Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Jiří Hána coby "astrolog"... A dál?
Jiří Koula, 30.12.2010
Když jsem loni v listopadu zahlédl v metru reklamu na Astrologa - Jiřího Hánu s uhrančivým pohledem, bylo mi jasné, že si toto představení nenechám ujít. O hře jsem vlastně nic moc nevěděl, šel jsem na Jiřího Hánu v roli podvodníčka... A to je přesně to, co jsem dostal.

Jiří Hána coby zloděj a podvodník přijíždí se svou bandou do města, kde hodlá ukrást, na co přijde. To je nastínění hlavní zápletky a po celou první polovinu představení jde jen o jednu z kulis. Děj totiž není podstatný, odehrává se vlastně zdánlivě jen proto, že když je někde více lidí pohromadě, tak se prostě vždy něco odehrává, dochází k interakci, komunikaci.

Divák tedy není rušen dějem a může si plně vychutnat audiovizuální stránku díla. Zde musím souhlasit s Mouserem, "balkánská" hudba (a bez uvozovek bych napsal i cikánská) jako podkres drobných krádeží je v dnešní době počinem rozhodně povšimnutíhodným. A naopak, zde musím s Mouserem nesouhlasit, osobně spíše s povděkem kvituji i křiklavost kostýmů a scény, jasné teplé barvy mi k hudbou načrtnuté atmosféře vyloženě seděly.

Celkově mi tak první polovina přišla jako exkurze do konzistentního světa zlodějíčků a "hejlů", v němž jediné, co je důležité, je zaujmout, odvést pozornost, ukazovat každému, co touží vidět, a hlavně skrývat svoji podstatu a úmysly. Když jsem na tuto myšlenku přistoupil, báječně jsem se bavil a těšil se na druhou polovinu v obdobném duchu.

Přišlo ovšem veliké ale, stalo se totéž co u Oblomova v Dejvickém divadle - druhá polovina zbořila většinu toho, co první vystavěla, aby byl odvyprávěn příběh, iluze padly a zůstala nepříliš zajímavá ztřeštěná komedie, z větší části navíc bez Astrologa (a zde musím opět souhlasit s Mouserem - Jiří Hána je komik, kterých moc není).

Ač mám rád i komediantsví Vasila Fridricha a ač se Mašarova banda snažila (a typově byla vybrána opravdu perfektně, klobouk dolů), stejně bylo na jevišti prázdné místo.

A pak už zbývá jen závěr, v němž jsou všichni okradeni a přichází pointa, která přijít musela (a je vlastně naznačena i v anotaci ke hře na stránkách MDP), výsledkem je vzpomínka na první polovinu a rozladěnost z druhé, dojem rozpolcenosti a tomu odpovídající hodnocení.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.