Soubor Spitfire Company uvedl na závěr pražské části festivalu …příští vlna/next wave… svůj remake Havlovy Audience s názvem Antiwords, a to na syrovém jevišti prostoru v NoD.

Performerky Jindřiška Křivánková a Miřenka Čechová vytvořily spolu s Petrem Boháčem pohybovou etudu na téma Havlovy Audience. Představení zahájil Petr Boháč, s tím, že se jedná o jedenáctou předpremiéru a vzhledem k tomu, že obě protagonistky popíjejí na jevišti pivo, po jedenácté se těší, jak to všechno dopadne. Neboť závěr inscenace se liší představení od představení, podle momentální dispozice a indispozice hereček. Tato okolnost v divácích vzbudila zvědavost, která však zůstala nenaplněna.

Pokud by někdo neznal Havlovu Audienci, dost možná by neporozuměl, co ženy-hydrocefalky na jevišti dělají, a o čem se vlastně hraje.

Křehké dívky nakráčí na jeviště v tílku a s něčím, co mi zdálky a v jevištních světlech připadalo jako drobné bílé korále, jednalo se však o dlouhé bílé stužky, na kterých byly otvíráky na lahve. Otvíráky tak byly díky stužkám na začátku představení decentně schovány v záňadří. Dívky se ve fitkových tílkách tváří jako velké ranařky, které i za pomoci masek, které drží v podpaždí, snadno udělají kůlničku na dříví z každého pivovaru.

Petr Boháč po zahájení odejde do hlediště, dívky si nasadí velké celohlavové masky od Pauliny Skavové a začnou létat pivní zátky. Jelikož jsem neznala historii celohlavových masek (prý byly použity v inscenaci souboru Procesy 10/48/7830 o Miladě Horákové), užívala jsem si pouze proměny hereček. V okamžiku, kdy jsou anonymní a schované za maskou, uvolní se a začnou se chovat úplně jinak, než když jsou samy za sebe. Obě pohybově velmi zdatné performerky dokáží pohybem vyjádřit atmosféru prázdného prostoru kdesi v pivovaru i Vaňkovu submisivnost a Sládkovu nonšalanci a převahu. Obě herečky se v roli Sládka i Vaňka střídají, a díky anonymním maskám vlastně nikdo neví, kdo je kdo, a vzorňák a padouch jedno jsou. („Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“)

Inscenaci doprovází hudba Sivany Eldarové a úryvky ze zvukového záznamu Audience s V. Havlem a P. Landovským. V krátkých úryvcích, které se opakují jako ve smyčce, se projevuje geniálnost hlasového projevu Landovského, kdy jednou větou dokáže dát najevo, jaký je Sládek úlisný padouch.

Herečky během představení otevřou čtrnáct lahví, které z dobré poloviny vypijí. Postava Vaňka své třetinky vylévá do kýble, a lahve po představení nejsou úplně prázdné. Přesto se dá odhadnout, že dívky dohromady vypijí více než 3,5 litru piva, a to vesměs poctivého Pilsnera Urquella.

Když se ze záznamu ozve Havlova věta „Je to všechno na hovno.“, mělo by představení skončit. Další pokračovaní má patrně naplnit očekávání z úvodu, kterak ten happening s pivišti na jevišti skončí. Na představení v NoDu značně rozpačitě, hraní opilosti děvčatům moc nešlo. Ne že by se divák na jevišti neobešel bez dvou buchet na plech, ale nemají se na začátku vytahovat.

Domnívám se, že název "Antiwords" pochází z domněnky, že i divadelní hry, které jsou založené na sofistikovaném textu, lze převést na nonverbální divadlo. Potud byl záměr naplněn. Ale zda sobour k etudě pro fajnšmekry opravdu dodal na jevišti nějakou přidanou hodnotu, nevím.

Psáno z jedenácté předpremiéry 10. 10. 2013 (NoD/...příští vlna/next wave...)