Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Mistrovský tah, nebo přehmat plzeňského muzikálu?
Michal Novák, 7.1.2018

Libretem i jazzově laděnou hudbou velmi dynamický muzikál Catch Me If You Can se v plzeňském nastudování, které je českou premiérou, potkal s adekvátním razantním uchopením. Scéna postavená na abstraktních krychlových prvcích umožňuje rychlé střihy a režie dbá na vysoké tempo - to napomáhá udržet napětí neuvěřitelného příběhu, u kterého se až zdráháme uvěřit tomu, že jeho umělecké zpracování (film z roku 2002 s Leonardem DiCapriem a Tomem Hanksem v hlavních rolích) bylo inspirováno, jak se říká, skutečnými událostmi. Podle tohoto filmu vznikl o sedm let později i muzikál, pod nímž jsou podepsána taková esa hudebního divadla jako Marc Shaiman (hudba a písňové texty), Scott Wittman (písňové texty) a uznávaný dramatik Terrence McNally (libreto). Žánrově tedy tento divoký příběh nespadá do žádné kategorie, při pokusu o zařazení se nevyhnete úvahám o grotesce i působivé kriminálce. Podstatné je, že vykresluje do detailu svobodomyslnost jednoho velice šikovného podvodníčka, který si na své mazanosti a přesvědčivém kukuči založil živnost. Jeho rozlet začne končit ve fázi, kdy se nám mladý „hrdina" snad i zamiluje, smyčka, kterou kolem něj utahuje komisař Carl Hanratty, je čím dál nepříjemnější.

Do role Franka Abagnalea juniora byl vybrán neherec, tvář z populární televizní soutěže, mladý zpěvák ze Slovenska Martin Harich. Je to mistrovský tah nového uměleckého vedení muzikálu DJKT, nebo přehmat? Typologicky na roli pasuje...

Položil bych otázku tak, jestli na české profesionální jeviště patří tak strašidelné motání výslovnosti a opravdu silný slovenský akcent. Zdali je tohle nedůležité a stačí sázka na určité charisma, jistě obrovskou pracovitost, no a také (pro jistý segment publika) populární tvář. Ta sázka podle mého názoru nevyšla. Energie, kterou Martin Harich odzbrojil asi všechny přítomné, není všechno. Někoho bavil, jiného mučil barvou hlasu, tím nepříjemným přízvukem, přemírou snahy a nezvládnutou technikou i v jeho zřejmě silné disciplíně, tedy zpěvu (nevím, neznám, superstáry nesleduju). Jeho jevištní výkon v nelehkém partu nekompromisně odhalil špatné posazení hlasu ve výškách a stejně tak problémy s intonací. Tu mladý interpret mnohokrát obešel, aby ustál kalup not i českého textu. Lehký na zpívání tento muzikál není... a když to matlá i zvukař...

Obsazení Martina Haricha je kontroverzní krok, jenž lze rovnou konfrontovat s neojedinělým postesknutím, že přímo v muzikálovém souboru DJKT najdete pro takovou „kládu" neméně vhodné typy a hlavně připravenější adepty. Umělecké vedení divadla však sáhlo po tomto hostu, neherci, a jistě by obhájilo důvody, proč tomu tak je, právě v kontextu vyznění inscenace. Proč ale největší premiérový potlesk (po zásluze) patřil Martinu Stránskému (Carl Hanratty) a Charlotte Pščolkové (Brenda)?


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.