Sympatický režisérský počin, rozhodně vyprodukovaný a nastudovaný s láskou, o čemž se režisérské duo SKUTR spolu s hlavní hvězdou představení Zuzanou Kronerovou vyznají v besedě, předcházející hře.

Úvodem podotknu, že nejsem velkým příznivcem české filmové vlny 60.let, a tak jsem měla poněkud problém s první polovinou hry, která je přesně v tomto duchu: ukážeme divákovi lidskou (potažmo jeho vlasní) malost, trapnost a povrchnost a on se bude smát. Zejména, když přidáme trochu citoslovcí, grimas a pitvoření, většinu toho pro zapamatování několikrát zopakujeme a uděláme mezitím dlouhé pauzy, aby se to vstřebalo. Byť skvěle a nápaditě zrežírované a zahrané, přece jen trochu řídký děj pro divadlo, které si žádá dramatickou akci.

Druhé polovině představení však výrazně prospěl příchod děje a především nástup Zuzany Kronerové a jejího hereckého partnera Petra Šimuna, keří vnesli na scénu emergii a skutečný situační humor. Děj se konečně dal do pohybu a celá inscenace dostala smysl.

Velice oceňuji všechny herecké výkony, včetně menších rolí (např. trio postarších soudružek), nápaditou režii a především nasazení a nadšení všech zúčastněných. A taky bylo moc milé slyšet slovenštinu.

V Divadle v Dlouhé byla 19.6.2018 skvělá atmosféra, dlouhá bouřlivá děkovačka byla (dle mého soudu) nejen reflexí představení, ale i předcházející debaty, kde zaznělo vyznání Zuzany Kronerové k Praze a společnému státu. ("Neptejte se mě, kde mám domov. Já mám domov v Československu.")

70%