Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Nerozumím. Nemluvím řečí prasat!
Lukáš Holubec, 1.8.2017

V MeetFactory se poslední dobou zaměřili, mimo jiné, na adaptace aktuálních románů a novel. Předloni se tak mohl pod názvem Tsunami blues seznámit divák s napínavou cestou na Kubu, kterou v roce 2014 napsala česká novinářka Markéta Pilátová. Loni pak na repertoár přibyla, ve světové premiéře uvedená adaptace románu Hoří současné německé autorky íránského původu Sudabeh Mohafez, strhujícím to psychologickém dramatu. Letos už měla premiéru hra Počátek veškeré lásky další německy píšící spisovatelky Judith Hermann, která ve své knize sleduje problematiku lidské prázdnoty a stalkingu. V rámci festivalu next/wave pak v MeetFactory uvedou text Fernanda Arrabala Pohřeb sardinky. Aby výčet inscenací, které řadím v současném repertoáru k tomu nejlepšímu, byl kompletní, zbývá doplnit jméno posledního autora a jeho literární dílo, jehož adaptace měla premiéru letos na jaře. Autorem je již kultovní Irvine Welsh a prvního divadelního uvedení se dočkala jeho poslední kniha Pohlavní životy siamských dvojčat.

Když se řekne Irvine Welsh, každému automaticky naběhne jeho prvotina Trainspotting, která se i díky filmovému zpracování stala nesmrtelnou. Pozornost si však zaslouží každá jeho kniha, přičemž v MeetFactory sáhli po té poslední, desáté. Přiznávám se, že jsem ji ještě nestihl přečíst, a tak jsem do kulturního prostoru za železniční tratí vyrazil se znalostí pouhé anotace. Nevím tedy, nakolik se dramatizace Matěje Samce drží či liší od originálu, ale rozhodně se podařilo zachovat Welshův styl vyprávění, přičemž i hlavní sdělení, troufám si tvrdit, zůstala.

Na půldruhou hodinu se divák přenese do amerického Miami, a to zrovna ve chvíli, kdy se hlavní (a také jediné) dvě postavy poprvé setkají. Leny je křehkou umělkyní, která trpí depresemi a nadváhou. Oproti tomu Lucy je trenérkou ve fit centru a na první pohled naprostým opakem Leny. Důvod schůzky je prostý, Leny chce zhubnout, dostat se do formy, a k tomu potřebuje evidentně přísnou ruku. Takhle banálně se dá úvod popsat, ale to by ostatně mohlo být použito na každé Welshovo dílo. Podstatné je, co následuje, a především jakou formou je to divákovi nabízeno. Nejprve je potřeba nahlédnou pod vrstvu tuku, do niter obou žen.

Leny. Představitelka umělkyně, která svým dílem má co říct. V posledních letech se z mladé generace věnuje umělecké tvorbě každý druhý, což má za následek absolutní přebytek. Na jednu stranu je přirozené, že mladí lidé chtějí sdělit nějakým způsobem svůj názor, na druhou stranu narazit při takovém množství na skutečnou kvalitu je čím dál těžší. Leny je však opravdovou umělkyní, věnuje se preparaci zvířat, a byť se o jejím díle ve hře až tolik nemluví, doplňuje to skvěle její povahu. Ne každý dokáže tento druh seberealizace ocenit, což má za následek malé sebevědomí, jež Leny má, a dost možná i slabou vůli, jejímž důsledkem je nadváha. Kromě svébytné práce a nedostatečného ocenění má vinu na jejím aktuálním rozpoložení i nedávný vztah s člověkem, který se ve hře přímo nevyskytuje, ale postupně se dozvídáme, jaký měl dopad na Leninu psychiku. Leny je, jak jsem již napsal, křehký člověk, který se chce změnit, sebejistě postavit na vlastní nohy, ale potřebuje k tomu někoho, kdo mu s tím pomůže.

Lucy. Představitelka dalšího módního hitu. Hitu jménem fitness. Její trenérka je ztělesněná posedlost. Drsná, nesmlouvavá, krutá. K sobě i k ostatním. Od prvních minut vám vnukne myšlenku, co asi pod svou tvrdou, svaly oplývající tělesnou schránkou, schovává. Nakolik se jedná o přetvářku, a nakolik o skutečný zájem o fyzicky dokonalé tělo.

Vztah mezi ústředními postavami je jednou ze dvou klíčových linek, které se celým příběhem táhnou. Přirozeně nechci příliš prozrazovat, ale vzhledem k tomu, že lesbické sklony trenérky Lucy nejsou od počátku nijak skrývané, je poměrně jasné, že náklonost nebo přímo láska se časem může objevit. Zda jednostranná, oboustranná, opětovaná, krutá, fyzická... to musíte zjistit sami. Láska má mnoho podob, stejně jako další city, které jsou v inscenaci přítomné. Objevovat je tedy možné do sytosti. Co však zmínit musím je krásná paralela se vztahem mezi Leny a Lucy v podobě příběhu jistých siamských dvojčat, a jejich pohlavní a sexuální otázky.

Povedenou inscenací je poslední premiéra v MeetFactory však také zásluhou dvou prvotřídních hereckých výkonů.

Pavla Beretová od prvních minut odhaluje zranitelnost své postavy natolik kouzelným způsobem, že si dost možná ani nevšimnete, jak štíhlá herečka může zcela přirozeně ztvárnit osobu s nadváhou a to jen za pomoci vytahané mikiny. Leny je také dokonale manipulovatelným člověkem, což je v kombinaci se setkáním a odevzdáním se do rukou posedlé osobní trenérky smrtelné nebezpečí. I onu poddajnost zvládá Pavla Beretová s přehledem. Nejtěžším pak úkolem se může zdát přerod její postavy, kdy je potřeba zvládnout projev nově nabité síly. Překvapující vzchopení a s tím získanou sebejistotu a nadhled zahrála Pavla Beretová příjemně přesvědčivě.

Zuzana Stivínová svůj návrat na česká jeviště po sedmi letech zvládla způsobem, který ji při dostatečném zájmu veřejnosti musí katapultovat na přední místa různých divadelních anket. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak z důvodu suverénního vedení postavy lesbické trenérky, je nutné MeetFactory navštívit. Kromě svého umu a zkušeností pronikla Zuzana Stivínová do své postavy také tím, že se na inscenaci profesionálně připravila. Údajně i prodělala náročnou fyzickou přípravu. Každopádně je to na jejím fyzičnu znát a ztělesnění postavy to ohromně pomohlo. Potlesk tedy rozhodně posílám už za nadšení a přístup, jenž možná získala Zuzana Stivínová několika strávenými lety v USA, kde jak známo není nic zadarmo a prosadit se je nesmírně těžké. Ať už to je konec konců čímkoliv, diváka zajímá výsledek, a ten je jednoduše bravurní. Vtělení se do postavy bylo v mnou viděné repríze od Zuzany Stivínové natolik absolutní, že z něho nevybočila ani při nečekané improvizaci při nechtěném vpadnutí diváka do příběhu. Od první do poslední minuty úchvatný výkon. Její arogantní, násilnický pohled na svět se dá demonstrovat na jedné větě, kterou vmete těžko se bránící Leny. „Nerozumím ti! Nemluvím řečí prasat!" Pokud byste takovou bytost chtěli potkat nebo si s ní dokonce zadat, začněte o sobě vážně přemýšlet.

Vztahy mezi siamskými dvojčaty mohou být různorodé, ale jedno je vždy samozřejmé. Vzájemně se potřebují. To platí i pro hlavní hrdinky Welshova příběhu. Jestliže jsem zmínil, že jednou ze dvou klíčových linek příběhu je vztah mezi postavami, tím druhým je poselství, které nám autor sděluje. Jedná se bezpochyby o upozornění na různé druhy závislostí, a s tím spojené omezování osobních svobod. Mezi slabší místa, jež mi výsledný dojem ze hry lehce pokazila, bych zařadil nadbytečné fekální hrátky nebo nevýrazné zpěvy. Nicméně se naštěstí jedná o ojedinělé přehmaty. Srozumitelnosti inscenace navíc rovněž svědčí fakt, že svět na jedné straně fastfoodu a obezity, a na druhé straně diktátu dokonalé fyzické kondice, už není tím cizím světem za velkou louží, ale může být zobrazením našeho reálného prostoru uprostřed Evropy. Tento alarm je společně se silným příběhem a perfektními hereckými výkony konečným mým doporučením k navštívení představení. Tak hněte sebou vy shnilá, tlustá prasata!


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.