Začínám mít pocit, že jsem vůči stylu Divadla AHA! nějak zaujatý. Ptám se, jestli je chyba ve mně, chci-li od něčeho, co je veřejnou profesionální produkcí, příliš, a neumím se svézt s vlnou radosti, která z jeviště vůči publiku při Cestě kolem světa šla. Na férovku přidám subjektivistický axiom: bohužel pro všechny Cesty kolem světa jsem viděl tu docela kultovní inscenaci v podání CD 94 (a nejde „divácky“ nesrovnávat). Verze Aqualungu se mi taky nelíbila. Ale to sem nepatří.

U inscenace Divadla AHA! mám opět problém s její věkovou vhodností, jak ji tvůrci stanovili: 7letým dětem bych tuto inscenaci (pro její styl) určitě nedoporučil. Tohle fakt nepřežvejkají, maximálně se baví jednotlivostmi. AHA! se stále okatě přizpůsobuje vkusu současných dětí, což je podle mě špatně. AHA! je v tomto nepoučitelné. Na 7leté dětičky se musí jasně, jednoznačněji a přímočařeji. Nadsázka (která je v podání AHA! docela brutální) jim ve vnímání celku udělá hokej - a nic si z toho neodnesou. Jestliže se Divadlo AHA! determinuje jako divadlo pro děti a mládež, nutno právě do tohodle rejpat! Na rozdíl od dětí já nerozdýchám ten agresivní styl inscenace, který přebije poetické nápady (vč. zajímavých animací), který unaví během prvních deseti minut nebo dokonce způsobí chaos ve smyslu „co to jako má být / znamenat“.

A co ta dramaturgie? Z anglického gentlemana Fogga inscenátoři udělali skoro debila, ze sluhy akčního hrdinu a z té indické krásky slípku. Děti se potřebují ztotožnit s „klaďasem“ či „záporákem“ a tím příkladným hrdinou v Cestě má být Fogg. Rozumím tomu posunu, že hlavním hrdinou je sluha, tak trochu baron Prášil, který díky své nezměrné fantazii nakonec dojde ke štěstí, s nímž se lidi bez fantazie pravděpodobně nepotkají, ale koncepce až příliš na úkor tohoto záměru zametla s jinými postavami... S dramaturgií souvisí i žánrová nesourodost inscenace. Americké „muzikálové“ zastavení? Úúúúú... Lidi v publiku se přesto docela bavili. Jde jen o to, jestli naplnění této ambice stačí...

Představení, které jsem měl možnost vidět, bylo zoufale technicky nevychytané. Repliky, které zcela zanikají v hudebním podkresu - ...ou ou ou. No a herecké výkony byly takové divně nevyrovnané (nebo režijně neurovnané?). Radovan Klučka je borec. Naopak lidi z hereckých odborných škol mají míru profesního umu někde jinde. Samozřejmě nebrat paušálně, výjimky jsou!

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 30 %.