Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Vitka – osudový příběh, který vtáhne

Vitka – osudový příběh, který vtáhne

Žánr: činohra
Autorka: Kateřina Tučková
Režie: Anna Petrželková
Scéna: Lenka Odvárková
Kostýmy: Hana Knotková
Hudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka
Hrají: Tereza Marečková, Dušan Hřebíček, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Jan Mansfeld, Adam Mašura, Ondřej Kokorský, Simona Zmrzlá s další

Brněnská spisovatelka Kateřina Tučková se do povědomí literární veřejnosti zapsala díky svým knihám Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Fabrika, z nichž se první dvě knihy dočkaly divadelního zpracování. Tučková se spojila s režisérkou Annou Petrželkovou, dramaturgyní Lucií Němečkovou a jako téma další divadelní hry zvolily osudy talentované brněnské hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Světová premiéra inscenace Vitka se uskutečnila v pátek 23. února 2018 ve Velkém sále Divadla Husa na provázku.

Silné ženské hrdinky v knihách i na divadelních prknech

Kateřina Tučková je známá svým typickým, precizně dokumentaristickým stylem a výběrem zajímavých a nepříliš známých témat. Její inspirace neotřelými fenomény s reálným základem se často dotýkají osudů ženských hrdinek dramaticky bičovaných osudem. Nejinak je tomu i nyní, kdy autorka zvolila životní příběh nepříliš známé, ale velmi talentované umělkyně, která se nesmazatelně zapsala do dějin naší, potažmo i evropské klasické skladby. Její osudem krátce vyměřený čas však prožila jako letící kometa, která se zářivě zapsala do dějin hudby. A přesně tento prototyp silné ženské hrdinky je pro Tučkovou typický. Vitka je třetí hrou, která se pohnutým osudem ženských postav v dějinách zabývá a též třetí inscenací, která se dočkala divadelní podoby, Po Vyhnání Gerty Schnirch (HaDivadlo 2014), následovaly Žítkovské bohyně (Městské divadlo Zlín 2014, Městské divadlo Brno 2017).

Svéhlavá femme fatale

Vítězslava Kaprálová, řečená Vitka se narodila do hudební rodiny. Její otec Václav Kaprál vlastnil v Brně známou hudební školu, matka Vituše byla zpěvačka a učitelka zpěvu. Vitka se již jako dítě intenzivně zajímala o hudbu. V devíti letech napsala první skladbu. Proti vůli svého otce se zapsala na studium konzervatoře, kterou úspěšně vystudovala. Poté získala stipendium na hudební škole v Paříži, soukromě se učila u Bohuslava Martinů. Kromě komponování se věnovala dirigentství, což bylo u žen velmi nezvyklé. Velice těžce nesla odloučení od rodiny a rodného Brna, a také nástup fašismu k moci. Stýkala se ve Francii s českou bohémou, ale doma se cítila na Moravě. Vitka byla známá svou svéhlavou svérázností, nespoutaností, co se hudby i vztahů týče. Jejím životem prošla četná řádka od mužů slavných jmen (Martinů, Vach, Schaefer, Jiří Mucha) po prosté muže z lidu. Muchu si Kaprálová dokonce vzala. Po několikaměsíčním manželství však onemocněla tuberkulózou a v pouhých 25 letech umírá.

Na koncertě jako v lese

Na jevišti se před námi otevírá scéna, která nikoho nenechá na pochybách, že se nacházíme na akademické půdě filharmoniků. K prostranství konzervatoře ladí také oblečení mužských protagonistů v oblecích nebo fracích, jen Vitka má na sobě komické nadýchané šaty a s dětským sestřihem kontrastuje ryze mužskému světu, který klasické hudbě vévodí, aby v dospělosti oblékla frak nebo přiléhavé elegantní šaty. Na jevišti se nachází všudypřítomné notové stojany s nápisy hudebních mistrů, u kterých se Vitka učila. Scéna je však dostatečně pružná, klidně se v mžiku mění na les plný notových stojanů, pařížský byt, noční ulici, koncertní halu či chalupu na Vysočině, kde se Vitka léčila se svým podlomeným zdravím. Rekvizitami se to ve hře jen hemží, kromě notových stojanů se klidně na scénu přivalí velká otep slámy, která navozuje touhu po klidu a venkovském životě.

Dobře se na scéně pracuje se svícením, tlumené světlo koncertního sálu střídá šero válečné vřavy či rudé světlo, když u Vitky propukne tuberkulóza. Krom toho umělecký zážitek umocní hudba převážně z dílny Martinů nebo Kaprálové, která doslova prostupuje dějem a hladí po duši. Na scéně se setkáme v náznacích také s řadou význačných osobností kulturního a politického života (Nezval, Talich, V. Novák, Masaryk, Firkušný, Beneš, Plamínková...).

Herecký koncert Marečkové a Hřebíčka

Herecky září Tereza Marečková v roli Vitky, která dokázala uchopit rozervanou hrdinku po svém a zároveň jí vtisknout punc osudové ženy. S radostí můžeme sledovat svéráznou dívku, která se nebála postavit ryze mužskému světu klasické hudby a v něm se prosadit. Její proměna z ustrašeného dítěte v sebevědomou mladou ženu, která si jde za svým snem osudu navzdory, je pozoruhodná a bude ozdobou hereckých výkonů tohoto souboru.

Marečkové zdatně sekunduje Dušan Hřebíček ztvárňující Bohuslava Martinů. Dušan Hřebíček ze sebe dokázal povedeně vydolovat jednak typickou plachost skladatele Martinů, který se nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami, tak i jeho protipól, zamilovaného muže, který dokáže neuvěřitelné věci. Jako bonus můžeme přičíst body Hřebíčkovi za jistou podobu se skutečným skladatelem.

Nezklame ani Ivana Hloužková, která si střihne dvojroli Vitčiny Matky Vituše v kontrastu s usedlou Charlottou, manželkou Bohuslava Martinů. Poznáme je jednak podle mluveného jazyka, tak i podle barvy drdolu (Vituše má černý a Charlotta blond).

Mužské role jsou zde upozaděny, aby ještě více podtrhly hlavní linku, které dominují životní eskapády mladé umělkyně. A tak se bavíme komickými finesami mužských protagonistů, ať už se jedná o Vitčina snoubence Rudka v národním kroji, či filharmoniky a profesory se svým nepochopením k ambicím žen v hudební branži.

Scénář Kateřiny Tučkové je velmi dobře napsán. Nechybí v něm dramatická rovina pozoruhodného osudu Vitky, precizně vybroušené dialogy, které vycházejí z bohaté a skutečné korespondence Vitky se svými blízkými, humor, láska k hudbě, rodnému kraji, ale také i nářeční prvky, které děj příjemně oživují. Divák se může lehce dostat do období pohnutých třicátých a čtyřicátých let minulého století, nasát tehdejší atmosféru a sledovat tak vznik barevné mozaiky osudu jedné pozoruhodné hudebnice, jejíž vzestup ukončila předčasná smrt. Tučková až s dokumentaristickou dikcí vytváří nezapomenutelný příběh, který dokáže pohltit a vtáhnout diváka do životního příběhu významné ženy českých dějin. Kupodivu neruší ani lehce naznačený feministický ráz některých pasáží. Naopak, působí přirozeně jako precizní podkres své doby.

Tvůrčímu týmu Divadla Husa na provázku se podařilo nabídnout divákům silný příběh, který nepostrádá vtip, dramatičnost ani zajímavé a neotřelé zpracování jednoho zajímavého osudu, který doposud ležel zbytečně ladem. Provázek tak získal silnou a podařenou inscenaci, která bude bezesporu tahounem (nejen) této divadelní sezóny.

Hodnocení: 95%

 

http://www.epochtimes.cz/2018030324029/Vitka-osudovy-pribeh-ktery-vtahne.html

 

 


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.