Blog redakce i-divadla

Blog za 180 Kč aneb Není zač, nechápu
vydáno: 24.2.2016, Jiří Koula

V Městském divadle Kladno mají na repertoáru tak trochu záhadnou inscenaci Otec / Matka. Vlastně dvě inscenace, Otec a Matka. Nebo možná nemají. Že je to zmatené? A to je jen začátek.

Můj příběh

To bylo tak, v říjnu loňského roku uvedlo divadlo inscenaci Otec / Matka sestávající ze dvou her současného francouzského dramatika Floriana Zellera. Šlo o poslední počin uměleckého šéfa Daniela Přibyla, který o pár týdnů později ve funkci skončil. Inscenace byla posléze rozdělena na dvě uváděné samostatně, já trochu zaspal, takže jsem si naplánoval návštěvu až na únor, konkrétně Otce 10. a Matku 24. února, zakoupil jsem vstupenky a čekal.

Jenže ouha, 10. února v 14:01 mi zazvonil telefon, volala pokladní z Kladna, že se večerní představení ruší kvůli zranění herce. Inu, to se holt stává, zranění si člověk nenaplánuje a šlo o štěstí v neštěstí, že se tak stalo před představením, na něž bylo prodáno nějakých patnáct lístků (když jsem se díval naposled, takže to nakonec mohlo být o pár víc), aspoň to nemrzelo příliš mnoho diváků. A to zranění nebylo zřejmě ani nijak vážné, protože během deseti dnů už se každý z herců účinkujících v Otci objevil v jiném ze svých představení.

Takže nakonec celkově jen taková drobná patálie, s pokladní jsem se domluvil na vrácení vstupného, poslal e-mailem číslo účtu a za týden mi vrácené vstupné skutečně přišlo, ze strany divadla zcela korektní jednání. Zároveň jsem si na večer vyhlédl jiné představení, takže se vlastně nic nestalo, tedy až na to, že jsem dosud neviděl Otce a možná už nebudu mít příležitost, v březnovém programu nefiguruje a vzhledem k situaci v Kladně a (ne)zájmu o tuto inscenaci není nepravděpodobné, že je inscenace již po neohlášené derniéře.

Zbývala tak alespoň Matka o dva týdny později, tedy dnes. Nikdo mi nevolal, tak jsem se v 17:20 v práci začal balit a chystat směr Kladno. Ještě před odchodem jsem si řekl, že si pročtu e-maily, a ejhle, na co jsem nenarazil, kolega mi poslal zkopírovanou zprávu z webu či Facebooku divadla, že z důvodu nemoci se místo Matky budou hrát Plíce. Inu, nejen zranění, ale i nemoc se ne vždy dá naplánovat, že. A zase to štěstí v neštěstí, prodaných 18 lístků (stav k dnešnímu ránu) znamená opět jen málo zklamaných diváků.

A zase nepůjde o nic až tak vážného, Tomáš Petřík, Petr Buchta i Petra Tenorová se objeví už zítra ve (vyprodaném) Vinnetouovi (poslední jmenovanou by teoreticky mohla alternovat Lenka Zahradnická, jež ale zrovna zítra hubí trampy v A studiu Rubín), Alena Štréblová pozítří v Brémské svobodě (pokud je tedy 52 prodaných vstupenek dostatečně účinná medicína, ale věřím, že ano). Takže opět skoro o nic nejde, akorát jsem dosud neviděl Matku a dost možná už ani neuvidím.

Je něco podivného v divadle kladenském

Jak už je zřejmě patrné z mých poznámek, byť mám tendenci předpokládat, že lidé mluví pravdu, občas je to těžké. Třeba když se náhle vyskytne zranění a o dva týdny stejně náhle nemoc, přičemž oboje se přihodí zrovna tak šikovně, že se nemusí hrát v hlavním sále Divadla Lampion pro diváky, kteří by se vešli do jedné řady s přístavky, ale zároveň to neovlivní následující (ve druhém případě dokonce bezprostředně) lukrativnější představení.

A pak je tu ten rozdíl v komunikaci obou případů. Ano, v prvním šlo o představení zrušené, v druhém "jen" o náhradu. Jsem ale divný já, když předpokládám, že by někdo mohl i dnes ve 14:01 zvednout telefon a informovat mě, že nepojedu na Matku, nýbrž na Plíce? Nebo je mou povinností procházet web či Facebook divadla, zda se něco nezměnilo?

Ale ono je to vlastně vcelku konzistentní s postojem ředitelky divadla Blanky Bendlové. Když se herci začali bouřit proti odvolání Daniela Přibyla a nejistotě dalšího směřování divadla, nechala se slyšet v tom smyslu, že nechápe ten rozruch, že hercům může být přece jedno, v čem hrají. Tak třeba má stejný názor i na publikum, vždyť mi může být jedno, zda jedu na Matku nebo na Plíce, hlavně že mám kulturní zážitek, no ne?

Bohužel mně to jedno není. Abyste rozuměli, Plíce považuji za zdařilý text. Považoval jsem je za něj už po scénickém čtení Divadla Letí, stejně jako po zhlédnutí kladenské inscenace před deseti měsíci. I onu inscenaci považuji za kvalitní (jak už jsem se vyjádřil ve svém komentáři), pokud jste ji dosud neviděli, doporučuji. Ale že by to byla až taková pecka, abych kvůli jejímu druhému zhlédnutí vyrazil uprostřed pracovního týdne do Kladna? Tak to zase ne. Takže těch 180 Kč za lístek, který propadl, beru jako poplatek za možnost sepsat tento blog.

Něco na vyvážení

Ze svého rozčarování nad dnešní situací jsem se už vypsal a je možné, že si říkáte, že jsem v duelu Bendlová - Přibyl sekundantem druhého. Pravdou ale je, že situaci nepovažuji za tak jednoznačnou. Daniel Přibyl se v Kladně snažil vybudovat scénu, jejíž repertoár by slušel pražskému divadlu. Ne snad, že by to platilo pro všechny tituly, ale směřování k moderní dramatice, náročnějším kusům a hostujícím režisérům s výrazným rukopisem (a občas též hostujícím hvězdám místo hledání ve vlastních řadách) je zjevné a hlavně nepoměrně výraznější, než by odpovídalo relativnímu počtu diváků, kteří takovou dramaturgii ocení.

Důvodem není to, že bych snad kladenské diváky považoval za burany neschopné ocenit to pravé umění, potíž je v tom, že Kladno má jen jedno (profesionální dospělé) divadlo a zároveň necelých sedmdesát tisíc obyvatel, jež by mělo primárně obsluhovat. To znamená, že i v případě, kdy bude skladba publika co do zájmů shodná s tím v Praze, tak začnete-li protežovat určitý vyhraněný směr, tak jednak máte osmnáctkrát méně potenciálních diváků, jednak ti, které vaše koncepce nezaujme, nemají jednoduchou možnost jít jinam.

To znamená na jedné straně výrazné riziko prázdných sálů, na druhé pak poměrně velké množství diváků stěžujících si, že nemají "svoje divadlo". Jak z toho ven? Nevím, kdybych to věděl, ucházel bych se o post uměleckého šéfa kladenského divadla. Diváci však svými peněženkami rozhodli, že přibylovská cesta nebude to pravé, pokud na představení uváděné v sále s kapacitou 186 řádných míst (plus přístavky) neprodáte ani dvacet vstupenek, těžko argumentovat tím, že se snažíte diváky vychovat, povznést, zjevně se snažíte o příliš velký skok.

Závěr

I když se teď možná může zdát, že se vyznění tohoto blogu přechýlilo na opačnou stranu a za problém považuji to, že Daniel Přibyl umístil do velkého sálu inscenaci s potenciálem naplnit za současných podmínek tak maximálně foyer či kavárnu, není tomu tak. To je něco, co se stalo před čtyřmi měsíci a dnes je to prostý fakt.

Ovšem dnešní situace, kdy došlo ke změně inscenace, aniž by se někdo obtěžoval o tom informovat diváky, a nebýt pozorného kolegy Jirky Landy (kterému tímto děkuji), zjistil bych to až před divadlem, padá na hlavu někoho jiného. A stejně tak i maskování malého množství prodaných vstupenek zraněním a nemocí (byť zde nemohu vyloučit možnost, že k těmto událostem skutečně došlo a třeba zítřejšího Vinnetoua někdo odehraje s vysokou horečkou jen díky tomu, že si dnes mohl oddechnout a nabrat aspoň trochu sil).

Sečteno a podtrženo, když jsem před týdnem sestavoval nominace do naší výroční ankety, v kategorii nejoblíbenější divadlo skončilo Městské divadlo Kladno těsně pod čarou. Přiznávám, že jsem jedním z diváků, jež Daniel Přibyl svou dramaturgií oslovil, a do Kladna jsem si za ní rád zajel.

Obávám se však, že příští rok se mi v žebříčku už vůbec neobjeví, přičemž dnešní zkušenost se řadí mezi důvody, proč tomu tak bude (a pokud někomu vrtá hlavou druhá část názvu tohoto blogu, jde o odpověď na poděkování za pochopení v oznámení o změně dnešního titulu, způsob, jakým k oznámení došlo, opravdu nechápu).


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Městské divadlo Kladno - Lucie Chocholová (25.2.2016, 09:52:04)  reagovat
Děkujeme
Děkujeme.
Upřímně děkujeme za Váš čas a energii, kterou jste našemu divadlu věnoval a musím říci, že v některých ohledech jsou Vaše úvahy výstižné a trefné. Dokonce i více než byli schopní projevit někteří odborníci a novináři, kteří o divadle v poslední době publikovali články.
Dovolte nám však na pravou míru uvést pár FAKTŮ, které umožní Vašim čtenářům možnost dosáhnout i jiných závěrů, než jsou Ty, které uvádíte.
Ačkoliv to není něco čím bychom se rádi chlubili, divadlo již v minulosti několikrát hrálo pro stejný, rozuměno malý, počet diváků a to nejen tuto inscenaci. Těžko nás můžete podezřívat, že kamuflujeme neprodané představení nemocí, když ještě dva dny před tím vyhlašujeme soutěž a výhercům rozdáváme volné vstupenky. Dalším faktem je, že Vámi zmiňovaný Vinnetou byl minulý měsíc také z důvodu nemoci rušen. To ve svém článku neuvádíte ačkoliv se dá tato informace dohledat. Ale chápu, že tento fakt nespadá do teorie, že nízkou prodejnost kamuflujeme nemocí a úrazy. Dalším faktem je, že při každém oznámení nemoci nebo úrazu důsledně požadujeme lékařské potvrzení, které nám bylo vždy doloženo a to i v případě zrušených představení Otec, Matka.
Nezpochybnitelným faktem také je, že pokud dojde v jakémkoliv divadle ke změně představení nebývá obvyklé, že se tato informace oznamuje jednotlivým divákům telefonicky předem . A to se domnívám je běžný úzus všude, nejen na Kladně.
Jediné co se tak může zdát nepochopitelné, je fakt, že představení Matka bylo nahrazeno představením Plíce. V tomto ohledu nám nezbývá než doufat, že nám budou naši diváci věřit, že toto rozhodnutí bylo motivováno tím, je OPĚT neposílat z pokladny divadla domů bez náhrady. Ne všichni diváci nám na sebe při koupi vstupenek zanechají kontakt.
Faktem také je, že všem divákům, kteří včera dorazili na představení Matka a Plíce již viděli či je nechtěli z jiných důvodů vidět, bylo vstupné bez problémů vráceno. Obrátil jste se na pokladnu i Vy? Velice rádi Vám Vaše peníze vrátíme či nabídneme náhradu, která pro Vás bude adekvátní.
Jiří Koula (26.2.2016, 09:54:13)  reagovat
Re: Děkujeme
Děkuji za rychlou reakci, ještě se poněkud rozepíšu (ale nenutím Vás to číst, to už je jen moje grafománie), tak to vezmu od toho nejdůležitějšího. Adekvátní náhrada - už se stalo, chtěl jsem být slyšen jako konkrétní člověk, což se mi splnilo, zbytek je historie.

---

Proces v případě změny představení. Beru si ponaučení pro příště a možná mám i jedno pro Vás. To, že jste těm, kteří Plíce nechtěli vidět, bez problémů vrátili vstupné, Vás šlechtí. Otázka však zní: Jak jsem mohl vědět, že tomu tak bude? Když jste zrušili Otce, v oznámení stálo, že je představení zrušeno, stejně jako výčet možností kompenzace (vrácení vstupného, výměna vstupenky na jiný termín). Tohle je (má jediná) zkušenost, z níž jsem si odvodil Vaši komunikaci při mimořádné události.

V oznámení o zrušení Matky stojí jen to, že se Matka nemůže odehrát a místo ní nasazujete Plíce. Poučen Vaším komunikačním stylem z předchozího případu si to interpretuju tak, že informujete o mimořádné události a uvádíte výčet možností kompenzace - místo Matky uvidím Plíce. Nikde ani náznak možnosti vrácení vstupného. Že je to samozřejmé? Jednak obecně není (minimálně jedna ze štědře subvencovaných příspěvkových organizací HMP má v obchodních podmínkách explicitně uvedeno, že v případě změny představení se vstupné nevrací), ale i kdyby ano, pak by to bylo o to samozřejmější v případě zrušeného Otce, ovšem v tomto případě ta možnost přesto uvedena byla.

Ať se na to dívám, jak chci, přijde mi, že ta oznámení dohromady říkají "Chtěls Matku? Dostaneš Plíce. Nelíbí? Se s tim smiř." A to mě naštvalo. Jak se tomu dalo předejít? Kdyby mi někdo odpoledne zavolal, jistě bychom se k tomu dostali. Kdyby v tom oznámení stálo, že pokud někdo Plíce vidět nechce, bude mu vstupné vráceno (což by odpovídalo oznámení u Otce), tak bych postupoval stejně jako v předchozím případě, e-mail na pokladnu.

Ani jedno se však nestalo. Abych nezapomněl, byla tu ještě třetí možnost, kdyby mi kolega o změněném představení nenapsal, nakonec bych skončil u pokladny, kde by mi bylo vstupné vráceno. A stálo by mě to jen tři hodiny času (rozdíl mezi práce - domů a práce - Kladno - domů) a skoro polovinu toho vstupného za autobus Praha - Kladno a zpět. Jistě chápete, že ani tento scénář nepovažuji za ideální (a ještě že na něj nedošlo, protože pak by tu byl blog "Jak jsem se zbytečně trmácel do Kladna" bez možnosti najít společnou řeč, z Vašeho pohledu by vše proběhlo standardně, já bych ale byl otrávený ze zbytečné cesty).

V obecné rovině beru všechny Vaše argumenty - obecně vzato opravdu není zvykem informovat diváky o změně představení přímo, obecně vzato to totiž nebývá ani časově zvládnutelné ani možné, protože kontakt na některé divadlo prostě nemá. A to, že jste místo dalšího zrušeného představení divákům nabídli jiné představení, Vám jde též k dobru (zvláště když se dá předpokládat, že Plíce vzhledem k divácké kapacitě jejich řešení ne každý viděl, navíc jde též o současnou dramatiku, takže z možných alternativ je to ta nejlepší).

Jenže já (a ani tato situace) nejsem "obecně vzato". Kontakt na mě máte (telefon i e-mail), čas na osobní kontakt byl (obvolat řekněme dvacet lidí během šesti hodin se zvládnout dá), případně poslat hromadný e-mail vyjde časově srovnatelně jako pověsit oznámení na web a Facebook. Zajet si jen tak na otočku do Kladna je pro mě docela náročná kratochvíle a Plíce jsem viděl už na čtvrté repríze. Všechna "obecně vzato" se tak obrátila proti mně a došlo k pro mě subjektivně nešťastné situaci (to vše na pozadí frustrace z toho, že bych Otce i Matku opravdu chtěl vidět, soudě z ohlasů, jež mám, by pro mě ony inscenace byly zajímavé), o to nešťastnější, že existovalo několik snadných možností, jak jí předejít.

---

Tak, zbývá otázka onemocnění. Pravdou je, že o to vlastně v této kauze nejde, ale uznávám, že jsem do toho začal rýpat já, tak teď neuteču. Následující řádky berte spíše tak, že si třídím své myšlenky na toto téma (byť jsou podle mě aspoň v rovině možného relevantní k tomuto konkrétnímu případu, zabývají se divadelním prostředím, jehož jste součástí), stejně jako jsem svůj blog využil k přebrání si myšlenek o Vašem divadle, které se mi neurčitě honily hlavou.

Už jsem viděl herce hrát s vysokou horečkou (což jsem se dozvěděl až zpětně, na jeho výkonu se to nijak nepodepsalo). Viděl jsem herce odehrát představení s nohou v sádře o francouzských holích. A bohužel jsem též viděl, jak herec zkolaboval čtvrt hodiny před začátkem představení a odvážela ho záchranka na pojízdném lůžku, přecenil své síly (ale jen trochu, možná nechybělo mnoho a zkolaboval by až po představení).

Co tím chci říct? Obecně vzato je jedna věc mít neschopenku, úplně jiná pak, zda je "použita". Herci jsou fascinující tím, co jsou pro divadlo ochotni podstoupit, samotné představení je pak magické tím, jak jeho energie dokáže potlačit "rýmičku" i mnohem vážnější problémy. Pokud chcete výmluvný důkaz vlivu mysli (a společenství) na tělo, pak ho najdete právě v herecké profesi.

Jenže to je kromě zdroje mého obdivu k hercům i důvod, proč pro mě argument "Máme na to papír." není moc zajímavý. Já Vám věřím, že ho máte, tudíž i to, že z určitého pohledu je tvrzení "zrušeno pro nemoc" pravdivé. Jenže to je pravda účetních výkazů, binárního uvažování ano/ne a na tuhle notu já netančím.

Když to trochu rozvedu, ona může být dokonce svým způsobem pravda, že zdravotní stav skutečně někomu nedovolil odehrát Matku, ale Vinnetoua následující den už ano. Hrát pro prázdný sál s tím, že musím podat plný výkon, protože jsem profesionál a právě to si zaslouží ta hrstka statečných, kteří dorazili, je extra zátěž (a to možná dokonce větší, než odehrát představení jako takové). A může znamenat "Sorry, tohle fakt nedám.", ale může znamenat též "Asi to dám, ale pak padnu a zítra budu zcela nepoužitelný." (což znamená rozhodování zklamat dvacet lidí dnes nebo dvě stě zítra).

No a pak je tu ještě to, že každá role má jiné fyzické a psychické požadavky na toho kterého herce, takže konkrétní herec v konkrétní chvíli opravdu může být schopen některé představení odehrát, zatímco jiné ne. Tohle všechno podle mě silně problematizuje úvahu "Zrušili jsme představení kvůli onemocnění, což můžeme doložit, naše svědomí je čisté.", kolik z té psychologicko-ekonomické reality divadla může takový doklad podchytit?

---

A teď ještě k Vašim konkrétním argumentům, ať je má odpověď úplná. To, že byl Vinnetou minulý měsíc zrušen, je pravda, ale přiznám se, že nechápu, proč bych to měl uvádět (a jak to souvisí s mou teorií). Pokud tvrdím, že v některých případech je nemoc zástupným důvodem (či je jedním z důvodů ve složitém vztahu s jinými, přičemž skutečným důvodem zrušení je vyhodnocení situace jako celku), nepopírám tím přece, že jindy herec opravdu není schopen se na jeviště ani doplazit. Herec pod vlivem divadelního kouzla je sice nadprůměrně odolný tvor, ale pořád zůstává člověkem a má své hranice. Jinak řečeno, situace onemocnění herce je relativní "na jednom konci spektra", ale na opačném je zároveň opravdu (někdy až mrazivě) jasná.

Soutěž. Inu, to, že jste ji v pondělí vyhlásili, znamená akorát to, že jste v pondělí věřili, že se ve středu hrát bude. Opět mohu čerpat ze své zkušenosti, v různých divadlech se mi už stalo, že ještě minutu před začátkem představení (či dokonce deset minut po) nebylo jasné, zda se bude hrát. To jsou však situace, kdy zodpovědná osoba rozhodla, že minimum je x diváků, a čeká se, zda se náhodou ještě někdo neobjeví. Stalo se mi to jinde, proč by se mi to nemohlo stát v Kladně? A je až tak divný předpoklad, že když ta situace reálně hrozí, tak to divadlo zabalí už o několik hodin dříve, protože to se dá ještě "vyjednávat" o důvodu (zatímco když devět diváků čeká před sálem na desátého, je jasné, která bije), zvláště když máte v šuplíku papír, který to doloží (ano, tohle je cynický pohled, který je Vám třeba cizí, uvádím ho pro úplnost)?

Stejně se dá naložit i s argumentem, že jste v minulosti hráli pro malý počet diváků. Jo, to je možné a budiž Vám to ke cti. A chápu, že se tím nechlubíte, protože když se toho chytnou "správní lidé", vezmou si z toho akorát informaci "hrají pro malý počet diváků", což je z výkonostního hlediska prostě průšvih. Jenže kolik je to málo? Vím já, zda třeba nemáte také stanovený minimální počet diváků? Z pohledu celého sálu je třicet stejně málo jako dvacet, ale z procesního hlediska už to rozdíl být může.

Stejně tak i v případě, že jste někdy hráli pro ještě méně diváků, můžu nadhodit otázku, jak často si něco takového můžete dovolit. Výkonnost divadla je statistickou informací a pod ní se může skrývat všelijaké vyvažování lidské a ekonomické stránky v tom kterém případě. Opět se dostáváme k problému, že realita divadla je (aspoň "na jednom konci spektra") příliš složitá na to, aby se dala naporcovat a označit nálepkami ano/ne.

A to by mohlo být vše, pokud se nyní cítíte opět nespravedlivě osočeni, omlouvám se, skutečně to není to, o co mi jde, i tyto konkrétní reakce berte spíše jako zachycení toho, co jsem kde během své "divácké kariéry" zažil či zaslechl. Sice mé pochybnosti z principu nemůžete rozptýlit, ale to ani nemusíte, já nejsem ten, komu skládáte účty (a můj případ je vyřešen už tím, že jste zareagovali rychle a vstřícně vzhledem k tomu, co jsem Vám "dovolil").

---

Na závěr tedy děkuji za Vaši reakci, jež je neobvykle profesionální (i zde mám možnost srovnání a jiní by se od Vás mohli učit), na jedné straně mi dala přesně to, co jsem potřeboval, tedy osobní přístup, o nějž jsem byl z mého pohledu předvčerejšími událostmi ošizen, ovšem při zachování Vaší pozice v oblastech, o něž hrajete. Těch jsem se sice (z Vašeho pohledu nespravedlivě) dotkl, ale pravdou je, že moje hra to není (plus přiznávám i další postranní úmysly, kromě již zmíněné možnosti "hodit na papír" své myšlenky ohledně Vaší aktuální situace i něco tak nízkého jako pobavit své kolegy).

A na úplný závěr ještě něco radostného, zjistil jsem, že by se inscenace Otec / Matka měla objevit na Divadelním světě Brno. Gratuluji a těším se, že ji tam snad konečně uvidím (a to dokonce tak, jak byla původně zamýšlena).