V premiéře byla v Komorní scéně Aréna uvedena (trochu hořká) německá komedie OŠKLIVEC Mariuse von Mayenburga. Hra vypráví o muži, který zjistí, že není dost atraktivní, aby předváděl svůj vynález, podstoupí plastickou operaci, je krásný, avšak svět kolem něj se proměňuje a on s ním. Inscenace vznikla v dramaturgii Tomáše Vůjtka a v režii Pavla Gejguše a vystupují v ní čtyři herci, z nichž tři mají dvojroli. Výpravu navrhli Matěj Sýkora a Lenka Javůrková jako strohou a nenápadnou, na scéně stojí vlevo dvě křesla, vpravo dvě židle a uprostřed u stěny je zády k publiku obrácený stůl s bílým kancelářským křeslem, na pozadí je úzký obdélníkový průhled. Kostýmy jsou současné a civilní. Hudba Ivana Achera je nenápadná a jen podkresluje dění. Premiéra byla 19.října.

Marius von Mayenburg (narozen roku 1972 v Mnichově) je plodný autor působící v berlínském divadle, napsal řadu her (jen těch významnějších je asi šestnáct), který je hrán u nás i po celém světě. Krom toho působí jako dramaturg, režisér a překladatel, zejména her Williama Shakespeara. Píše často problémové hry v reakci na dobová témata, jako byl třeba Mučedník, pojednávající o fanaticky křesťanském mladíkovi, uvedený v NDM, zřídka komedie, jako je právě OŠKLIVEC. Jeho ústřední postavou je úspěšný technik Lette, který narazí na skutečnost, že nemůže prezentovat svůj výrobek před možnými kupci, protože má ošklivý obličej. Po váhání podstoupí plastickou operaci a rázem se stává atraktivním, koupe se v obdivu, ale po nějaké době zjišťuje, že nejen on sám je takový, je tu i mnoho ostatních, kteří jsou mu k nerozeznání podobní. Je z toho zoufalý a neví, jak se z toho dostat.

Děj je soustředěn kolem dialogů čtyř herců, z nichž se tři průběžně proměňují. Jen Lette je stále týž, přesvědčivě, energicky a hlučně ztělesněný Milanem Cimerákem v proměně od technika hrdého na svůj výrobek, jehož vlastnosti nadšeně popisuje, přes rozhořčenost z poznání, že je pro ostatní ošklivý, avšak po plastice je překvapivě přitažlivý a až po čase dochází k jeho vystřízlivění a zoufalství, že jsou tu jiní, stejně krásní. Tereza Cisovská jako jeho žena ho pod nátlakem, avšak s nadhledem uklidňuje, s tím, že má ráda jeho kvality, ovšem po proměně jej miluje o to víc. Přihrává mu Jan Chudý jako jeho podřízený Karlmann, zpočátku nejistý mezi poslušností a vzpourou, který jeho výrobek zdokonalí, avšak nakonec se též dá přeoperovat. Současně představuje poslušného syna dominantní staré bohaté matky, ztělesněné zase elegantní Cisovskou, do Letteho zamilované, ovšem i syn jej miluje. A tvárný, obratný Marek Cisovský jako Scheffler, bohorovný nadřízený, který mu první vyjeví, že je ošklivý, pak se změní v podnikavého plastického chirurga, jenž se snaží přeoperovat i sebe.

Zdánlivě prostý děj otevírá divákovi další otázky. Jednak naznačuje, že krásná tvář dobře prodává nejen sebe, ale i výrobky za ni schované, i kdyby to byl šunt. Také se ptá, jaký je vztah mezi naším vzezřením a charakterem? A jak by se nám žilo, kdybychom byli všichni stejně krásní a sobě podobní? Nakonec se vloudí pochybnost, zda by nebylo lepší být odlišný, třebaže trochu nehezký? Inscenace OŠKLIVEC skvěle pobaví svými převraty, zejména důmyslnou režií a dokonalou souhrou všech čtyř herců v proměnách svých rolí.