si to interpretuju tak, že informujete o mimořádné události a uvádíte výčet možností kompenzace - místo Matky uvidím Plíce. Nikde ani náznak možnosti vrácení vstupného. Že je to samozřejmé? Jednak obecně není (minimálně jedna ze štědře subvencovaných příspěvkových organizací HMP má v obchodních podmínkách explicitně uvedeno, že v případě změny představení se vstupné nevrací), ale i kdyby ano, pak by to bylo o to samozřejmější v případě zrušeného Otce, ovšem v tomto případě ta možnost přesto uvedena byla.

Ať se na to dívám, jak chci, přijde mi, že ta oznámení dohromady říkají "Chtěls Matku? Dostaneš Plíce. Nelíbí? Se s tim smiř." A to mě naštvalo. Jak se tomu dalo předejít? Kdyby mi někdo odpoledne zavolal, jistě bychom se k tomu dostali. Kdyby v tom oznámení stálo, že pokud někdo Plíce vidět nechce, bude mu vstupné vráceno (což by odpovídalo oznámení u Otce), tak bych postupoval stejně jako v předchozím případě, e-mail na pokladnu.

Ani jedno se však nestalo. Abych nezapomněl, byla tu ještě třetí možnost, kdyby mi kolega o změněném představení nenapsal, nakonec bych skončil u pokladny, kde by mi bylo vstupné vráceno. A stálo by mě to jen tři hodiny času (rozdíl mezi práce - domů a práce - Kladno - domů) a skoro polovinu toho vstupného za autobus Praha - Kladno a zpět. Jistě chápete, že ani tento scénář nepovažuji za ideální (a ještě že na něj nedošlo, protože pak by tu byl blog "Jak jsem se zbytečně trmácel do Kladna" bez možnosti najít společnou řeč, z Vašeho pohledu by vše proběhlo standardně, já bych ale byl otrávený ze zbytečné cesty).

V obecné rovině beru všechny Vaše argumenty - obecně vzato opravdu není zvykem informovat diváky o změně představení přímo, obecně vzato to totiž nebývá ani časově zvládnutelné ani možné, protože kontakt na některé divadlo prostě nemá. A to, že jste místo dalšího zrušeného představení divákům nabídli jiné představení, Vám jde též k dobru (zvláště když se dá předpokládat, že Plíce vzhledem k divácké kapacitě jejich řešení ne každý viděl, navíc jde též o současnou dramatiku, takže z možných alternativ je to ta nejlepší).

Jenže já (a ani tato situace) nejsem "obecně vzato". Kontakt na mě máte (telefon i e-mail), čas na osobní kontakt byl (obvolat řekněme dvacet lidí během šesti hodin se zvládnout dá), případně poslat hromadný e-mail vyjde časově srovnatelně jako pověsit oznámení na web a Facebook. Zajet si jen tak na otočku do Kladna je pro mě docela náročná kratochvíle a Plíce jsem viděl už na čtvrté repríze. Všechna "obecně vzato" se tak obrátila proti mně a došlo k pro mě subjektivně nešťastné situaci (to vše na pozadí frustrace z toho, že bych Otce i Matku opravdu chtěl vidět, soudě z ohlasů, jež mám, by pro mě ony inscenace byly zajímavé), o to nešťastnější, že existovalo několik snadných možností, jak jí předejít.

---

Tak, zbývá otázka onemocnění. Pravdou je, že o to vlastně v této kauze nejde, ale uznávám, že jsem do toho začal rýpat já, tak teď neuteču. Následující řádky berte spíše tak, že si třídím své myšlenky na toto téma (byť jsou podle mě aspoň v rovině možného relevantní k tomuto konkrétnímu případu, zabývají se divadelním prostředím, jehož jste součástí), stejně jako jsem svůj blog využil k přebrání si myšlenek o Vašem divadle, které se mi neurčitě honily hlavou.

Už jsem viděl herce hrát s vysokou horečkou (což jsem se dozvěděl až zpětně, na jeho výkonu se to nijak nepodepsalo). Viděl jsem herce odehrát představení s nohou v sádře o francouzských holích. A bohužel jsem též viděl, jak herec zkolaboval čtvrt hodiny před začátkem představení a odvážela ho záchranka na pojízdném lůžku, přecenil své síly (ale jen trochu, možná nechybělo mnoho a zkolaboval by až po představení).

Co tím chci říct? Obecně vzato je jedna věc mít neschopenku, úplně jiná pak, zda je "použita". Herci jsou fascinující tím, co jsou pro divadlo ochotni podstoupit, samotné představení je pak magické tím, jak jeho energie dokáže potlačit "rýmičku" i mnohem vážnější problémy. Pokud chcete výmluvný důkaz vlivu mysli (a společenství) na tělo, pak ho najdete právě v herecké profesi.

Jenže to je kromě zdroje mého obdivu k hercům i důvod, proč pro mě argument "Máme na to papír." není moc zajímavý. Já Vám věřím, že ho máte, tudíž i to, že z určitého pohledu je tvrzení "zrušeno pro nemoc" pravdivé. Jenže to je pravda účetních výkazů, binárního uvažování ano/ne a na tuhle notu já netančím.

Když to trochu rozvedu, ona může být dokonce svým způsobem pravda, že zdravotní stav skutečně někomu nedovolil odehrát Matku, ale Vinnetoua následující den už ano. Hrát pro prázdný sál s tím, že musím podat plný výkon, protože jsem profesionál a právě to si zaslouží ta hrstka statečných, kteří dorazili, je extra zátěž (a to možná dokonce větší, než odehrát představení jako takové). A může znamenat "Sorry, tohle fakt nedám.", ale může znamenat též "Asi to dám, ale pak padnu a zítra budu zcela nepoužitelný." (což znamená rozhodování zklamat dvacet lidí dnes nebo dvě stě zítra).

No a pak je tu ještě to, že každá role má jiné fyzické a psychické požadavky na toho kterého herce, takže konkrétní herec v konkrétní chvíli opravdu může být schopen některé představení odehrát, zatímco jiné ne. Tohle všechno podle mě silně problematizuje úvahu "Zrušili jsme představení kvůli onemocnění, což můžeme doložit, naše svědomí je čisté.", kolik z té psychologicko-ekonomické reality divadla může takový doklad podchytit?

---

A teď ještě k Vašim konkrétním argumentům, ať je má odpověď úplná. To, že byl Vinnetou minulý měsíc zrušen, je pravda, ale přiznám se, že nechápu, proč bych to měl uvádět (a jak to souvisí s mou teorií). Pokud tvrdím, že v některých případech je nemoc zástupným důvodem (či je jedním z důvodů ve složitém vztahu s jinými, přičemž skutečným důvodem zrušení je vyhodnocení situace jako celku), nepopírám tím přece, že jindy herec opravdu není schopen se na jeviště ani doplazit. Herec pod vlivem divadelního kouzla je sice nadprůměrně odolný tvor, ale pořád zůstává člověkem a má své hranice. Jinak řečeno, situace onemocnění herce je relativní "na jednom konci spektra", ale na opačném je zároveň opravdu (někdy až mrazivě) jasná.

Soutěž. Inu, to, že jste ji v pondělí vyhlásili, znamená akorát to, že jste v pondělí věřili, že se ve středu hrát bude. Opět mohu čerpat ze své zkušenosti, v různých divadlech se mi už stalo, že ještě minutu před začátkem představení (či dokonce deset minut po) nebylo jasné, zda se bude hrát. To jsou však situace, kdy zodpovědná osoba rozhodla, že minimum je x diváků, a čeká se, zda se náhodou ještě někdo neobjeví. Stalo se mi to jinde, proč by se mi to nemohlo stát v Kladně? A je až tak divný předpoklad, že když ta situace reálně hrozí, tak to divadlo zabalí už o několik hodin dříve, protože to se dá ještě "vyjednávat" o důvodu (zatímco když devět diváků čeká před sálem na desátého, je jasné, která bije), zvláště když máte v šuplíku papír, který to doloží (ano, tohle je cynický pohled, který je Vám třeba cizí, uvádím ho pro úplnost)?

Stejně se dá naložit i s argumentem, že jste v minulosti hráli pro malý počet diváků. Jo, to je možné a budiž Vám to ke cti. A chápu, že se tím nechlubíte, protože když se toho chytnou "správní lidé", vezmou si z toho akorát informaci "hrají pro malý počet diváků", což je z výkonostního hlediska prostě průšvih. Jenže kolik je to málo? Vím já, zda třeba nemáte také stanovený minimální počet diváků? Z pohledu celého sálu je třicet stejně málo jako dvacet, ale z procesního hlediska už to rozdíl být může.

Stejně tak i v případě, že jste někdy hráli pro ještě méně diváků, můžu nadhodit otázku, jak často si něco takového můžete dovolit. Výkonnost divadla je statistickou informací a pod ní se může skrývat všelijaké vyvažování lidské a ekonomické stránky v tom kterém případě. Opět se dostáváme k problému, že realita divadla je (aspoň "na jednom konci spektra") příliš složitá na to, aby se dala naporcovat a označit nálepkami ano/ne.

A to by mohlo být vše, pokud se nyní cítíte opět nespravedlivě osočeni, omlouvám se, skutečně to není to, o co mi jde, i tyto konkrétní reakce berte spíše jako zachycení toho, co jsem kde během své "divácké kariéry" zažil či zaslechl. Sice mé pochybnosti z principu nemůžete rozptýlit, ale to ani nemusíte, já nejsem ten, komu skládáte účty (a můj případ je vyřešen už tím, že jste zareagovali rychle a vstřícně vzhledem k tomu, co jsem Vám "dovolil").

---

Na závěr tedy děkuji za Vaši reakci, jež je neobvykle profesionální (i zde mám možnost srovnání a jiní by se od Vás mohli učit), na jedné straně mi dala přesně to, co jsem potřeboval, tedy osobní přístup, o nějž jsem byl z mého pohledu předvčerejšími událostmi ošizen, ovšem při zachování Vaší pozice v oblastech, o něž hrajete. Těch jsem se sice (z Vašeho pohledu nespravedlivě) dotkl, ale pravdou je, že moje hra to není (plus přiznávám i další postranní úmysly, kromě již zmíněné možnosti "hodit na papír" své myšlenky ohledně Vaší aktuální situace i něco tak nízkého jako pobavit své kolegy).

A na úplný závěr ještě něco radostného, zjistil jsem, že by se inscenace Otec / Matka měla objevit na Divadelním světě Brno. Gratuluji a těším se, že ji tam snad konečně uvidím (a to dokonce tak, jak byla původně zamýšlena).