Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
V Dlouhé vaří z vody... A docela chutně.
Jiří Koula, 9.5.2011
Dáváme děťátku klystýr! a "Kašlu na to!", řekla Hortensie, dvě hry, dvě aktovky, jeden "příběh". Pohrával jsem si s myšlenkou načrtnout "děj" jedné z her a nechat čtenáře hádat, o které jsem psal, při zachování dostatečné míry obecnosti by to totiž nebylo poznat.

Obě hry jsou o rozhádaném manželství, o hysterické nesnesitelné manželce a manželovi, který to z nějakého důvodu snáší, o pracovních záležitostech muže, jež jsou narušeny soukromými výlevy ženy, v obou případech tu máme i "nezaujatého svědka", jenž na neutěšené poměry doplácí a je do nich proti své vůli vtažen více, než je zdrávo. A konečně tu máme i vedlejší ženskou postavu, archetyp služky.

I konstrukce obou her je tak nějak stejná co do pointy, jež se nedostaví, celkově jsem měl po zhlédnutí pocit, že jsem viděl dva díly sedmé série průměrného sitcomu, kdy scénáristům již došly nosné nápady, a tak nechávají komické figurky žit své životy a divák je svědkem náhodně vybraných dnů, kteréžto nemají jiné ambice než uplynout a skončit, přičemž přinesou svoji porci situačního humoru a nic k tomu.

Nehodlám pátrat po příčinách, proč takové hry vznikly (i když, co jsem se dočetl, tak pravděpodobně primárně proto, že se autor topil v dluzích a těmito pro určité publikum vděčnými hříčkami svoji situaci alespoň trochu zmírnil) a proč se je Divadlo V Dlouhé rozhodlo oprášit, přejdu rovnou k pozitivům inscenace, kterými jsou, kromě zasazení druhé hry do současnosti, což přineslo alespoň jakési zdání rozmanitosti, herecké výkony (a ty by vlastně mohly uvedení na této scéně obhájit).

Herci si jsou zřejmě sami dobře vědomi toho, že tímto kusem nerozšiřují umělecké obzory lidstva a že se nemusí ani snažit předat myšlenku či emoce, neboť myšlenka zde prostě není a emoce jsou jasně dány, nedochází k žádným zvratům či vývoji, jediný smysl večera je pobavit diváka. A tak si všichni na jevišti hraní opravdu užívají a komickou strunu napínají skoro až k prasknutí.

Hvězdou večera je pro mě jednoznačně Magdalena Zimová, její manželka z první hry je vskutku "na zabití", útočnost, naprostá iracionalita a schopnost zcela měnit směr úvah dle svých aktuálních potřeb, to vše je předvedeno opravdu fantasticky (a pro ženaté muže možná až příliš věrohodně). Po přestávce má sice roli o poznání menší, ovšem i tak si ji rozhodně zapamatujete (a nenapíšu více, byla by škoda cokoliv prozradit).

Tomáš Turek ztvárnil uťápnutého manžela v první půli poměrně dobře, což ale ve vztahu k ostatním vlastně není tak docela pozitivní. Naproti tomu Pavel Tesař jako manžel druhé hry exceluje, posazen do pózy, jež pro něj není úplně typická, si ji patřičně vychutnává a divák s ním.

Manželka Marie Turkové tamtéž by možná též zanechala silnější dojem (coby rozmazlená lehce labilní panička je opravdu přesvědčivá), ovšem nemohu se ubránit srovnání s první hrou a napadá mě jediné - kam se hrabe Turková, to se nedá srovnat.

Velmi zajímavé je obsazení Heleny Dvořákové. Představitelka takových rolí jako Faidra, Doňa Mencía de Acuňa z Lékaře své cti či Rosaura ze Lháře hraje zde nejdříve prostinkou služku z venkova a poté téměř pubertální uklizečku v odrbaných džínách a trendy triku, jež pro hrubé slovo nejde daleko. Obou postav se chápe s přirozenou lehkostí a činí je vskutku nepřehlédnutelnými.

Jiří Wohanka září zejména v první hře jako distigovaný pán pobaveně sledující rodinné trampoty, do nichž je posléze zatažen, jeho roli v druhé hře jsem si už tolik užít nedokázal (ale to může mít s divadlem zcela nesouvisející příčiny).

Zbývají Vlastimil Kaňka coby přirozeně zahraný vzpurný synek, Miroslav König, jenž se v první hře jen mihne a v druhé mi jeho projev přišel na celkové ladění večera příliš civilní, a drobná role Jaroslavy Pokorné, jež zvládne několikrát vyvolat úsměv na tvářích publika.

Sečteno a podrženo, sedmdesát procent dávám obvykle dobře napsaným a zahraným komediím. Tady jsou hry samotné o poznání slabší (a nejsem si jist, zda by dosáhly alespoň padesátiprocentní hranice), ovšem kvůli hereckým výkonům prostě stojí za to toto představení "dva v jednom" vidět (jen skutečně nesmíte očekávat nic než humor).

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.