Letní site-specific projekty již přes deset let neodmyslitelně patří mimo jiné i k divadlu MeetFactory. Jelikož prázdninové divadelní produkce z velké části cílí do mainstreamových vod, bývají ty uváděné pod značkou MeetFactory minimálně příjemným zpestřením pražských horkých večerů. V červenci před dvěma lety vznikl další venkovní projekt, tentokráte uváděný v prostorách bývalého plaveckého bazénu pod Barrandovskými terasami. Jeho název odkazuje k téměř sto let starému filmu Gustava Machatého Extase s Hedy Lamarr v hlavní roli. Autor textu a režisér Tomáš Loužný zvolil název Extáze a zaměřil se na bohatou a zajímavou životní pouť výše zmíněné herečky. Letos v srpnu bude mít tento projekt derniéru, takže ještě máte možnost jej navštívit.

Opuštěný plavecký bazén pod Barrandovem je i ve své zpustlosti krásné místo. Možná dokonce díky své zanedbanosti má onen genius loci. Přirozeně však také býval nový a funkční. Bylo tomu tak od roku 1930 a hned dva roky po otevření si zahrál i ve zmíněném filmu Extase. V něm pak nejen že excelovala tehdy sotva osmnáctiletá Hady Lamarr, ale také se jako první žena objevila na plátně kompletně nahá. To samozřejmě přineslo snímku nejen popularitu, ale též velkou kontroverzi. Adolf Hitler jej v Německu zakázal a papež Pius XI. ostře odsoudil. O tento film však v inscenaci Tomáše Loužného vůbec nejde. Možná jako výchozí motiv pro vyprávění zajímavého životního příběhu Hady Lamarr.

Diváci nejprve obdrží sluchátka, která jsou funkční hned z několika úhlů pohledu. Jednak eliminují nežádoucí okolní zvuk, dále umožňují všem třem herečkám šetřit hlasivky, a také poskytují doprovodné zvukové efekty. Navíc nejsou nijak nepohodlné, a dokonce vytvářejí mezi diváky a účinkujícími, tj. postavou Hedy Lamarr, téměř intimní vztah. Už jen samotný úvod, kdy po červeném koberci přichází pomalými kroky hvězda stříbrného plátna v půvabném podání Dany Markové, je impozantní. Hady Lamarr je v představení ztvárněna hned třemi herečkami. V první polovině je to především právě Dana Marková, která střídá monolog s dialogem, kdy promlouvá s nepřítomným filmovým producentem Louisem B. Mayerem, jenž byl spolumajitel významné filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, a který dostal Hedu Lamarr do hollywoodského světa filmu. Zatímco Dana Marková postupně odhaluje nejprve hereččinu vděčnost, později na vrcholu své slávy dává na odiv sebe samu, až dojde na žadonění o práci za pakatel peněz, vpovzdálí pod barrandovskou skálou se pohybuje Annette Nesvadbová (alternace Anna Fišerová). Jedná se zřejmě o výjevy, které mají připomínat hereččiny filmy. Připomeňme, že tím nejslavnějším je Samson a Dalila z roku 1949. Své taneční umění v představení dokazuje i Dana Marková a na závěr první poloviny jej doplní i svým zpěvem, kdy vyzve diváky v rámci světoznámé písně Forever Young k přesunu do hlubších prostor bývalého bazénu. Song od kapely Alphaville pochopitelně nebyl zvolen náhodně.

Po krátkém přesunu, během něhož se diváci usadí na poměrně prudké a kluzké elevaci, se před ně postaví Radka Fidlerová a následuje odhadem půlhodinový monolog, svým způsobem vnitřní, ale především naléhavý, bolestný, smutný. V této části, v níž postava Hedy Lamarr vzpomíná na svá nejlepší léta, se střídá celá řada různorodých střípků z minulosti. Vedle sebe se tak staví zásluha na řadě vynálezů, zážitek, kdy se před ní koupal Kennedy, ale také zpustlost zaviněnou alkoholem či finanční potíže. Radka Fidlerová, podobně jako v první části Dana Marková, předvádí precizní hereckou práci a divák nemá problém s empatií k postavě Hedy Lamarr. Vzpomínek je ovšem hodně, a tak cesta skrze ně připomíná sekání mačetou v pralese a hledání cesty. Ovšem jaké cesty, když jste na jejím konci? Vlastně zbývá jen pomíjivost krásy a jeden téměř zapomenutý život.

Extáze je rozhodně zajímavý počin a je jedině dobře, že vydržel na venkovním repertoáru MeetFactory tři roky. Herecky se nedá vytknout víceméně nic, režie Tomáše Loužného je také kvalitní a příjemné atmosféře přidává též hudba dvojice Ivo Sedláček a Martin Hůla. Stejně tak trefná je i výprava Kateřiny Jirmanové Soukupové. To vše oživuje herečku, která sloužila jako předobraz slavné animované Sněhurce, divadelně velmi působivě. Problém mám však s textem samotným. Důraz je kladen zbytečně především na hereckou stránku Hedy Lamarr, přičemž právě její vědecká práce z ní dělá osobnost, jež si nezaslouží zapomenutí. Zbytečně se tak tvůrci ochudili o potřebnou rozmanitost a zůstal tak poměrně zaměnitelný příběh. Myslím, že autor textu Tomáš Loužný a dramaturg Matěj Samec mohli na výsledném scénáři zapracovat buď více anebo z trochu jiné perspektivy. Koneckonců už jejich minulá spolupráce na inscenaci Vyšlapaná čára měla trochu podobné nedostatky. V každém případě ale Extáze za návštěvu rozhodně stála, a pokud budete mít ještě možnost, dopřejte si ji na poslední chvíli též.