Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Tichý Tarzan z Provázku – zdařilé herectví o fantomovi erotické fotografie

Tichý Tarzan z Provázku – zdařilé herectví o fantomovi erotické fotografie



Kateřina Šebelová | 8. 3. 2012


 


Scénář: Simona Petrů
Režie: Anna Petrželková
Scéna a kostýmy: Lucie Labajová
Hudba: Petr Hromádka
Hrají: Ivana Hloužková, Gabriela Štefanová, Anna Duchaňová, Anežka Kubátová, Vladimír Hauser a Robert Mikluš.


"Doba se sice změnila, ale lidé zůstali stejní."
Osobnost fotografa Miroslava Tichého se stala leitmotivem inscenace Tichý Tarzan, kterou v lednu 2012 premiérově uvedlo Divadlo Husa na provázku.



Podivínský fotograf, který většinu svého života strávil v jihomoravském Kyjově, byl v širokém okolí známý jako podivín, šmírák, alkoholik a blázen. Podle mnohých znalců umění dnes však patří mezi nejvýznamnější fotografy 20. století u nás vůbec. Často je řazen mezi solitéry typu Josefa Váchala nebo spisovatele Ladislava Klímy.



Sám Tichý se za umělce nepovažoval a zájem o jeho osobu nebo jeho tvorbu mu byl zcela lhostejný. Žil sám jako poustevník v polorozbořeném domku a sám si vyráběl fotoaparáty z nejrůznějších předmětů. Původně talentovaný výtvarník se později začal věnovat pouze fotografování vlastnoručně vyrobenými přístroji a v hledáčku mu uvízly nejčastěji polooděné ženy a dívky na koupališti, které často o svém zvěčnění neměly ani tušení. Tichý zemřel v dubnu minulého roku ve věku osmdesáti čtyř let.


Blázen nebo umělec? Tichý Tarzan...
Inscenace provází diváka životem Miroslava Tichého. Jeho inspirací, vzlety i pády. Podivínský fotograf, který po sobě zanechal unikátní sbírky fotografií, si nikdy nezakládal na precizní technice nebo dokonalosti fotografií.



Jeho snímky jsou často poškrábané, rozmazané, neostré nebo okousané od myší. Od šedesátých let, kdy se přestal starat o svůj zevnějšek, se uzavřel ve svém domě, kde mu společnost dělaly pouze myši a tu a tam sousedka - hospodyně, která mu občas přišla uklidit.



Přes den se Tichý vypravoval do ulic Kyjova nebo na místní koupaliště, aby zachytil ženské půvaby tamních dívek a žen. Ve hře je kladen důraz na moravské nářečí, na lidovost a prostotu, která se line jako červená nit celým příběhem.



Důležitou roli ve hře hraje i setkání Tichého s Romanem Buxbaumem, který se s Tichým přátelil od dětství a nakonec získal některé jeho fotografie, které vystavil v mnohých slavných galeriích po celém světě.


Excelentní Hloužková v roli Tichého doslova září
Pro hlavní roli – Miroslava Tichého, vybrala režisérka Pertželková ostřílenou harcovnici Provázku Ivanu Hloužkovou. Nutno podotknout, že ač může působit zvláštním dojmem, obsadit do role muže ženu, to byla volba více než správná. Hloužková se své role zhostila bravurně.
Její Tichý Tarzan je opravdový a přirozený. Hloužková v podobě starého podivína dokonale kopíruje gesta, nahrbení postavy, pohyb, celkový projev nebo hlas v kyjovském nářečí. Dokonce divák ani nemusí prvoplánovaně odhalit, že se jedná o ženu, až do okamžiku, kdy se herečka odhalí na koupališti do plavek.
Zdařile Hloužkovou doprovází i dvojice dívek – Tichého múz (Anna Duchaňová a Anežka Kubátová). Kouzelná je i Gabriela Štefanová v roli příležitostné uklízečky nebo playboy koupaliště Robert Mikluš.


Nevtíravé a vtipné provedení odvádí dobrou práci
Síla Tichého Tarzana spočívá v odlehčeném vyprávění, které doplňují autentické a lidové výroky „slavného" fotografa. Formou vzpomínkového vyprávění se divák dostává do nitra samotného umělce. Díky jednoduché a přitom působivé scéně Lucie Labajové se střídají vzpomínky na minulost s přítomností, a to s lehkostí, kterou vkusně umocňuje i hudba Petra Hromádky.
Působivě působí i momenty, kdy Tichý před očima diváků vyvolává ve foto komoře snímek, který při náhlém prudkém světle zčerná, nebo přítomnost všudypřítomných myší, které se zakusují do fotografií povalujících se po celé zemi nebo pobíhají kolem. Mezi vtipné pasáže patří bezesporu scénka, kdy Tichý vystupuje na schůzi Národního výboru.



Výsledek Tichého Tarzana je ten, že scéna má tu moc vtáhnout člověka do děje, a ten se může cítit tak, jako by v hledišti prožíval život neotřelého fotografa souběžně s herci na jevišti. Intenzivní herecké výkony jdou až na kost a s odzbrojující energií zanechávají silnou stopu. V kombinaci s lidovým humorem vzniká neotřelá hra bez přikrašlování nebo oslav člověka, který by o ně ani nestál.


 


http://www.epochtimes.cz/2012030819253/Tichy-Tarzan-z-Provazku-zdarile-herectvi-o-fantomovi-eroticke-fotografie.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.