Americký spisovatel Noah Gordon (zemřel ve věku 95 let v roce 2021) je světově známý jako autor příběhů o dějinách lékařství a slávu si vydobyl především svým prvním románem na toto téma: Ranhojič. Podle něj byl natočen film a kniha se stala také inspirací pro španělské autory, Felixe Amadora a Ivána Macia, kteří v roce 2018 uvedli v divadle Nuevo Apolo v Madridu premiéru muzikálu El Médico. 

Hlavní postavou románu i muzikálu je Rob Cole, anglický křesťanský chlapec, který se dokázal přes všechny potíže 11. století vydat až na Dálný východ, aby se zde naučil lékařskému umění. Setkává se s bradýřem, který ho zasvětí do primitivního způsobu léčení, díky němuž ale brzy chlapec pochopí, že důležitější než vydělat víc peněz, je naučit se skutečnému lékařskému řemeslu.

Tady si dovolím malou odbočku, ale souvisí s postavením léčitelského  řemesla ve středověku: Král Jiří z Poděbrad šel navštívit městskou lazebnu, aby tělo očistil a nechal si oholit vous. Zamířil k vyhlášenému odborníkovi Jandovi, který rád s králem žertoval. Tohoto dne se mu ale jeho smysl pro humor trochu vymkl z ruky. Když královu tvář zveleboval břitvou, položil mu hádanku. „V čích rukách je právě teď České království?" Král pochopil a tak odpověděl. „Ve tvých, bradýři." Když Janda doholil, král mu položil úplně stejnou otázku. „Samozřejmě, že ve tvých, králi," odpověděl hned bradýř, ale už mu to nebylo nic platné. Rozhněvaný Jiřík známý svou krutostí oblíbeného holiče vousů podřízl. 

Tolik pověst, která napovídá o postavení řemesla bradýře ve středověku. Vraťme se ale k romantickému příběhu, který se po Evropě šířil především v lidovém čtení – ve Volksbuch. Tady se stala pověst o Medicusovi veřejně známou. 

V inscenovaném muzikálu mladík Rob Cole na své nebezpečné pouti za poznáním, na níž se musel v nepřátelském prostředí vydávat za Žida, našel nakonec nejen požadované lékařské umění, ale i životní lásku. A tento Medicus vzešlý z původního lidového čtení se stal základem úspěšného španělského divadelního díla. Byl to ideální materiál pro romantický muzikál. Autoři správně pochopili, že je v něm jednoduchá zapletka propojená s „puťákem“, který musí končit nalezenou láskou. Ovšem autoři muzikálu nebyli „trochaři“. Zabydleli muzikál množstvím postav, zaplnili scénu a tomu odpovídá i inscenační záměr muzikálu: vytvořili básníckými texty a hudbou impozantní dílo, plné sborového zpěvu (u nás sbormistr Dan Kalousek), který si nezadá snad ani s Aidou. Tomu odpovídá i bohatá instrumentalizace orchestru (dirigenti Dan Kalousek a František Štěrbák), i muzikálu odpovídající pohybová spolupráce (choreografie Michal Matěj). Vzniklo tak plnohodnotné dílo po všech stránkách.

Zvláštní pozornost si zaslouží sólisté. Největším oříškem v tomto muzikálu jsou vokálně i herecky náročné dětské role. V Městském divadle Brno si však umějí pomci. Nejeden solista má děti vhodné k obsazení. Jako desetileté dítě Rob Cole vystupují v alternaci Gabriela Čtveráčková (maminka je dramaturgyní a překladatelkou v MdB) a Krištof Helbich (tatínek je v MdB produkčním), nebo třeba Ester Mertová jako Mary, (tatínek je hudební skladatel, stále spolupracující s MdB) a tak bychom mohli pokračovat. Prostě více jablek spadlo nedaleko od stromu – a to je dobře. Na hereckých a pěveckých výkonech je to znát. Že hrají jednotliví dospělí protagonisté výborně, to je nošení jablek do sadu (když jsme se už k těm jablkům dostali...) Nelze vyzdvihovat jednotlivě. Sóliste MDB jsou opravdu profesionálové. Netuším, kolik času tráví ve zkušebnách, ale asi hodně. Jejich zpěv a pohyb na scéně tomu nasvědčují. 

Městské divadlo v Brně má tedy další muzikál, kterému se může obrazně říct, že je to „velké plátno“. A plátno vskutku zdařilé.