Blog uživatelů i-divadla

Na závěr jen nahrávací studio
vydáno: 11.4.2018, MarieMa

Židle neurčitě seřazené po prostoru, osamělé hudební nástroje, tři nehybné postavy a Taťjana Medvecká v roli Lízalky stroze odříkávající popis prvního obrazu. Tak začíná Maryša bratří Mrštíků v Nárdoním divadle.

Režisér Jan Mikulášek spolu se scénografií Marka Cpina zůstal věrný svému osobitému stylu. Neurčitá moderna jemně naznačující všechny problematiky, kterých se Mrštíkové dotkly s důrazem na ty nejaktuálnější.
Výrazná je práce s maskami. Na jednu stranu představují pamět rodu a na druhou stranu veřejné mínění. Zajímavě doplňují v celku chudou scénu avšak můžou se zdát zbytečné.
Scéna hraje v samotné hře velmi důležitou roli, protože představuje stále se zmenšující osobní prostor a volnost Maryši v podání excelující Pavly Beretové. Až nakonec ji nezbývá víc než malé zavěšené nahrávací studio.
Tlak, který je na Maryšu vyvíjen ze všech stran je působivý, že konečné vyvrcholení, které symbolizuje malá rychlovarná konvice v porovnání s až groteskně velkou scénou ND, působí komicky.
Velmi zajímavá je též práce s moukou jakožto s majetkem a penězi. Na konci přestavení je totiž jeviště plné plastových kelímků a právě mouky, kterou během hry vyhazují herci z kapes.


Inscenace nabízí divákům nový avšak srozumitelný pohled na Maryšu a tvůrci zůstávají věrní předloze.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.