Blog redakce i-divadla

Zoufalcovo desatero
vydáno: 18.12.2019, Lukáš Holubec

Přestože je Norm Foster jeden z nejhranějších kanadských divadelních autorů, na česká jeviště si našla jeho tvorba cestu teprve před dvěma lety. Nejprve v Divadle Šumperk uvedli jeho hru Sex na vlnách, a sice pouhý necelý měsíc před uvedením tohoto díla tentokráte na scéně Západočeského divadla v Chebu, kde je inscenace ještě stále na repertoáru, a následně pronikl Norm Foster i na pražská jeviště. Konkrétně pod Agenturou Snů uvedl režisér Robert Bellan Forstovu hru Na ostro a letos měla premiéru v Divadle Kalich Láska v přímém přenosu, což je jen jiný název pro Sex na vlnách. Ani jednu ze zmíněných her jsem neviděl a nepředpokládám, že se někdy tak stane. Tento žánr jednoduše není má krevní skupina, přesto se mi Norm Foster nevyhnul. Divadelní soubor 3D Company má totiž za sebou již řadu povedených inscenací, a tak jsem jejich spojení s Agenturou Familií dal šanci. Pravdivější však ještě je, že jsem se nechal nalákat i na spojení režiséra Martina Vokouna s herečkou Dianou Šoltýsovou, jejichž spolupráce už mě potěšila v minulosti víckrát.

Jestliže jsem uvedl, že žánr crazy komedie není něco, co bych vyhledával, je potřeba jedním dechem dodat, že existují světlé výjimky a myslím, že budu upřímný, pokud k nim Fantastickou ženu zařadím. Právě tuto hru totiž dramaturgyně Kristýna Čepková s režisérem Martinem Vokounem nastudovali a má pro mě jednu nesmírnou výhodu, kterou na konci krátkého blogu prozradím.

Základem snad každé hry je text. Myslím, že u konverzační komedie to platí stoprocentně. S kvalitou předlohy, případně úpravy, zpravidla stojí či padá celá inscenace. V tomto případě tedy rozhodně stojí, neb Fantastická žena je velmi dobře napsaná. Vše samozřejmě začíná u ústřední zápletky, kterou je zde seznam desíti ideálních vlastností vysněné ženy. Ten sepíší dva přátelé. Zde jsou sice použitá klišé ve smyslu, že jeden z mužů musí být tak trochu trouba a ten druhý ideálně seladon nebo alespoň nad věcí. Dalším otřepaným postupem je fakt, že musí být oba dva pod vlivem alkoholu. Ale budiž, je to jen začátek inscenace a naštěstí nalezneme během představení spíše více prostoru pro tvůrčí hraní než pro typické znaky lehčích komedií. V každém případě oním seznamem otevřel autor nepřeberné množství pro humorné situace, když umožnil změnit charakter ideální ženy v závislosti na škrtech a přepsání v seznamu. Představitelka hlavní role tak má v této hře bohaté možnosti uplatnění své všestrannosti na komediálním poli.

Přirozeně jsou přesvědčivé herecké výkony další nezbytnou složkou kvalitní komedie. A zde váhám. Všechny tři role jsou totiž alternované. Samotné alternace jsem nikdy neměl příliš v lásce, ale v některých případech jsem je chápal. Ve Fantastické ženě si nejsem úplně jistý důvody, které by mě přesvědčily, že jsou alternace nutné. Ať tak či tak, v mnou viděné repríze jsem měl evidentně na obsazení víceméně štěstí. Adrian Jastraban jako Leon, který s nápadem vyhotovení ideálního ženského desatera skrze seznamovací agenturu přišel, byl celé představení konzistentně uvěřitelný a jeho příjemný humor do inscenace skvěle pasoval. Jeho přítel Bill v podání Václava Krátkého působil přesvědčivě uťáple, zřejmě jak role vyžadovala. Nicméně v pasážích, kdy by se měl Bill ze svého životním postavení vymanit určitou přeměnou, chybělo větší nadšení. V roli Justýny jsem pak měl štěstí na Dianu Šoltýsovou, která zde bezezbytku vydala snad všechnu svoji energii, jež tato postava nutně potřebuje. Měla také nelehkou úlohu často přepínat ve svých vlastnostech a zvládla to s velkým přehledem. A samozřejmě jí nechyběl humor, což je u ženy vždycky radost sledovat.

Těžko si představit, jak by se v rolích Leona a Billa ukázali pánové Ondřej Volejník či Jarmil Škvrna. Věřím, že inscenátoři nestřelili úplně vedle, ale těžko si představuji více kontrastní alternaci než je Diana Šoltýsová s Patricií Solaříkovou. Co jsem však neviděl, nehodnotím. Obsazení, které jsem měl možnost zhlédnout já, bylo příjemné, ačkoliv v některých momentech vázla mezi herci spolupráce. Především mezi Dianou Šoltýsovou a Václavem Krátkým nebyla souhra úplně přesvědčivá, ale to je holt další neduh alternací.

Závěrem bych ještě zmínil onu jednu výhodu, kterou pro mne Fantastická žena má. Je jím možnost doporučení. Lidem, které znám, jsem při četných dotazech ještě schopen nějakou tu inscenaci doporučit, protože přibližně vím, co ode mne očekávají, ale v případech, kdy se mne někdo de facto neznámý dotáže na libovolný divadelní tip, tápu. Mohu se sice řídit podle sebe, ale každý jsme jiný. A pokud ještě dotyčný doplní pro mne hrůzostrašnou větu, že hlavně hledá „něco lehčího, ale ne úplně blbého", jsem na pokraji bezradnosti. Respektive, byl jsem. Nyní totiž mohu doporučit Fantastickou ženu. Není to nezapomenutelná či nejlepší komedie na světě, ale je to dobrá a příjemná zábava, což není vůbec málo. Takže ať jste kdokoliv, mohu doporučit.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.