Komentáře

Dobrý den,
dovolte prosím, abych se vložila do vaší diskuse, protože myslím, že už zachází příliš daleko.

V první řadě bych ráda řekla, že vaše identifikace byla chybně interpretována pouze panem PK, který neměl dostatek trpělivosti, aby váš obšírný text přečetl skutečně pozorně, proto se prosím o jeho reakci příliš neopírejte.
Zároveň bych ráda zmínila, že Prokop Vondruška nemá skutečný přehled o počtu nepozvaných kritiků ani o počtu „důležitých“ přátel tvůrčího týmu, kteří neměli lístek, ale do sálu byli vpuštěni.

Co se týká koncepce prostorového řešení inscenace Všechno nejlepší, Phoebe Zeitgeist!, nevidím v ní problém. Každé hlediště, a to ať už je kdekoli, má svoji kapacitu. Tuto kapacitu je někdy možné navýšit o nultou řadu či místa „nastojáka, ale i to má své meze.
Například na zmiňovaném Buzním kříži jsem se ocitla v roli diváka „postávajícího někde na kraji“, nic nevidícího a bolestně tlačeného ostatními diváky kamsi do zdi. To se prostě stane. Poznámku k Valentýnovi nechápu, vždy máme připravené polštářky pro „nultou řadu“, ale nikdy jich nebylo zapotřebí.

Samozřejmě nebudeme „nadále pouštět do sálu náhodný počet "bezlístkáčů" a za jádro případného problému považovat přebývajícího diváka, který přebývá prostě proto, že na jeho plánovaném místě sedí náš důležitý kamarád“.
Věřte, že pro mě osobně je „neznámý divák“ důležitější než nejdůležitější z důležitých kamarádů, dokonce i důležitější než moje matka, která na mých inscenacích již tradičně dostává ta nejhorší místa, a to právě proto, aby utrpělo co nejmenší množství „neznámých diváků“.
Omlouvám se tímto všem, kteří se zdají být poškozeni a slibuji, že při příští repríze, bude-li to třeba, osobně diváky na pokyny produkční Anny Vrbové (na jejíž hlavu bych celou nepříjemnost rozhodně neházela) usadím.

S pozdravem a přáním krásného dne,
A. V.