Potíž nové inscenace Městských divadel pražských V jámě lvové (uváděné v Rokoku) je ta, že se trefuje do lehce podbízivé koncepce MDP, i když se to tváří jako ušlechtilá dramaturgická linka. Takže jsem zase znejistěl, co to v MDP vlastně chtějí dělat (pojmu tematizované divadlo fakt neporozumím). Felix Mitterer hru V jámě lvové napsal podle skutečné a už dost neuvěřitelné události z neveselých časů expanze fašismu. Ale je v ní až s kýčovitou přesností vše, co patří k bulvárnímu pojetí divadla (bulvár prosím nebrat jako sprosté slovo a bez současné degradace pojmu). Namíchána dokonstruovaná zápletka, smíchové pasáže, pohnutí mysli nad hrůzami doby, psychologie ryzího člověčenství kontra situace ohrožení a nevím co ještě. Co z textu (i inscenace) působí nefalešně, je především postihnutí geneze fanatické moci, jež se rodí u lidsky malých a inteligenčně průměrných jedinců. Co mám dál povídat, po představení ze všech stran bylo slyšet mnoho chválících debat, hodně uznale se mluvilo o výkonu Hynka Čermáka v hlavní roli (ano, je výbornej!). Zato Oldřich Vízner hraje všechno stejně, no a milovník méně vyvedených hereckých kreací Veroniky Gajerové si opravdu přijde na své...

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.