Blog redakce i-divadla

Blog za 180 Kč aneb Není zač, nechápu
vydáno: 24.2.2016, Jiří Koula

V Městském divadle Kladno mají na repertoáru tak trochu záhadnou inscenaci Otec / Matka. Vlastně dvě inscenace, Otec a Matka. Nebo možná nemají. Že je to zmatené? A to je jen začátek.

Můj příběh

To bylo tak, v říjnu loňského roku uvedlo divadlo inscenaci Otec / Matka sestávající ze dvou her současného francouzského dramatika Floriana Zellera. Šlo o poslední počin uměleckého šéfa Daniela Přibyla, který o pár týdnů později ve funkci skončil. Inscenace byla posléze rozdělena na dvě uváděné samostatně, já trochu zaspal, takže jsem si naplánoval návštěvu až na únor, konkrétně Otce 10. a Matku 24. února, zakoupil jsem vstupenky a čekal.

Jenže ouha, 10. února v 14:01 mi zazvonil telefon, volala pokladní z Kladna, že se večerní představení ruší kvůli zranění herce. Inu, to se holt stává, zranění si člověk nenaplánuje a šlo o štěstí v neštěstí, že se tak stalo před představením, na něž bylo prodáno nějakých patnáct lístků (když jsem se díval naposled, takže to nakonec mohlo být o pár víc), aspoň to nemrzelo příliš mnoho diváků. A to zranění nebylo zřejmě ani nijak vážné, protože během deseti dnů už se každý z herců účinkujících v Otci objevil v jiném ze svých představení.

Takže nakonec celkově jen taková drobná patálie, s pokladní jsem se domluvil na vrácení vstupného, poslal e-mailem číslo účtu a za týden mi vrácené vstupné skutečně přišlo, ze strany divadla zcela korektní jednání. Zároveň jsem si na večer vyhlédl jiné představení, takže se vlastně nic nestalo, tedy až na to, že jsem dosud neviděl Otce a možná už nebudu mít příležitost, v březnovém programu nefiguruje a vzhledem k situaci v Kladně a (ne)zájmu o tuto inscenaci není nepravděpodobné, že je inscenace již po neohlášené derniéře.

Zbývala tak alespoň Matka o dva týdny později, tedy dnes. Nikdo mi nevolal, tak jsem se v 17:20 v práci začal balit a chystat směr Kladno. Ještě před odchodem jsem si řekl, že si pročtu e-maily, a ejhle, na co jsem nenarazil, kolega mi poslal zkopírovanou zprávu z webu či Facebooku divadla, že z důvodu nemoci se místo Matky budou hrát Plíce. Inu, nejen zranění, ale i nemoc se ne vždy dá naplánovat, že. A zase to štěstí v neštěstí, prodaných 18 lístků (stav k dnešnímu ránu) znamená opět jen málo zklamaných diváků.

A zase nepůjde o nic až tak vážného, Tomáš Petřík, Petr Buchta i Petra Tenorová se objeví už zítra ve (vyprodaném) Vinnetouovi (poslední jmenovanou by teoreticky mohla alternovat Lenka Zahradnická, jež ale zrovna zítra hubí trampy v A studiu Rubín), Alena Štréblová pozítří v Brémské svobodě (pokud je tedy 52 prodaných vstupenek dostatečně účinná medicína, ale věřím, že ano). Takže opět skoro o nic nejde, akorát jsem dosud neviděl Matku a dost možná už ani neuvidím.

Je něco podivného v divadle kladenském

Jak už je zřejmě patrné z mých poznámek, byť mám tendenci předpokládat, že lidé mluví pravdu, občas je to těžké. Třeba když se náhle vyskytne zranění a o dva týdny stejně náhle nemoc, přičemž oboje se přihodí zrovna tak šikovně, že se nemusí hrát v hlavním sále Divadla Lampion pro diváky, kteří by se vešli do jedné řady s přístavky, ale zároveň to neovlivní následující (ve druhém případě dokonce bezprostředně) lukrativnější představení.

A pak je tu ten rozdíl v komunikaci obou případů. Ano, v prvním šlo o představení zrušené, v druhém "jen" o náhradu. Jsem ale divný já, když předpokládám, že by někdo mohl i dnes ve 14:01 zvednout telefon a informovat mě, že nepojedu na Matku, nýbrž na Plíce? Nebo je mou povinností procházet web či Facebook divadla, zda se něco nezměnilo?

Ale ono je to vlastně vcelku konzistentní s postojem ředitelky divadla Blanky Bendlové. Když se herci začali bouřit proti odvolání Daniela Přibyla a nejistotě dalšího směřování divadla, nechala se slyšet v tom smyslu, že nechápe ten rozruch, že hercům může být přece jedno, v čem hrají. Tak třeba má stejný názor i na publikum, vždyť mi může být jedno, zda jedu na Matku nebo na Plíce, hlavně že mám kulturní zážitek, no ne?

Bohužel mně to jedno není. Abyste rozuměli, Plíce považuji za zdařilý text. Považoval jsem je za něj už po scénickém čtení Divadla Letí, stejně jako po zhlédnutí kladenské inscenace před deseti měsíci. I onu inscenaci považuji za kvalitní (jak už jsem se vyjádřil ve svém komentáři), pokud jste ji dosud neviděli, doporučuji. Ale že by to byla až taková pecka, abych kvůli jejímu druhému zhlédnutí vyrazil uprostřed pracovního týdne do Kladna? Tak to zase ne. Takže těch 180 Kč za lístek, který propadl, beru jako poplatek za možnost sepsat tento blog.

Něco na vyvážení

Ze svého rozčarování nad dnešní situací jsem se už vypsal a je možné, že si říkáte, že jsem v duelu Bendlová - Přibyl sekundantem druhého. Pravdou ale je, že situaci nepovažuji za tak jednoznačnou. Daniel Přibyl se v Kladně snažil vybudovat scénu, jejíž repertoár by slušel pražskému divadlu. Ne snad, že by to platilo pro všechny tituly, ale směřování k moderní dramatice, náročnějším kusům a hostujícím režisérům s výrazným rukopisem (a občas též hostujícím hvězdám místo hledání ve vlastních řadách) je zjevné a hlavně nepoměrně výraznější, než by odpovídalo relativnímu počtu diváků, kteří takovou dramaturgii ocení.

Důvodem není to, že bych snad kladenské diváky považoval za burany neschopné ocenit to pravé umění, potíž je v tom, že Kladno má jen jedno (profesionální dospělé) divadlo a zároveň necelých sedmdesát tisíc obyvatel, jež by mělo primárně obsluhovat. To znamená, že i v případě, kdy bude skladba publika co do zájmů shodná s tím v Praze, tak začnete-li protežovat určitý vyhraněný směr, tak jednak máte osmnáctkrát méně potenciálních diváků, jednak ti, které vaše koncepce nezaujme, nemají jednoduchou možnost jít jinam.

To znamená na jedné straně výrazné riziko prázdných sálů, na druhé pak poměrně velké množství diváků stěžujících si, že nemají "svoje divadlo". Jak z toho ven? Nevím, kdybych to věděl, ucházel bych se o post uměleckého šéfa kladenského divadla. Diváci však svými peněženkami rozhodli, že přibylovská cesta nebude to pravé, pokud na představení uváděné v sále s kapacitou 186 řádných míst (plus přístavky) neprodáte ani dvacet vstupenek, těžko argumentovat tím, že se snažíte diváky vychovat, povznést, zjevně se snažíte o příliš velký skok.

Závěr

I když se teď možná může zdát, že se vyznění tohoto blogu přechýlilo na opačnou stranu a za problém považuji to, že Daniel Přibyl umístil do velkého sálu inscenaci s potenciálem naplnit za současných podmínek tak maximálně foyer či kavárnu, není tomu tak. To je něco, co se stalo před čtyřmi měsíci a dnes je to prostý fakt.

Ovšem dnešní situace, kdy došlo ke změně inscenace, aniž by se někdo obtěžoval o tom informovat diváky, a nebýt pozorného kolegy Jirky Landy (kterému tímto děkuji), zjistil bych to až před divadlem, padá na hlavu někoho jiného. A stejně tak i maskování malého množství prodaných vstupenek zraněním a nemocí (byť zde nemohu vyloučit možnost, že k těmto událostem skutečně došlo a třeba zítřejšího Vinnetoua někdo odehraje s vysokou horečkou jen díky tomu, že si dnes mohl oddechnout a nabrat aspoň trochu sil).

Sečteno a podtrženo, když jsem před týdnem sestavoval nominace do naší výroční ankety, v kategorii nejoblíbenější divadlo skončilo Městské divadlo Kladno těsně pod čarou. Přiznávám, že jsem jedním z diváků, jež Daniel Přibyl svou dramaturgií oslovil, a do Kladna jsem si za ní rád zajel.

Obávám se však, že příští rok se mi v žebříčku už vůbec neobjeví, přičemž dnešní zkušenost se řadí mezi důvody, proč tomu tak bude (a pokud někomu vrtá hlavou druhá část názvu tohoto blogu, jde o odpověď na poděkování za pochopení v oznámení o změně dnešního titulu, způsob, jakým k oznámení došlo, opravdu nechápu).


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu