Profil uživatele

Maranta

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 10 % (9)
Michal Novák: 11 % (28)
Anežka Kotoučová: 12 % (13)
Lukáš Dubský: 12 % (15)
Iva Bryndová: 13 % (12)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.5.2024)
Svěží, zábavné, srozumitelné. Vyvážený mix klasického Shakespeara a aktuálních vtípků a komentářů. Výborně jsem se bavila, jen závěrečné "divadlo na divadle" bych mírně zkrátila.
(zadáno: 20.5.2024)
Snad ta hra nebyla přímo špatná, ale mně se nelíbila. Formálně něco mezi divadlem, hodně dlouhou říkankou a rozhlasovou hrou. Sledujeme skupinu mladých lidí v noci u vody, v baru, v autobuse; scény se opakují a některé repliky, samy o sobě už nepříliš nosné, slyší divák snad dvacetkrát. A co že se to stalo po dvaceti letech? Zmíněné scény jsou prokládány příslibem dramatu. To se ale rozvíjí tempem krok vpřed, dva kroky vzad. Na závěr se přece jen jisté pointy dočkáme, otázka ale je, jestli je taková, aby ospravedlnila vznik a existenci této hry. Předností je délka - po 90 minutách bez přestávky divák tleská úlevou, že je po všem.
(zadáno: 1.3.2024)
Hodně originální hra o literatuře a násilí, žádná limonáda. Překypuje nápady a zvraty, nečekanými vyústěními v neposlední řadě úchylně brutálními povídkami. Úvodní část s výslechem bych zkrátila, ale celkově hodnotím kladně. 75%
(zadáno: 29.2.2024)
Bude vás bavit navštívit své prarodiče/rodiče/libovolný pár seniorů a strávit jejich pozorováním hodinu a půl? Pokud odpovíte ANO, je Happy End hra pro vás. Mně to přišlo hrozně popisné, vlekoucí se, snad jen v několika místech trochu vtipné. Stáří je dnes téma, které obecně vyvolává četné otázky, tady však na ně nedošlo. Co na inscenaci oceňuji: krásný prostor, nápaditou scénu, komorní pojetí a skvělé herce, kterým jsem vysoký věk beze zbytku uvěřila.
(zadáno: 16.1.2024)
Zajímavá a vypjatá inscenace, nosné téma, výborné výkony, originální, byť strohá, scéna. Proč tedy nedávám vyšší hodnocení? První půlku pro mě bylo utrpení poslouchat dialogy, které byly silně intimní, až na hranici trapnosti. Po přestávce se charakter děje změnil, místo debat o holení intimních míst a smrdění nastoupila vážná témata a předzvěst tragédie, která mě vtáhla a přesvědčila.
(zadáno: 15.11.2023)
Z mého pohledu rozporuplná inscenace. Působivá scéna a kostýmy, nápadité scénické prvky, účast velkých osobností českého divadla. Naproti tomu absence emocí, rezignace na projev, v mnoha případech ploché odříkávání Erbenova básnického textu (zejména - omlouvám se, mistře - u F. Němce). Nejvíce to platí o Polednici, jejíž úžasný potenciál zůstal nevyužitý; naopak líbily se mi Svatební košile, kde jsem Lucii Polišenské jako snad jediné postavě (možná s výjimkou Jany Preissové) věřila, že se v jejím nitru něco skutečně odehrává. Asi to měl být režijní záměr - nezúčastněným přednesem vykontrastovat závažnost obsahu, u mě se však minul účinkem.
(zadáno: 17.5.2023)
Expozice příběhu - čtveřice lidí, kteří nemají nic společného, se octne v podivné "kostce" - odkazuje k mysterióznímu filmovému hororu Cube (1997). Ale i když ve hře je to taky pěkné psycho, další děj už se odvíjí originálně. Sází na inteligentní neotřelý humor, vycházející ze skvěle interpretovaných postav a jejich rozdílných osobitých charakterů. Zhruba v polovině jako by představení docházel dech, vzápětí je ale divákům naservírována neodolatelná ochutnávka akčních scén. To vše vnáší světlo do celého konceptu a my můžeme sledovat další vodotrysk originálních nápadů - divadlo na divadle. Divák se baví a celé to dává smysl.
(zadáno: 31.3.2023)
Koncert pro Jana Vlasáka - je uvěřitelný, místy iritující, často dojemný. Jestli je jedním z úkolů divadla vyvolat otázky, představy a zamyšlení, tato hra to splnila beze zbytku. Jak bychom se zachovali my, mít Andrého za otce, a budeme muset něco podobného v budoucnu řešit? A jak budeme vypadat my, až nám bude osmdesát? Zneklidňující.
(zadáno: 17.3.2023)
Natahovaná a neoriginální komedie. Herci v hlavních rolích se snaží, ale chybějící děj nenahradí. Představitel detektiva navíc typově i herecky slabý a nepřesvědčivý. Zapomenutelné představení.
(zadáno: 17.3.2023)
Oddechová komedie, která pobaví a neurazí. Hra o ženách a pro ženy, o konfrontaci dvou sester a dvou dějinných etap, o vztazích a (ne)splněných představách o životě. Všem třem představitelkám jsem jejich postavy věřila a musím zatleskat především Anežce Rusevové. Po přestávce už děj trochu ztrácel na dynamice, ale celkově hodnotím příznivě.
(zadáno: 7.3.2023)
Působivé přestavení, které pracuje víc se symboly, obrazy a atmosférou, než aby divákovi servírovalo jednoznačné ideje. Hodně experimentální, syrové, emocionální, energické. Zpočátku se ztrácíte a chcete porozumět hlavou, ale když na sebe necháte představení působit, zjistíte, že chápete nebo spíš cítíte. Hra o vášni a ceně za ni zaplacené, lidské bídě a trýzni, ale také síle a energii. Více či méně nápadné alegorie a odkazy na křesťanství, zpracované po svém (to by bylo, kdyby panenka Maria porodila dceru!) Ale María je "tango, které se bude rodit a žít neustále a vracet se do špinavých i milovaných ulic Buenos Aires" (citát z programu.)
(zadáno: 23.11.2022)
Inscenace o tom, jak si bílí představují cikánskou kulturu. V první části zaznívají především rytmické písně spojené s tanci, a i když se účinkující snaží, je to jen nastudování, bez vášně a energie. Po přestávce série tklivých melodií, které se pěvecky vyvedly lépe, ale děj moc neposouvají. Celé představení 22.11.2022 energeticky táhla K.M.Fialová, které jediné věříte. Umí hrát, zpívat, úžasně tančit a dokonce i práskat bičem (!). Je skoro s podivem, že se představení podařilo předat hlavní myšlenku, že svoboda je nade vše - nad rodinu, koně, lásku a dokonce i život.
(zadáno: 12.10.2022)
Samotná hra je hodně psycho a nemusí každému sednout. I tak se ale najde pár míst k zasmání a hodně k zamyšlení a herecké výkony obou představitelů jsou velmi přesvědčivé (mě osobně nadchla hlavně Sarah Hlaváčová).
(zadáno: 5.3.2020)
Pohodová nenáročná komedie, které se většinou daří nezklouznout do trapnosti. Jana Paulová je ve svém živlu a ve spolupráci s dalším obsazením diváka opravdu baví. A když se zdá, že hře začíná trochu docházet dech, objeví se na scéně geniální "retardovaný" trenér Jana Kříže. Kdo se chce odreagovat a pobavit nebude zklamán.
(zadáno: 22.1.2020)
Možná je to vinou velkých očekávání spojených s obrovskou popularitou DD, ale můj divácký dojem byl spíš průměrný. Ano, je skvělé vidět na jevišti plejádu oblíbených herců, a hráli všichni výborně. Neupírám hře celou řadu gagů a přiznávám, že jsem se místy od srdce zasmála. Avšak charakterizovat hru jako "hledání lásky jako důkazu Boží existence", jak se uvádí v programu, je trochu nadnesené.Právě rádoby filosofické pasáže mi přišly jako relativně nudné mlácení prázdné slámy a závěr-nezávěr rozpačitě rozplizlý.
Moc hezká scéna a skvělý a vtipný Čermák na jevišti i při děkovačce v Čáslavi.
(zadáno: 30.5.2019)
Celkem průměrné představení. Vzhledem k poupravenému názvu inscenace jsem čekala něco navíc i od představení, ale hra měla mnoho hluchých míst a konverzační komika moc nefungovala, zejména do přestávky. Druhé části dámský souboj dodal akci a celkově byla záživnější. Nejvíc se mi líbily osvěžující tanečky pro vyplnění přestavby scény.
(zadáno: 15.5.2019)
Bylo mi potěšením sledovat tuto psychologickou klasiku. Hra má od prvního momentu tempo, šokuje, je plná emocí, odhaluje charaktery. A to tak moc, že po přestávce ne že by přímo docházel dech, ale už vlastně nemá kam gradovat a divákovi, který se během sledování stal otrlým, se mírně začíná vkrádat nuda. Katarze a závěr je ale opět exploze, Veronika Gajerová má v očích přesvědčivý šílený lesk, Veronika Kubařová úžasně baví a oba pánové s nimi drží krok. Velký divácký zážitek.
(zadáno: 16.4.2019)
Úchvatná podívaná, spojení chlapské síly, dovednosti a úžasné lehkosti a obratnosti s obrazotvorností a imaginací. Neubráníte se obdivu a zažijete chvíle, kdy se vám doslova a do písmene bude tajit dech. Hodinu trvající představení, které ve vás může zanechat větší dojem než leckterý tříhodinový opus.
(zadáno: 5.3.2019)
Opravdu se snažím vidět tuto hru pozitivně a nemůžu upřít hereckému souboru skvělé a přesvědčivé výkony, zejména absolutně dokonalé výstupy L.Krobotové a K.Melíškové, ale míjím se s pojetím a poselstvím.
Mám-li brát děj vážně (a přenést se přes vulgarismy), jeví se mi zjednodušeně pesimistický až alibistický; má-li to být legrace, nevidím smysl ve "filozofické" druhé polovině představení.
Do přestávky jsem se nenudila, někdy dokonce bavila a rozhodně často žasla, pak už ani to ne.
(zadáno: 6.2.2019)
Kaleidoskop krátkých výstupů na téma Žena a její strasti (zejména těhotenství, porody, mateřství, vztah dcera-matka) svázaný linií příbuzenství hlavních postav. Okrajově a letmo se vyskytne muž-partner, ale jako by se s Ženou a jejím světem zcela míjel. I když jsem se docela bavila a oceňuju nejeden vtipný výstup, trochu se mě dotklo, jak povrchně byl ženský element v této hře pojatý. Můj pánský doprovod se většinu času spíše nudil
(zadáno: 29.1.2019)
Dějová linka spojuje řadu téměř autonomních etud, z nichž některé jsou úžasné, jiné trochu slabší. Např. celá poměrně dlouhá a repetitivní scéna hádky hrdinky s vlastním alter egem; objevný výraz "přednasraná"(pokud byl vůbec nutný) by mně osobně stačilo slyšet jednou a ne snad osmkrát. Celkově ale představení baví, zvlášť v první třetině nadchne přímo vodotrysk inscenačních nápadů, které jsou ve své jednoduchosti úžasně trefné (celá část s jezerem, pravěká potvora atd.) Také nápad s hrdinčiným druhým já se mi líbil. Obdiv Jenovéfě Bokové a všem hercům, dlouhou děkovačku si víc než zasloužili.
(zadáno: 28.1.2019)
Dobrá oddechovka, na scéně to šlape, herce představení baví a je to vidět. Stereotypy chování muž - žena asi nikdy neomrzí a tady dobře fungují.
(zadáno: 15.6.2018)
Solidní inscenace věrná klasikovi - a to je asi dobře. Divák ví, co může očekávat, a dostane to. Obsazení funguje a Š.Vaculíková svou energií opanuje jeviště. Moc se mi líbily kulisy.
(zadáno: 15.5.2018)
Všechny případné výtky k inscenaci jsou převálcovány silným a aktuálním poselstvím. Úvodní a závěrečná scéna mají neuvěřitelný náboj a přesah. Na představení 14.5. ovace ve stoje. Podle mě životní role P.Rychlého.
(zadáno: 6.4.2018)
Kromě profesionálně odvedených pěveckých a tanečních čísel tato show připomíná představení žáků základní školy, které si sami sepsali a nacvičili. Jistěže jsem nečekala žádná hluboká moudra, ale řídkost děje a omletost většiny gagů pro mě znamenala těžkou nudu. Publikum (zejména mladší ročníky) se bavilo, mě ale tento druh humoru míjí.