Blog redakce i-divadla

Ujetá hra o ujeté ruce
vydáno: 26.1.2011, Jiří Koula
Praktický tip na úvod - pokud se na toto představení chystáte a máte možnost si vybrat místo, vřele doporučuji pravou část hlediště, tedy sedadla s nižšími čísly. Vzhledem k výrazné asymetrii scény prochází osa prostoru, v němž se odehrává devadesát procent hry, přibližně sedadlem pět, nám na sedadlech čtrnáct až šestnáct se nejspíše ještě pár dní bude hlava samovolně natáčet doprava.

A nyní už ke hře samotné. Ujetá ruka je dílem Martina McDonagha. V této prosté a nepříliš objevné větě se skrývá vše podstatné, jdete na McDonagha a dostanete ho v celé jeho síle. K mému velmi milému překvapení se hra blíží spíše Panu Polštáři než k Osiřelému západu, diváka čeká pořádná porce opravdu, ale opravdu černého humoru skrze postavy, které se "tak trochu" vymykají těm, které potkáváte v běžném životě.

Dějištěm hry je (až na pár výjimek) pokoj v hotelu obsluhovaného opravdu netypickým recepčním (no, recepční...), do něhož jednoho dne dorazí muž, jehož posláním či posedlostí je hledat a doufat, že najde, spolu s nesourodým párem, který tvrdí, že již našel, tolik k ději, byla by škoda prozradit více.

Z výčtu postav v předchozím odstavci by se dalo usoudit, že hra je koncertem pro čtyři herce. A skutečně, hra je hereckým koncertem čtyř herců. V roli "toho, který hledá" se představí Marek Taclík, pár, jenž už prý našel, tvoří Markéta Stehlíková a Domingos Correia, recepčního (no, recepční...) ztvárňuje Martin Finger, jehož hostování v této hře považuju za mimořádně dobrou volbu.

Možná vám teď vrtá hlavou, proč píšu o kvartetu, když se v obsazení hry vykytuje šest jmen. Dobrá, zmíním i Petru Horváthovou a Michala Pavlatu, ti na jevišti jsou též a jejich postavy mají svůj význam, leč nemohu se zbavit dojmu, že mezi nimi a diváky (ale i ostatními herci) po celou dobu ční doslova hmatatelná bariéra. I tak ale v rámci prostoru, který jim byl dán, podávají výkon se zbytkem souznící.

Zbývá poslední aspekt hry, který nemohu nezmínit. Ujetá ruka je totiž hra politicky nekorektní. Pokud patříte k horlivým zastáncům rovnosti a práv Afroameričanů, homosexuálů či mentálně postižených a nedokážete svůj boj brát s nadhledem, je značně pravděpodobné, že vás hra za mandle zvedne ze židle (na druhou stranu, ochránci zvířat by mohli být potěšeni). Spíše než o plánovanou guerillu proti bojovníkům za lepší zítřky pro všechny jde ale o prostředek zapadající do obecně nestandardního McDonaghova humoru, urážky samotné jsou sebeironizujícím projevem postav a odrážejí, jak se zdravá bílá heterosexuální většina opravdu baví (navzdory "oficiálnímu názoru").

Sečteno a podtrženo, pokud vám je McDonaghův styl blízký a pokud před slovo humor rádi přidáváte adjektivum černý, Ujetou ruku si opravdu užijete.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.