Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Muchova epopej: Barevná hudebně - vizuální freska ze života slavného malíře

Muchova epopej: Barevná hudebně - vizuální freska ze života slavného malíře
Kateřina Šebelová | 26. 9. 2010

Žánr: hudebně divadelní vizuální zážitek
Scéna, režie, libreto: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Aleš Březina
Dirigent: Ondřej Tajovský
Hrají: Michal Isteník, Jaroslav Matějka, Hana Kovaříková, Markéta Sedláčková, Dušan Vitázek, Tomáš Sagher, Stanislav Slovák a další


„Muchova epopej není životopisným melodramatem, jak by se podle názvu mohlo zdát, není ani o Slovanské epopeji a jejím vzniku."


Jméno malíře Alfonse Muchy se v posledních měsících v médiích, ale i na veřejnosti skloňuje poměrně často. Přesto si nejnovější inscenace Městského divadla Brno - Muchova epopej neklade za cíl, jak by se na první pohled mohlo zdát, toto téma jakkoli řešit. Scénář hry Muchova epopej, která měla premiéru 18. září 2010, vznikl dávno předtím, než se rozhořel spor o slavné Muchovo dílo. Myšlenka ponořit se do Muchova vnitřního světa, poodhalit jeho charakter a okolnosti jeho pestrého života se zrodila v hlavě scénáristy a obdivovatele Muchova díla Šimona Cabana již před třemi až pěti lety. Slovy autora: „Divadelní hra není o Slovanské epopeji, ale o Muchově osobní epopeji."


Hudební scéna bez zpěvu
Ačkoli se Epopej odehrává na Hudební scéně, zpěv tu divák neuslyší po celou dobu představení. Tvůrci hry se rozhodli kvůli některým výrazům starodávné češtiny od pěveckého projevu upustit. Tento návrh se ukazuje jako mimořádně šťastný, a tak publikum může sledovat hudebně vizuální představení bez křečovitého zpěvu plného jazykových kudrlinek, který by vyzněl komicky a ubral by dílu na vážnosti.

Hudební mág Aleš Březina
Hudba hraje v celé hře nezastupitelnou roli. Podkresluje emoce, stupňuje dramatičnost, jemně rozeznívá jednotlivé momenty malířova života a také umožňuje vhled do Muchova vnitřního světa. Zde velmi dobře režisér Caban vsadil na autora hudby Aleše Březinu. Březina - známý autor filmové i divadelní hudby (Kawasakiho růže, Musíme si pomáhat, Elegie zmizelého,...) nabízí barevnou, sugestivní a podmanivou směsici hudby, která je bezesporu nejsilnější stránkou Muchovy epopeje. Přispívá k tomu i bravurní zpracování hudebních melodií orchestrem Městského divadla Brno, který pod taktovkou Ondřeje Tajovského předvádí uhrančivou a neotřelou pastvu pro ucho. Nová i tradiční hudební díla zde ožívají s neuvěřitelnou živelností, něhou i naléhavostí.

Mucha - nestárnoucí workoholik
Mucha v podání Michala Isteníka je zde vykreslen jako citlivý a nadaný umělec, ale pro život tak trochu nepraktický člověk, který neustále bojuje s časem a nepochopením veřejnosti. Isteníkovi se podařilo vykreslit Muchovo vlastenecké srdce a malířský talent. Jeho vnímání světa je plné emocí, lásky, slovanství a nekonečných bojů se sebou samým a okolím. Michal Isteník je povětšinou oblečený do prosté bílé haleny s květy, která charakterizuje lásku k vlasti a slovanství. Isteníkovi se sice podařilo dobře proměnit nadšení a emoce mladého Muchy, který se pohybuje v uměleckém světě Paříže, Mnichova, Vídně a New Yorku, ale workoholik Mucha nestárne - ač léta běží, herec zůstává stále stejný ideově i vizuálně. Chybí zde také vážnost vyzrálého a stárnoucího Muchy, který se chystá malovat své vrcholné dílo - Slovanskou epopej.


Z ostatních hereckých výkonů zaujme Muchův přítel, malíř Marold v podání Jaroslava Matějky, něžná Marie i přísná Sarah Bernhardt v podání Markéty Sedláčkové nebo Hana Kováříková jako svůdnice, femme fatale a hraběnka Rothschildová. Role prospěchářského Vroubka, který působí destruktivně na Muchu i české mínění o něm, se zhostil Tomáš Sagher. Tato role je zbytečně dramatická, a už v beztak dramatickém pojetí působí zbytečně vyumělkovaně a nadbytečně.

Scéna - živá a barevná
Živé obrazy - tak by se dala pojmenovat tvorba Muchy na divadelních prknech. Pomocí rafinovaných nasvícení při letmém doteku malíře na plátnech vznikají obrazy, za nimiž stojí živí lidé v kamenných pózách. Pohybově bohaté výjevy na plesech, v ateliéru, v hospodě, na cestách nebo v nevěstinci diváka dobře provázejí jednotlivými etapami Muchova života. Na jedničku jsou zvládnuté kostýmy z dílny Simony Rybákové - dobově pestré, elegantní, prosté, jemné, dráždivé - přesně to, co si situace žádá. Co však lze tvůrcům vytknout, je rušivě působící scéna Šachovnice, kdy ve vyhroceném ději vzniká z kovových latí obraz šachovnice a později kříže. Divák se děsí možného pádu kovového materiálu při vztyčování rámu a pak skutečný pád vytrhne diváka zcela násilně z děje. Tato scéna celému dění neprospívá. Závěr jako Muchův monolog je pro podle mého mínění zbytečně zdlouhavý. Melancholicky zadumanému zakončení sice hodně pomůže hudba, ale kratší provedení by nebylo na škodu.


Muchova epopej není životopisným melodramatem, jak by se podle názvu mohlo zdát, není ani o Slovanské epopeji a jejím vzniku. Naopak otevírá se představením možnost nového žánru. Hudebně divadelní vizuální zážitek, jak si dali autoři díla do podtitulu, přítomné nemine a obohatí a smyslové vnímání bude bezpochyby nasyceno. Milovníci Alfonse Muchy, malířství, ale i dobré hudby a hereckých výkonů, nebudou rozhodně zklamáni. Divadelní představení je vhodné i pro studenty, kteří mohou neobvyklou formou pochopit Muchu jako umělce i člověka.


Hodnocení: 3,5 bodu
Premiéra: 11. září 2010, délka představení 2.30 hod 

 

http://www.epochtimes.cz/2010092614682/Muchova-epopej-Barevna-hudebne-vizualni-freska-ze-zivota-slavneho-malire.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.