Maranta

Expozice příběhu - čtveřice lidí, kteří nemají nic společného, se octne v podivné "kostce" - odkazuje k mysterióznímu filmovému hororu Cube (1997). Ale i když ve hře je to taky pěkné psycho, další děj už se odvíjí originálně. Sází na inteligentní neotřelý humor, vycházející ze skvěle interpretovaných postav a jejich rozdílných osobitých charakterů. Zhruba v polovině jako by představení docházel dech, vzápětí je ale divákům naservírována neodolatelná ochutnávka akčních scén. To vše vnáší světlo do celého konceptu a my můžeme sledovat další vodotrysk originálních nápadů - divadlo na divadle. Divák se baví a celé to dává smysl.

Koncert pro Jana Vlasáka - je uvěřitelný, místy iritující, často dojemný. Jestli je jedním z úkolů divadla vyvolat otázky, představy a zamyšlení, tato hra to splnila beze zbytku. Jak bychom se zachovali my, mít Andrého za otce, a budeme muset něco podobného v budoucnu řešit? A jak budeme vypadat my, až nám bude osmdesát? Zneklidňující.

Natahovaná a neoriginální komedie. Herci v hlavních rolích se snaží, ale chybějící děj nenahradí. Představitel detektiva navíc typově i herecky slabý a nepřesvědčivý. Zapomenutelné představení.

Oddechová komedie, která pobaví a neurazí. Hra o ženách a pro ženy, o konfrontaci dvou sester a dvou dějinných etap, o vztazích a (ne)splněných představách o životě. Všem třem představitelkám jsem jejich postavy věřila a musím zatleskat především Anežce Rusevové. Po přestávce už děj trochu ztrácel na dynamice, ale celkově hodnotím příznivě.

Působivé přestavení, které pracuje víc se symboly, obrazy a atmosférou, než aby divákovi servírovalo jednoznačné ideje. Hodně experimentální, syrové, emocionální, energické. Zpočátku se ztrácíte a chcete porozumět hlavou, ale když na sebe necháte představení působit, zjistíte, že chápete nebo spíš cítíte. Hra o vášni a ceně za ni zaplacené, lidské bídě a trýzni, ale také síle a energii. Více či méně nápadné alegorie a odkazy na křesťanství, zpracované po svém (to by bylo, kdyby panenka Maria porodila dceru!) Ale María je "tango, které se bude rodit a žít neustále a vracet se do špinavých i milovaných ulic Buenos Aires" (citát z programu.)

Inscenace o tom, jak si bílí představují cikánskou kulturu. V první části zaznívají především rytmické písně spojené s tanci, a i když se účinkující snaží, je to jen nastudování, bez vášně a energie. Po přestávce série tklivých melodií, které se pěvecky vyvedly lépe, ale děj moc neposouvají. Celé představení 22.11.2022 energeticky táhla K.M.Fialová, které jediné věříte. Umí hrát, zpívat, úžasně tančit a dokonce i práskat bičem (!). Je skoro s podivem, že se představení podařilo předat hlavní myšlenku, že svoboda je nade vše - nad rodinu, koně, lásku a dokonce i život.

Samotná hra je hodně psycho a nemusí každému sednout. I tak se ale najde pár míst k zasmání a hodně k zamyšlení a herecké výkony obou představitelů jsou velmi přesvědčivé (mě osobně nadchla hlavně Sarah Hlaváčová).

Pohodová nenáročná komedie, které se většinou daří nezklouznout do trapnosti. Jana Paulová je ve svém živlu a ve spolupráci s dalším obsazením diváka opravdu baví. A když se zdá, že hře začíná trochu docházet dech, objeví se na scéně geniální "retardovaný" trenér Jana Kříže. Kdo se chce odreagovat a pobavit nebude zklamán.

Možná je to vinou velkých očekávání spojených s obrovskou popularitou DD, ale můj divácký dojem byl spíš průměrný. Ano, je skvělé vidět na jevišti plejádu oblíbených herců, a hráli všichni výborně. Neupírám hře celou řadu gagů a přiznávám, že jsem se místy od srdce zasmála. Avšak charakterizovat hru jako "hledání lásky jako důkazu Boží existence", jak se uvádí v programu, je trochu nadnesené.Právě rádoby filosofické pasáže mi přišly jako relativně nudné mlácení prázdné slámy a závěr-nezávěr rozpačitě rozplizlý.
Moc hezká scéna a skvělý a vtipný Čermák na jevišti i při děkovačce v Čáslavi.

Celkem průměrné představení. Vzhledem k poupravenému názvu inscenace jsem čekala něco navíc i od představení, ale hra měla mnoho hluchých míst a konverzační komika moc nefungovala, zejména do přestávky. Druhé části dámský souboj dodal akci a celkově byla záživnější. Nejvíc se mi líbily osvěžující tanečky pro vyplnění přestavby scény.

Bylo mi potěšením sledovat tuto psychologickou klasiku. Hra má od prvního momentu tempo, šokuje, je plná emocí, odhaluje charaktery. A to tak moc, že po přestávce ne že by přímo docházel dech, ale už vlastně nemá kam gradovat a divákovi, který se během sledování stal otrlým, se mírně začíná vkrádat nuda. Katarze a závěr je ale opět exploze, Veronika Gajerová má v očích přesvědčivý šílený lesk, Veronika Kubařová úžasně baví a oba pánové s nimi drží krok. Velký divácký zážitek.

Úchvatná podívaná, spojení chlapské síly, dovednosti a úžasné lehkosti a obratnosti s obrazotvorností a imaginací. Neubráníte se obdivu a zažijete chvíle, kdy se vám doslova a do písmene bude tajit dech. Hodinu trvající představení, které ve vás může zanechat větší dojem než leckterý tříhodinový opus.

Opravdu se snažím vidět tuto hru pozitivně a nemůžu upřít hereckému souboru skvělé a přesvědčivé výkony, zejména absolutně dokonalé výstupy L.Krobotové a K.Melíškové, ale míjím se s pojetím a poselstvím.
Mám-li brát děj vážně (a přenést se přes vulgarismy), jeví se mi zjednodušeně pesimistický až alibistický; má-li to být legrace, nevidím smysl ve "filozofické" druhé polovině představení.
Do přestávky jsem se nenudila, někdy dokonce bavila a rozhodně často žasla, pak už ani to ne.

Kaleidoskop krátkých výstupů na téma Žena a její strasti (zejména těhotenství, porody, mateřství, vztah dcera-matka) svázaný linií příbuzenství hlavních postav. Okrajově a letmo se vyskytne muž-partner, ale jako by se s Ženou a jejím světem zcela míjel. I když jsem se docela bavila a oceňuju nejeden vtipný výstup, trochu se mě dotklo, jak povrchně byl ženský element v této hře pojatý. Můj pánský doprovod se většinu času spíše nudil

Dějová linka spojuje řadu téměř autonomních etud, z nichž některé jsou úžasné, jiné trochu slabší. Např. celá poměrně dlouhá a repetitivní scéna hádky hrdinky s vlastním alter egem; objevný výraz "přednasraná"(pokud byl vůbec nutný) by mně osobně stačilo slyšet jednou a ne snad osmkrát. Celkově ale představení baví, zvlášť v první třetině nadchne přímo vodotrysk inscenačních nápadů, které jsou ve své jednoduchosti úžasně trefné (celá část s jezerem, pravěká potvora atd.) Také nápad s hrdinčiným druhým já se mi líbil. Obdiv Jenovéfě Bokové a všem hercům, dlouhou děkovačku si víc než zasloužili.

Dobrá oddechovka, na scéně to šlape, herce představení baví a je to vidět. Stereotypy chování muž - žena asi nikdy neomrzí a tady dobře fungují.

Solidní inscenace věrná klasikovi - a to je asi dobře. Divák ví, co může očekávat, a dostane to. Obsazení funguje a Š.Vaculíková svou energií opanuje jeviště. Moc se mi líbily kulisy.

Všechny případné výtky k inscenaci jsou převálcovány silným a aktuálním poselstvím. Úvodní a závěrečná scéna mají neuvěřitelný náboj a přesah. Na představení 14.5. ovace ve stoje. Podle mě životní role P.Rychlého.

Kromě profesionálně odvedených pěveckých a tanečních čísel tato show připomíná představení žáků základní školy, které si sami sepsali a nacvičili. Jistěže jsem nečekala žádná hluboká moudra, ale řídkost děje a omletost většiny gagů pro mě znamenala těžkou nudu. Publikum (zejména mladší ročníky) se bavilo, mě ale tento druh humoru míjí.

Dobrodružství, romantika, jednoduchá a nápaditá scéna, přesvědčivě a od srdce zahrané. Jak to, že nás pořád baví sledovat konfrontaci mužského a ženského světa a přístupu, ukázaného stokrát stejně a přesto objevně? Prostě se v tom slovním ping-pongu poznáváme a sami sobě (nebo na střídačku naší druhé polovičce) zasmějeme. Moc pohodové představení.

Poctivě nastudované a s chutí zahrané představení, které však ničím nepřekvapí. Moc nechápu, proč inscenovat divadelního dvojníka něčeho, co existuje v dokonalé filmové podobě. Možná byla úcta k filmu tak veliká, že se režisér obával cokoli změnit, ale jistá přidaná hodnota by byla logickým posunem dnes už klasické pohádky. To ale asi nejspíš posoudí cílová skupina - dětský divák nebo milovník pohádek (já jsem se na představení ocitla spíše omylem, lístek jsem dostala).

Tuctová veselohra stokrát stejně. Pokud máte rádi přímočarý humor založený na koulení očima a všemožném pitvoření, primitivních opakovaných vtipech typu poklona-poklopec a v neposlední řadě prskání, budete spokojeni. Mně se líbila snad jen Kateřina Brožová, které role hraběnky vyloženě sedla, a potom krátký pěvecký výstup Šárky Vaculíkové a Marka Holého, který byl osvěžujícím závanem něčeho jako umění...

Nenápaditá, neoriginální zápletka se snaží vytěžit stereotypy mužského a ženského chování a vzájemné interakce na maximum, často se opírá i o lehčí vulgarity. Závěr působí vyloženě rozpačitým dojmem a celá inscenace dosti povrchně, ale takové už asi komedie často bývají. Nebýt v tom Chýlková s Holubovou, asi by to byla přímo katastrofa, takhle jsme se alespoň párkrát zasmáli. Komedie pro nenáročného diváka.

Osvěžující, zábavné, ze života. Od komedie v Rokoku jsem čekala naprostý průměr (nepodívala jsem se předem na obsazení) a byla jsem velmi příjemně překvapena. T. Medvecká je ve formě, i ostatní herci jsou výborní, všechno šlape, zapadá do sebe a baví. Doporučuji.

Originální scéna s použitím kamerových záběrů, kostýmy (včetně jejich odkládání), režijní nápady. Působivé obrazy, u kterých, když jim přivyknete, se začnete ptát po významu a poselství. Mně se odpovědi v zásadě nedostalo.