V Divadle X10 se po dvou letech opět vydali pro inspiraci do světa řeckých bájí. Novinka autora Ondřeje Novotného Filoktétés. Last minute, čerpající především ze známé Sofoklovy tragédie, však nabízí zcela jiná témata, než autorská hra česko-rakouského básníka Ondřeje Cikána Gorgó, jež pomalu spěje ke své derniéře. A liší se rovněž zpracováním, ačkoliv má opět divák přirozeně možnost se na pozadí starých mýtů dívat na problémy současného světa. Možná pro doplnění bych ještě uvedl, že v prostorech, kde nyní sídlí Divadlo X10, se do antické tragédie vydali v roce 2018, kdy byla uvedena hra Teritorium, jež sledovala příběh krále Agamemnóna. Tento text napsal opět již zmíněný Ondřej Novotný, který by mohl být takovým pojítkem těchto tří her, ale to je spíše jen zajímavost.

Výchozím motivem hry Filoktétés. Last minute je situace, kdy se ocitáme deset let od začátku Trojské války. Vyčerpanost je všudypřítomná. Navíc je umocněna tím, že ve válce z velké části bojují lidé, kteří nestáli u zrodu konfliktu, ale pouze v něm pokračují. Jedním z těch, kteří jsou ve válce od jejího počátku, ač o ni neměli absolutně zájem, je Odysseus. Zdatný a inteligentní vůdce se po dekádě marných bojů rozhodne ukončit válku tím, že naplní jistou věštbu. Ta říká, že Troja může padnout pouze pod tíhou Filoktétových šípů. Kde však onen Filoktétés a jeho šípy jsou? Už cestou do Troje byl vysazen na ostrově Lémnos, neboť byl nedlouho předtím uštknut hadem a z rány se šířil tak nesnesitelný zápach, že nebylo žádoucí, aby Filoktétés pokračoval v plavbě. Vysazen však byl na návrh Odyssea, takže jeho přímá intervence nepřichází v úvahu. Obzvlášť s přihlédnutím k Filoktétově stavu. Jaký tento stav je? Zkuste si žít deset let na ostrově s páchnoucí hnátou a postupnou ztrátou veškerých iluzí a životního nadšení.

Odysseus se nakonec rozhodně použít Neoptolema, mladého Achilleova syna. Důvěřivého mládence, jehož však musí pro tento účel především naučit lhát. Přestože od této chvíle můžeme sledovat i konkrétní dějovou linku, a sice zda a jak Neoptolemos, jehož postupně hraje více účinkujících, uspěje, rozehrává se zde najednou daleko více témat. Je tu kupříkladu zobrazena samota Filoktéta, který během oněch deset let ostrov Lémnos vydrancoval, což naráží na enviromentální žal. Dále se v inscenaci odkazuje na současnou konzumní společnost, ale také na jedince, jejichž pocit ohrožení z války a jiných nebezpečí se mezi diváky dostávají skrze filmové dotáčky. A nerad bych zapomněl na antický chór, který je ve hře Filoktétés. Last minute zpracován poměrně netradičně, a rovněž přináší další rozměr.

Děj, příběhy, témata i časové roviny se různě prolínají. Herci také ztvárňují většinou více rolí. To vše dělá z inscenace nelehkou podívanou, nicméně jedno téma dle mě nad vším vyčnívá. Je to potřeba ukončení války, což samozřejmě momentálně je, a především dost možná v nejbližších letech bude, navýsost aktuální. Ve hře se tedy zmiňuje až generační výměna, kdy jsou ve válce potomci lidí, kteří válku rozpoutali, a tedy nechtěnost konfliktu je o to zásadnější. Určitá bezvýchodnost a pocit spálené země pak ve své zoufalosti neumožňují nějaké intenzivnější finále, ale katarze by vlastně mohla diváky doběhnout kdykoliv během představení.

Tvůrčí tým, který se téměř neliší od skupiny, jež je podepsána pod výtečnou inscenací Destrukce, kterou Divadlo X10 uvedlo v loňském roce, opět představuje inscenaci, kde každý hraje více postav, a například postava Neoptolema je dokonce trojená, což ale zvýrazňuje její posun. Od naivního chlapce v podání Vojtěcha Hrabáka, před váhajícího dospívajícího v podání Antonie Rašilovové, až po mladého floutka, jehož nemůže hrát nikdo jiný než Václav Marhold. Přesvědčivý je i Jan Bárta jako Filoktétés, byť je znát, které roviny postavy jsou mu herecky bližší. Lucie Roznětínská pak většinou zastává role takzvaně bezejmenné a Hynek Chmelař zřejmě nejvíce vyniká jako Odysseus. Nicméně herecky je Filoktétés. Last minute daleko více roztříštěn, než tomu bylo v Destrukci, za což ale z velké části může vystavení příběhu. Nápadně nenápadné jsou pak kostýmy Matildy Tlolkové. Příjemně funkční je scéna, která jednoduše vystihuje především ostrov Lémnos. Hudba Kryštofa Blably dokresluje atmosféru představení nenuceně. Pro mě překvapivě tolik nebyly brány do hry vystavěné bicí, ale za to byly nezbytné v závěrečné písni Zombie od The Cranberries, která přeci jen celkem povedené finále umocnila. Ačkoliv bych ideálně v textu nahradil „in your head“ za „Filoktétés“, ale tak mi to aspoň hrálo in my head.

V každém případě má inscenace Filoktétés. Last minute dost co nabídnout. Možná bych dokonce řekl, že více než unese. A ačkoliv mě například v porovnání s Destrukcí zaujala méně, nemohu kritizovat rozvleklost vyprávění o válce, protože jedním z aktuálních témat by mohlo na divadle být, kterak se vyhnout takzvané unavenosti z vláky, na což jsem doslova alergický. Novinka Divadla X10 prostě nabízí více, než zabít – sežrat – vysrat, a divák by měl být schopen to pojmout. Posuďte sami.