Premiéru měla v Divadle Petra Bezruče -týden předtím vyznamenaného Cenou divadelní kritiky jako Divadlo roku 2024- inscenace hry KRYSAŘ Viktora Dyka, v adaptaci a režii Daniely Špinar, s asistentem Richardem Kramárem. Dodejme, že jde o velmi volnou adaptaci sestavenou z pospojovaných útržků původního textu, kde si divák musí leccos domyslet, přitom počet postav je zúžen na devět. Režisér hru přetváří na exhibici postmoderní podívané s prvky hororu a vytváří tak nebývalý vizuální a auditivní zážitek, kdy na diváka současně působí stylizovaný a občas výstřední herecký projev, ostré či rozkomíhané osvětlení a velmi proměnlivá hudba. Premiéra inscenace se uskutečnila 21. března.

Scénu Adély Szturcové tvoří hrací plocha tvořená vysunutým kvádrem výšky přes dvacet centimetrů, šířky asi čtyři a na délku přes dvanáct metrů. V její přední části je elipsovitá prohlubeň, na konci zadní části stojí vysoký žebřík. Kolem tří stran je ulička a za ní hlediště. Kostýmy Lindy Boráros jsou až na výjimky současné, uzpůsobené účelu a zvýrazňují typy postav. Nahoře nad jevištěm visí ostře ozařující reflektory kroužící jevištěm i hledištěm a střídající světlo s temnotou designéra Jana Tranty. Autor elektronické techno hudby Martin Modrý sestavil part proměnlivé, melodické i naléhavé agresivní hudby.

Režisérka známá snahou o maximální působivost svých režií ovládá jí bezvýhradně oddané a navzájem sladěné herce, kteří z pasivní role v určeném momentu mohou energicky vystoupit. Jejich jednání je většinou bezhlesné, do úst jim dává jen zlomky či kratičké promluvy ze hry, delší dialogy jsou výjimečné. Někteří herci jsou rozsazeni mezi diváky a v dané chvíli místo opouštějí a začnou hrát, později se zase na jiné místo v hledišti vracejí. Krysař mezi dlouhými zámlkami šeptá do mikrofonu nebo naopak své repliky vyráží a křičí, podobně činí přes mikroporty i ostatní. Dění však neustále udržuje napětí.

Počátkem děje na okraji prohlubně sedí postava s kápí, když vstane, je to Krysař s tmavými brýlemi, v dlouhém zeleném plášti a ve zvýšených botech, který byl najat, aby osvobodil Hammeln napadené krysami, a to přesto, že jím lidé opovrhují podobně jako místním bláznem. Po řadě událostí Krysař nárokuje odměnu, ale je odmítnut, protože nebyla při uzavření smlouvy splněna podmínka. Později, při souboji se sokem se do dění vloží Ďábel v umrlčí masce a dlouhém černém plášti a přemlouvá jej, aby ho zabil. Na rozdíl od Dykovy předlohy to však neučiní a vydá se na cestu dobra. Pozitivně vyznívá i vyvedení obyvatel do bájného Sedmihradska, symbolizované vyvedením publika na původní divadelní jeviště a zatažení opony na konci.

Všichni aktéři hrají naplno a přesvědčivě, ovšem většinou jsou odkázáni na neverbální projev. Jestliže mají delší dialog, jako Lukáš Melník ztělesňující konšela Frosche a Ondřej Brett jako konšel Strumm, je jejich projev působivý. Pozoruhodný je také neverbální projev Jáchyma Kučery v roli bláznivého, rozšklebeného a hektického nahého Seppa s rouškou kolem boků. Ostatní, ať už Vít Hofmann jako Kristián, milenec Agnes, tři mladé ženy, Monika Tomková jako Lora, Alexandra Palatínusová jako Kätchen, Naďa Melková jako Agnes a také Markéta Haroková jako Ďábel nemají dostatečnou příležitost ke slovu. Marián Chalány jako strnulý, sošný Krysař má nepatrný dialogový prostor, ale přesně a sugestivně jej naplňuje nonverbálním i hlasovým projevem. Přitom pojetí Krysaře a Ďábla typem připomíná postavy středověkých her.

 Inscenace KRYSAŘE pojatá jako exhibice postmoderní podívané plné agresivních efektů, navíc s minimem dialogů není snadná k přijetí. Pro ty, kdo jsou vůči ní otevření, přinese z rozháraného dění zážitek s rozporuplnými dojmy a myšlenkami. Vůči těm ostatním, kteří nejsou na něco podobného zvyklí a na to vstřícně nastaveni, bohužel půjde hra asi mimo.