Lubomír Lipský slavil pětaosmdesátiny a dostal od Městských divadel pražských dárek v podobě dojemné, kouzelné a hlavně hravé benefice, kterou autor koncepce večera Petr Svojtka pojal s graciézní nadsázkou a vtipem, jež neznají slovo sentiment. Žádné vzpomínání u stolku. Večer se nesl ve znamení ukázek dávných estrádních scének Lubomíra Lipského, mozaiky z jeho současných okouzlujících divadelních rolí (kterých není málo), momentálních improvizací a čtveračivých nápadů, k jejichž realizaci přispěli herci MDP. Nechyběla ani dávka rocknrollu ze Šakalích let. Jak upřímné ze strany diváků bylo dvojí standing ovations pro legendu českého divadla a filmu. Tím, co Lubomír Lipský na své benefici předvedl (noblesa, vtip, improvizace, dokonce tanec, zpěv...), by hravě přeskočil kdejakého třicátníka a herce tuplem.

Kolem nás procházejí legendy, osobnosti, které překlenují čas, vrývají se nesmazatelně do podvědomí lidí, jsou součástí kontinuity zdravého kulturního vývoje. Pár set metrů vedle ale číhá homo politikus, podřád pražský diletant, vyznačující se krátkozrakostí a obludnou schopností kontinuitu přerušit, ne-li rozmetat. Tento kontrast mě nenapadnul náhodou, pan Lipský se totiž o velmi vážnou situaci kolem grantové politiky města a nepřipravené transformace pražských divadel aktivně zajímá.

Dodatek 1.5.: Ovšem televizní záznam večera byl o hrůzné práci mistra střihu. Useknuté pointy, hromada skvělého materiálu spadla pod stůl, v prime timu bylo ČT vyhrazeno osobnosti Lubomíra Lipského směšných 47 minut...